Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

ANALÝZA: Když se u Ústavního soudu řeší mimoběžnosti

  17:24aktualizováno  17:24
Jednání Ústavního soudu o Lisabonské smlouvě sledoval Jan Kysela z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Hned na začátku procesu jej překvapila diskuze nad podjatostí předsedy soudu pavla Rychetského. Během jednání si všiml i několika "mimoběžností".

Jan Kysela | foto:  Dan Materna, MAFRA

Úterní jednání Ústavního soudu přineslo sice jen jedno překvapení, tedy námitku podjatosti proti předsedovi soudu a současně soudci-zpravodaji Pavlu Rychetskému, přesto bylo zajímavé. Ukázalo totiž několik mimoběžností v procesu i jeho předmětu.

 

Ústavní soud odložil Lisabon

Verdikt soudu má padnout v úterý 3. listopadu

Snad nejzřetelnější je různorodost vyjádření účastníků řízení, kdy lze na jednu stranu postavit prezidenta republiky a vládu, a na stranu druhou početné parlamentní komory.

Ústavní soudci naslouchají závěrečné řeči právníka Aleše Pejchala, který na jednání zastupoval prezidenta Václava Klause (27. října 2009)Zatímco prezident republiky a vláda obšírně souhlasí či nesouhlasí s navrhovateli, protože je pro ně snadné písemné vyjádření zpracovat, resp. schválit, předsedové komor se omezují na popis jednání o smlouvě, nikoliv na její obhajobu.

Nejen zde, ale zvláště v řízení o ústavnosti zákonů a jiných právních předpisů, by bylo účelné si ujasnit, k čemu vlastně vyjádření účastníků slouží.

Suverenita v pravém slova smyslu neexistuje

Mnohem významnější je však mimoběžnost užívání pojmů typu suverenita. Budeme-li na ni hledět jako na nejvyšší, neomezenou a výlučnou moc státu nad svým územím, pak jde již jen o takřka prázdný pojem, jemuž neodpovídá žádný reálný stát.

V této podobě byla suverenita prolamována smlouvami již ve 2. polovině 19. století, versailleským systémem po 1. světové válce a rozvojem mezinárodního práva po 2. světové válce. Tedy nejdříve garancemi práv náboženských a etnických menšin, posléze garancemi práv jednotlivců, kogentními zásadami mezinárodního práva atd.

Ohlasy na dnešní Ústavní soud

Co říkají politici i právníci na odložení verdiktu:

Je proto namístě uvažovat spíše o různých pojetích suverenity, tu oslabené, tu nějak zhodnocené. Svědčí tomu ostatně i srovnání, když se jiné členské státy v souvislosti s Lisabonskou smlouvou zjevně o svou holou suverenitu neobávají.

Výlučnou moc státu popírá Unie, ne smlouva

Zřejmě z této názorové diference vyplývá odlišnost pohledů na Evropskou unii. EU jako taková, a nikoliv až Lisabonská smlouva, popírá zásadu výlučné moci států, jejich podřízení se pouze určitému pravidlu, jemuž se podřídit chtějí, apod.

Svobodná vůle států a jejich občanů je zachována, takříkajíc, na vstupu a na výstupu, tedy při vstupu a možném vystoupení z EU. Začlenění do systému s sebou nese nutnost podřízení se jeho pravidlům tvorby vůle, jež jsou vcelku pochopitelně odlišná od pravidel systémů jednotlivých členských států.

Ministr Štefan Füle v obležení novinářů po skončení jednání Ústavního soudu (27. října 2009)To ovšem platilo již v letech 2003, kdy bylo referendum, a 2004, kdy jsme vstoupili do Unie. Mění se to kvantitativně, nikoliv kvalitativně.

Vrátíme-li se k procesu, je zajímavý různý způsob práce s loňským "lisabonským nálezem" Ústavního soudu. Vláda jej používá k vyvracení námitek stěžovatelů, což samo o sobě svědčí, že Ústavní soud se vesměs vyslovil i k tomu, co je předmětem tohoto řízení.

Zástupce vlády místy kulantně upozornil Ústavní soud na účelnost zpřesnit některá jeho tvrzení o rozsahu přezkumu a přípustnosti jeho opakování.

Naproti tomu právní zástupce navrhovatelů k soudcům a jejich loňskému postupu přistoupil značně kriticky, což nebývá úplně běžné, protože se zpravidla vychází z toho, že soud ví, co má dělat, přičemž kritizovat je jej možné v odborné komunitě, nikoliv však domáháním se konkrétních prohlášení v nálezu.

Obdobně neobvyklé je i požadování odpovědí na otázky, ledaže je chápeme jako argumenty, jež mají směrovat úvahy soudců.

Ať už rozhodne Ústavní soud jakkoliv, přispěje snad k odlišení možných výhrad proti Lisabonské smlouvě. Zabývat se totiž může jen problémy ústavními, které jsou výsečí problémů právních. Vedle nich ovšem existuje bezpočet výtek věcných, jejichž posuzování přísluší vládám a parlamentům, nikoliv soudcům.

Jednání Ústavního soudu sledovalo sedmdesát novinářů, z toho polovina zahraničních (27. října 2009)

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

První volební den v ZŠ Vlkova na pražském Žižkově (20. října 2017)
Mezinárodní pozorovatelé voleb překvapili komisi, zavolala na ně policii

Do základní školy v pražské Zbraslavi dopoledne vyjeli policisté. Přivolal je člen volební komise kvůli dvojici mužů, která v místnosti začala bez předchozí...  celý článek

Předseda Pirátů Ivan Bartoš  odevzdal svůj hlas ve volbách do Poslanecké...
Politici už odvolili. Člen komise v Pardubicích se musel převléci

Češi po čtyřech letech vybírají poslance. V první den voleb dorazily více než dvě pětiny voličů. Hlasovací lístek odevzdali i předsedové politických stran....  celý článek

(ilustrační snímek)
Volič si dělal selfie u urny, pak ve schránce hledal ztracenou obálku

Neobvyklý volební incident řeší v Žermanicích na Frýdecko-Místecku. Starší volič násilím otevřel hlasovací schránku a snažil se tam najít prázdnou obálku,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.