Například Nidal Saleh sepsal knihu Proč se vraždí v Izraeli, kde "odhaluje", že žádný židovský národ ani neexistuje, tudíž nepotřebuje vlastní stát. Politická motivace je jasná a komentátor nemá moc co komentovat.
Prohnaný britský historik David Irving ve svých i do češtiny překládaných knihách tvrdí, že k žádnému vyhlazování nedocházelo, že čísla obětí holocaustu nesedí. To lze vyvrátit doloženými skutečnostmi. Hůře se zachází se skrytějšími formami, jak je představuje například kniha psychologa Petra Bakaláře Tabu v sociálních vědách.
Co si třeba myslet o Bakalářových návrzích provést "metaanalýzu IQ u různých skupin Židů nebo o jeho otázce: "Píší si Židé navzájem recenze, zdravice k jubileím, nekrology?" Či: "Která média v ČR jsou vlastněna Židy?"
Jednoho hned napadne, k čemu by byly výsledky takového "sociologického" průzkumu asi dobré. Třeba pro přijetí nějakých "opatření"? Být Židem, musel by se člověk cítit znepokojen. V jednom Jiránkově vtipu se říká zajícům: "Nebojte se. Zatím vás jenom registrujeme." V některých zemích je zpochybňování holocaustu trestné.
To je však pouze krajní způsob obrany společnosti před lidmi zlehčujícími utrpení celé jedné skupiny. Účinnější je nepřistupovat s těmito lidmi na debatu, protože tím jim propůjčujeme zdání důvěryhodnosti.
Se stoupenci teze o placaté Zemi se také nikdo nebaví, a ti jsou přitom neškodní. A dále je třeba neškrtit stále prostředky na kulturu obecně a společenské vědy zvláště. Většinu pitomostí sice lidé snadno odhalí, někdy však rafinovaně skrytou ideologii pozná až cvičené oko odborníka.
