Málokdo z těch, kdo mu naslouchají, ví o jeho hobby. Guru české energetiky propadl legu. Právě pořádá ve svém lipenském areálu Lipno Point druhý ročník největší domácí výstavy modelů z této stavebnice. A uvažuje, že otevře stálou expozici inspirovanou proslulými „legolandy“.
Finanční analytik Michal Šnobr
„Fanda lega jsem od dětství, stavěl jsem s mladším bratrem, s vlastními dětmi, kostky byly u nás vždycky všude,“ líčí Šnobr. Ve 44 letech je zámožným mužem. Má vlastní investiční firmu, patří mu továrna na kontejnery, logistický areál u Plzně a apartmánový komplex se sportovní halou na Lipně.
Právě tam se do konce září koná výstava „Ujíždíme na kostkách“. Najdete na ní desítky velkých staveb z lega, jejichž autory jsou fandové sdružení kolem portálu kostky.org. Tedy dospělí stavitelé nejrůznějšího věku a profesí.
Na ploše 1 300 metrů čtverečních tu návštěvník najde až šestimetrové kolosy: kopie hradů a zámků, svatovítskou katedrálu (autor Michal Horáček na ní pracoval přes rok), Tančící dům, ale třeba i rockový koncert se světelnou show, prodejními stánky a výčepy. Stavět mohou i návštěvníci - během výstavy vzniká v Lipno Pointu obří město, do něhož může každý přispět svou stavbou.
Nápad na výstavu Šnobr dostal, když zvažoval, jak zlepšit využití sportovní haly u svého ubytovacího zařízení. „Apartmány máme vytížené v zimě i v létě. S halou to bylo horší, jezdí k nám hlavně rodiny s dětmi, ty nemají na squash a tenis čas,“ vysvětluje. A tak turistům nabídl lego. Už při loňské premiéře se to ukázalo jako chytrý tah. „Na první ročník výstavy přišlo 60 tisíc lidí, čekali jsme tak čtvrtinu,“ říká Šnobr.
Komunita fanoušků lega ho fascinuje. „Jsou zapálení a často ohromně talentovaní,“ líčí. „Když se potkají čtyři lidé z akciového byznysu, spoustu toho namluví, sepíší plno smluv, ale většinou nic nevznikne. Lidi kolem lega se většinou znají jen přezdívkami, ale když se dají dohromady, každý vytáhne své kostky, úplně samozřejmě dá svůj největší poklad do společného projektu a výsledkem jsou úžasné věci.“
„Legaři“ se v kostkách vyznají stejně jako Šnobr v akciích: přesně vědí, jaký dílek - jaké barvy, tvaru, velikosti, z jaké konkrétní stavebnice ze kterého roku - pro svůj projekt potřebují. „Třeba dveře vily Tugendhat z naší výstavy pocházejí z jakéhosi tiráku. V zámku Hluboká jsou zase kostky ze stavebnice Tádž Mahálu.“ Proto se hlavním Šnobrovým vkladem pro výstavu staly - vedle poskytnuté plochy - právě kostky.
„Nakoupil jsem jich asi za deset milionů korun,“ přiznává. Nepočítá s tím, že se mu v dohledné době výdaje vrátí, zvažuje ale, co se svými pěti miliony kostek udělat dál. „Rád bych zřídil trvalou výstavu, která by sloužila jako výukové centrum pro školy. Na modelu lega krásně ukážete třeba to, jak funguje elektrárna. Stavebnice rozvíjí tvořivost a je dnes jednou z mála věcí, které dokážou děti vytrhnout z pasivní zábavy u počítače,“ soudí Michal Šnobr.
