Čína avizovala vstřícný krok v polovině listopadu. Země, kde desítky tisíc lidí sedí za mřížemi bez řádného soudu, tím částečně ustoupila tlaku Západu i vlastní veřejnosti. Ovšem podle Amnesty International (AI) se činy pekingské vlády jejím slovům ani zdaleka neblíží.
Některé tábory sice režim opravdu nechal zavřít, ale jejich funkci přenesl na jiná zařízení. Vznikly například takzvané "černé věznice". Tajné žaláře, které nemají žádný základ v čínském právním systému. V takových vězeních dál sedí lidé, kteří se provinili odlišným politickým názorem či vyznáním, tvrdí AI ve své zprávě.
Jiné tábory Peking jen přejmenoval, například na rehabilitační centra pro drogově závislé. Jejich systém se od pracovních lágrů nijak neliší. Údajní drogově závislí se nikterak neléčí, naopak podstupují dlouhé hodiny nucených prací v otřesných podmínkách, kruté výslechy i mučení.
Do lágru bez soudu
A nakonec, některé z někdejších lágrů sice režim zavřel, ale už je zase stihl znovu otevřít. V podstatě beze změny. "Upuštění od systému převýchovy prací je krok správným směrem. Nicméně to teď vypadá, že je to pouhá kosmetická změna, která má utlumit rozhořčení veřejnosti," řekla Corinna-Barbara Francisová z AI.
Uvěznění bez řádného soudního procesu zavedl Peking v roce 1950, oficiálně mělo policii ulehčit práci s pachateli drobných trestných činů. Do téhle kategorie patří pouliční zloději, prostitutky nebo drogově závislí.
Čínské ministerstvo spravedlivosti evidovalo koncem minulého roku 351 pracovních táborů, v nichž podle oficiálních statistik pobývalo kolem 50 tisíc vězňů. Zahraniční pozorovatelé ovšem upozorňují, že reálná čísla mohou být podstatně vyšší.
Vězni svědomí
V lágrech navrch nesedí jen zmínění drobní kriminálníci. Podstatnou část tvoří vězni svědomí nebo lidé, kteří vyznávají nepohodlné náboženství. Příkladem budiž hnutí Falun Gong, které je v Číně oficiálně zakázané a krutě potlačované.
Co je "vězeň svědomí"?Vězeň, který by mohl být propuštěn, kdyby se vzdal některých svých zásad, ale přesto to neudělá. Vězeň svědomí není totéž co politický vězeň, protože jeho konflikt se státem se netýká výkonu vlády a politické soutěže o ni, nýbrž určitých, obvykle náboženských zásad. Zdroj: Wikipedia.org |
Amnesty International ve své zprávě cituje ženu jménem Čang Lien-jing, která byla kvůli náboženskému přesvědčení v pracovním lágru celkem třikrát. Žena popsala, jak ji dozorci od momentu, kdy do tábora vstoupila, krutě týrali.
"Dozorce mě několikrát uhodil do tváře pouty i pěstmi. Snažil se mi otevřít ústa a pak se s ostatními dozorci střídal, když mi pánví vybíjeli zuby. Z pusy mi tekla krev. Vězeňská služba mě držela za vlasy a mlátili mi hlavou o stěnu a o stůl…"
Jiní vězni popisují silný psychický nátlak. Strážci je zastrašovali pronásledováním rodin nebo tím, že jim nedovolí návštěvu, dokud se vězeň nepřizná. Dozorci také vyslýchaným odpírají jídlo, vodu, spánek nebo toaletu.
"Je nutné, aby čínská vláda přizpůsobila zákony mezinárodním standardům o ochraně lidských práv. Jestli v tomhle směru nedojde k zásadnímu posunu, policie si vždy najde nové způsoby, jakými bude trestat osoby, které jsou pro ně potenciální hrozbou," uzavřela Corinna-Barbara Francisová z AI.
