"Minulý týden ve čtvrtek zasedl senát v neveřejném zasedání v trestní věci Sergeje Onyskiva a spol. a rozhodl, zda věc spadá či nespadá pod amnestii prezidenta republiky," uvedl teplický soudce Jaroslav Malchus.
Soudci v případuJindřich Pojkar: po jeho chybě se v červnu 2005 dostali obžalovaní z vazby. Pojkar pak musel jako soudce skončit. Zdeňka Horčicová: Případ chtěla otevřít v listopadu 2007, jeden z obžalovaných ale psal, že nemá peníze na cestu z Ruska. Horčicová pak přešla na opatrovnický úsek. Jan Chocholatý: V květnu 2009 nemohl začít soud kvůli tomu, že jeden z obžalovaných neměl vízum a nemohl přijet. Další tvrdili, že se bojí cizinecké policie. Chocholatý odešel na krajský soud. Jaroslav Malchus: Líčení chtěl začít 10. ledna alespoň s těmi, kteří k soudu chodí. Amnestie ho ale předešla. |
Jak soud rozhodl, říct nechtěl, dokud nebude mít potvrzené, že už se s rozhodnutím seznámili obhájci a státní zástupce. Sám Onyskiv nicméně MF DNES potvrdil, že soud jeho případ kvůli amnestii zastavil.
"Je to úleva pro lidi, kteří sem jezdili z Jugoslávie a Běloruska a kteří nechtěli, aby se případ neustále odkládal, protože někdo jiný k soudu nedorazil. Myslím, že to je úleva i pro soudce, kteří nevěděli, co s tím, a náš případ si přehazovali jako horký brambor," řekl Onyskiv, který žije a podniká v Teplicích.
Kriminalisté sledovali skupinu kolem Onyskiva od jara 2002. Údajný obchod s "bílým masem" začínal v cestovní kanceláři v Bělorusku, odkud dívky odjížděly s příslibem, že si v Česku vydělají jako servírky. Jejich šéfové jim ale podle žaloby zabavili pasy a dívky, které odmítly spolupracovat, přinutili násilím k prostituci v dubských nočních klubech.
Po policejní akci s krycím názvem Bábo skončili podezřelí v květnu 2004 ve vazbě a hrozilo jim vězení až na 10 let. Spis dostal teplický soudce Jindřich Pojkar. Celý případ projednal a už zbývalo jen vynést verdikt. K tomu ale nedošlo.
Kvůli chybě soudce se obžalovaní dostali z vazby
Pojkar totiž při prodlužování vazby nepřizval obhájce obžalovaných, což měl udělat. Právníci si stěžovali a Pojkar zaváhal podruhé - jejich stížnost poslal na krajský soud s tříměsíčním zpožděním. Krajskému soudu nezbývalo v červnu 2005 nic jiného, než obžalované pustit z vazby na svobodu.
Část obžalovaných zmizela v zahraničí a do Teplic se je již nepodařilo dostat. Marně se o to snažila další soudkyně Zdeňka Horčicová.
V listopadu 2007, pouhé tři dny před zahájením procesu, jí poslal fax obžalovaný Vladislav Alimov, údajná Onyskivova pravá ruka. Ve faxu stálo, že nemá peníze na cestu z Ruska, navíc mu končí platnost pasu a vystavení nového trvá tři měsíce. Vymlouval se také na to, že mu zemřela manželka a on se musí starat o dvanáctiletého syna.
Soudkyně Horčicová pak odešla na opatrovnický úsek a spis dostal na starosti její kolega Jan Chocholatý. Proces chtěl začít v květnu 2009, jenže Alimov oznámil, že nemá vízum a nemůže přijet. Další obžalovaní tvrdili, že se bojí cizinecké policie.
Soudce chtěl odsoudit alespoň ty, kteří neutekli
Když Chocholatý přešel na krajský soud, zdědil spis Jaroslav Malchus. Ten případ začal řešit loni v říjnu. K soudu ale přišla jen polovina obžalovaných.
"Předvolání se vrací jako nedoručené. Jména těch, kteří se omlouvají, se neustále točí, jednou nemůže jeden, podruhé jiný," uvedl Malchus.
Byl proto rozhodnutý, že kdo nedorazí k dalšímu jednání, bude ze sporu vyloučen a odsoudí ty, kteří k soudu přijdou. Líčení naplánoval na 10. ledna, to už se ale kvůli amnestii neuskutečnilo.
Sergej Onyskiv od počátku tvrdí, že je nevinný. "Neexistoval jediný svědek, který by nám mohl říct do očí, jak to bylo. Podle mě byl celý případ ukázkou moci ze strany státního zastupitelství. Udělala se z toho bublina, mafie se skládala z kuchařů a barmanek," dodal Onyskiv.
Jak to doopravdy bylo, už nikdo nerozsoudí. Spis obsahující více než šest tisíc stran se nyní přestěhuje z Malchusovy kanceláře do soudního skladu a po čase bude skartován.
