Ale to, že v Polsku ani v jiných postkomunistických zemích, kde tento princip přijali, se nic protisociálního nekonalo, se běžný občan nedozví.
Pamatujete se na dobu, kdy Václav Havel jako čerstvě zvolený prezident svojí široce pojatou amnestií vypustil mezi sametovkou oblblé občany nejtěžší zločince ? I když se tato amnestie čekala, koho to skutečně vypustí, to myslím nebylo známo ani hradní administrativě.A tak po jejím vyhlášení bylo jasné, že amnestovaní s dlouhodobými tresty budou mít po propuštění problémy se zařadit do běžné společnosti, protože odpovědným orgánům nebyl dán čas je na to připravit.
A přesto v krátké době byly skoro v každém větším městě na hlavních tazích z věznic k dispozici komise, ubytovny, pomocníci, psychologové, základní balíky potravin, nouzová nocležní místa, no prostě, všechen dostupný státní aparát tu byl ku pomoci amnestovaným občanům, kteří dostali svobodu a nevěděli si s ní rady. Určitě to nestálo málo, kolik, to jsme se nikde ze statistik nedočetli. Nedočetli jsme se v běžném tisku ani to, kolik z nich se po nějaké době vrátilo zpátky tam, kde prožilo velkou část svého života a kde se vlastně cítilo jako doma. Bylo jich určitě mnoho a jejich důvody návratu též nejsou známy, znovu se provinili, potřebovali dlouhodobou pomoc a nenašli ji nebo je to s námi, obyčejnými občany, nebavilo nebo jsme je zklamali ?
Proč o tom píši, většina by řekla, vždyť to s byty s regulovaným nájemným nemá ale ani za mák společného. Má, jen to není na první pohled patrné.
Proč se stát nevypne k podobnému výkonu, když tedy čeká podobný scénář ? Místo vězňů si dosaďme nájemníky bydlící v bytech s regulovaným nájmem a jejich pronajímatele a donuťme stát, aby se k nim zachoval alespoň z části tak, jako k amnestovaným. "Amnestie" přijde, má datum 1.7.2003 nebo 1.5.2004 a nic tomu nezabrání. Netýká se žádných odsouzených, týká se většinou slušných, zákony dodržujících občanů na obou stranách pomyslné barikády. Jejich vztah je umělými zásahy státní správy naprosto zborcený, fakticky neexistuje, jsou si nepřáteli, nájemníci jsou pijavice a pronajímatelé jsou chamtivé zrůdy. Jedni mají Křečka, druzí doufají v Němce.
Oproti citované amnestii s vězni měl a má stát předstih v tom, že o této tikající regulované bombě ví už více než 10 let a dokonce zná předpokládaný datum jejího výbuchu. Takže měl už dávno něco začít dělat. Ale jediné, co státní aparát zatím předvádí je neskutečná schopnost prodlužování těhotenství této absurdity a soustředění se na udržování podmínek jejího nesmyslného života.
Pokud je bydlení sociálním právem občanů, tak jak to prohlašují některé politické sociální celebrity, kromě dotčených občanů by se měl stát postarat též o bydlení všem bezdomovcům a jiným nebydlícím občanům.
Politici všech barev se neumějí zachovat ani jako pokusné krysy, u kterých vědci ve hře"najít si sýr" registrují pouze jeden chybný pokus při hledání na jaké straně bludiště je sýr umístěn a to vždy po změně umístění sýra na opačnou stranu. Naši politici stále a stále hledají řešení na té straně, kde možná řešení (tj. potřebné zákony) zatím nejsou a to v České republice. Buď se jim hra na "regulaci" zamlouvá nebo jsou "blbější" než krysy nebo se chtějí blýsknout a vymyslet něco jiného, lepšího než zatím v civilizovaných zemích funguje, nějaký český model po vzoru kuponové privatizace.
Je mnoho celosvětových organizací zabývajících se vztahy v sektoru bydlení a provádějících dlouhodobé výzkumy a sledování. Jedním ze zajímavých poznatků celosvětové konference HABITAT I ve Vancouveru bylo, že stát má z role "provider" tj. poskytovatele přejít na roli "enabler" tj. umožňovatele v oblasti bydlení. No, zdá se, že minulé desetiletí postkomunistické demokracie ukázalo, že na roli poskytovatele stát spíše rezignoval a na roli umožnovatele se stát ani náhodou nechystá.
Proč?
Pravicoví politici, kterým je bližší styl umožňování, tak vládli v době posametového poskytování a současní sociální demokraté se pasovali na poskytovatele možného i nemožného, ač zdravý rozum i vývoj si žádá zabezpečit umožňování.
Žádám proto všechny zodpovědné úředníky a politiky státního aparátu České republiky, aby v zájmu všech občanů České republiky našli a ukázali opravdovou ochotu se domluvit a najít systémové řešení v této bezpochyby velmi významné oblasti života a tím nastartovali cestu k mnoha významným aspektům ovlivňujícím ekonomiku této země (mobilita pracovních sil, nastartování opravdového trhu s byty apod.)
Pamatujete se na dobu, kdy Václav Havel jako čerstvě zvolený prezident svojí široce pojatou amnestií vypustil mezi sametovkou oblblé občany nejtěžší zločince ? I když se tato amnestie čekala, koho to skutečně vypustí, to myslím nebylo známo ani hradní administrativě.A tak po jejím vyhlášení bylo jasné, že amnestovaní s dlouhodobými tresty budou mít po propuštění problémy se zařadit do běžné společnosti, protože odpovědným orgánům nebyl dán čas je na to připravit.
A přesto v krátké době byly skoro v každém větším městě na hlavních tazích z věznic k dispozici komise, ubytovny, pomocníci, psychologové, základní balíky potravin, nouzová nocležní místa, no prostě, všechen dostupný státní aparát tu byl ku pomoci amnestovaným občanům, kteří dostali svobodu a nevěděli si s ní rady. Určitě to nestálo málo, kolik, to jsme se nikde ze statistik nedočetli. Nedočetli jsme se v běžném tisku ani to, kolik z nich se po nějaké době vrátilo zpátky tam, kde prožilo velkou část svého života a kde se vlastně cítilo jako doma. Bylo jich určitě mnoho a jejich důvody návratu též nejsou známy, znovu se provinili, potřebovali dlouhodobou pomoc a nenašli ji nebo je to s námi, obyčejnými občany, nebavilo nebo jsme je zklamali ?
Proč o tom píši, většina by řekla, vždyť to s byty s regulovaným nájemným nemá ale ani za mák společného. Má, jen to není na první pohled patrné.
Proč se stát nevypne k podobnému výkonu, když tedy čeká podobný scénář ? Místo vězňů si dosaďme nájemníky bydlící v bytech s regulovaným nájmem a jejich pronajímatele a donuťme stát, aby se k nim zachoval alespoň z části tak, jako k amnestovaným. "Amnestie" přijde, má datum 1.7.2003 nebo 1.5.2004 a nic tomu nezabrání. Netýká se žádných odsouzených, týká se většinou slušných, zákony dodržujících občanů na obou stranách pomyslné barikády. Jejich vztah je umělými zásahy státní správy naprosto zborcený, fakticky neexistuje, jsou si nepřáteli, nájemníci jsou pijavice a pronajímatelé jsou chamtivé zrůdy. Jedni mají Křečka, druzí doufají v Němce.
Oproti citované amnestii s vězni měl a má stát předstih v tom, že o této tikající regulované bombě ví už více než 10 let a dokonce zná předpokládaný datum jejího výbuchu. Takže měl už dávno něco začít dělat. Ale jediné, co státní aparát zatím předvádí je neskutečná schopnost prodlužování těhotenství této absurdity a soustředění se na udržování podmínek jejího nesmyslného života.
Pokud je bydlení sociálním právem občanů, tak jak to prohlašují některé politické sociální celebrity, kromě dotčených občanů by se měl stát postarat též o bydlení všem bezdomovcům a jiným nebydlícím občanům.
Politici všech barev se neumějí zachovat ani jako pokusné krysy, u kterých vědci ve hře"najít si sýr" registrují pouze jeden chybný pokus při hledání na jaké straně bludiště je sýr umístěn a to vždy po změně umístění sýra na opačnou stranu. Naši politici stále a stále hledají řešení na té straně, kde možná řešení (tj. potřebné zákony) zatím nejsou a to v České republice. Buď se jim hra na "regulaci" zamlouvá nebo jsou "blbější" než krysy nebo se chtějí blýsknout a vymyslet něco jiného, lepšího než zatím v civilizovaných zemích funguje, nějaký český model po vzoru kuponové privatizace.
Je mnoho celosvětových organizací zabývajících se vztahy v sektoru bydlení a provádějících dlouhodobé výzkumy a sledování. Jedním ze zajímavých poznatků celosvětové konference HABITAT I ve Vancouveru bylo, že stát má z role "provider" tj. poskytovatele přejít na roli "enabler" tj. umožňovatele v oblasti bydlení. No, zdá se, že minulé desetiletí postkomunistické demokracie ukázalo, že na roli poskytovatele stát spíše rezignoval a na roli umožnovatele se stát ani náhodou nechystá.
Proč?
Pravicoví politici, kterým je bližší styl umožňování, tak vládli v době posametového poskytování a současní sociální demokraté se pasovali na poskytovatele možného i nemožného, ač zdravý rozum i vývoj si žádá zabezpečit umožňování.
Žádám proto všechny zodpovědné úředníky a politiky státního aparátu České republiky, aby v zájmu všech občanů České republiky našli a ukázali opravdovou ochotu se domluvit a najít systémové řešení v této bezpochyby velmi významné oblasti života a tím nastartovali cestu k mnoha významným aspektům ovlivňujícím ekonomiku této země (mobilita pracovních sil, nastartování opravdového trhu s byty apod.)
