Roman Bochníček se těšil, že si ve vězení našetří na motorovou pilu. A až brány českobudějovické věznice letos 5. června opustí, najde si práci v lese. Tu dělá tento vyučený kuchař a číšník z Jindřichova Hradce nejraději.
Jenže teď do jeho plánů vtrhla amnestie. Vysoký, 160 kilogramů vážící muž neskrývá, že ho předčasný návrat do společnosti netěší.
Roman Bochníček krátce po propuštění z českobudějovické věznice. Všechny své osobní věci má s sebou v zeleném báglu.
"Nejsem rád, že mě pustili dřív. Amnestie je dobrá věc, ale nedořešená. Všichni se na ni těší, ale nikdo si neuvědomuje, že venku je to strašně těžké. A začínat s ničím, bez ničeho a někde, kde to člověk vůbec nezná, je problém. Já bych si to raději doseděl," říká Bochníček, který je jedním ze zhruba 80 amnestovaných z jediné věznice na jihu Čech.
Vstříc nečekané svobodě z káznice vyšel jen se zeleným textilním báglem. V něm má poskládané oblečení, které měl na sobě, když ho v dubnu 2010 zavřeli. Za koupi kradeného auta, již soud posuzoval v době Bochníčkova podmínečného trestu za jiný delikt, ho poslal na 38 měsíců za mříže.
Amnestie na jihuČeskobudějovickou vazební věznici by mělo podle posledních odhadů po amnestii, kterou vyhlásil prezident Klaus, opustit 80 vězňů. Všechny případy by měly být do pátku vyřízeny. |
Při předčasném opuštění věznice dostal na cestu 900 korun. Od sociálního kurátora v místě bydliště dostane tisícovku a to je všechno, s čím může na startu do nového života počítat.
Pro Bochníčka, který strávil za katrem například v Ostrově nad Ohří, ve Vinařicích, na Pankráci, Ruzyni nebo na Borech dohromady 20 let za krádeže, podvody, ale také vydírání či ublížení na zdraví, je běžný život složitým rébusem.
"Když jdu na svobodu, je to pro mě asi takové, jako když vy jdete prvně do basy. Jste z toho rozbitý, naštvaný a nevíte, co přijde," srovnává Bochníček. Za své potetované ruce ve vězeňské košili na bílém tričku s krátkým rukávem se už ale dnes stydí a tvrdí, že konečně dostal rozum a je připraven začít znovu s čistým štítem.
Protože nemá žádné zázemí, práci ani ubytování, jeho první cesta vedla rovnou do diecézní charity. Má s ní dobré zkušenosti, už mu tam v minulosti pomohli sehnat uplatnění i bydlení.
"Jsem zvyklý pracovat, budu dělat cokoli. I ve vězení jsem byl zaměstnaný v prádelně, naučil jsem se tam šít na stroji. Bylo to zároveň praktické, protože nemám zrovna konfekční postavu. Ušil jsem si třeba i tuto košili," ukazuje na svou halenu rozšířenou bočními pruhy.
Ředitelka diecézní charity Michaela Čermáková převezla amnestovaného muže do nové charitní noclehárny v Jindřichově Hradci a chce mu pomoci i najít práci.
"V Hradci se ale práce shání těžko. Když jsem dělala výběrové řízení na správce nové noclehárny, přihlásilo se mi 20 chlapů," popisuje.
Na hlavní nápor práce spojené s prezidentskou amnestií se však budějovická diecézní charita teprve připravuje. Kromě bezprizorních mužů propuštěných z věznice tam hledají radu i pomoc také ženy.
"Amnestie se vztahuje i na odsouzené, kteří mají podmíněné tresty nebo obecně prospěšné práce, což se týká i našich klientek a jejich rodinných příslušníků. Za první dva dny jsme vyřizovali asi dvacet dotazů a očekáváme, že v příštích dnech se tu objeví i propuštění z vězení," shrnuje Lucie Kolářová, vedoucí Poradny Eva pro ženy a dívky v nouzi.
