Sama zpráva byla na americké poměry docela normální - Michael Griffith odsouzený za loupež, znásilnění a vraždu byl usmrcen injekcí jedu.
Méně normálně - obzvláště mimo území USA - působí úplný výčet texaského státního vraždění: Od roku 1982, kdy byl v Texasu trest smrti obnoven, zde bylo popraveno téměř čtyři sta odsouzenců. Griffith tam byl letos už patnáctým popraveným člověkem, a v příštích třech týdnech by měl Texas popravit další čtyři vězně, mezi nimi jednu ženu.
Do konce října pak má tento americký stát naplánováno dalších čtrnáct poprav. Úděsná bilance nutí připomenout všechny důvody, které jednoznačně hovoří proti státnímu zabíjení, to jest proti trestu smrti.
První z těchto důvodů je ryze etický, člověk by nejspíše neměl ničit to, co sám neumí stvořit. A lidský život je právě takovou entitou.
Za druhé - ochranu společnosti před nebezpečným jedincem stejně spolehlivě jako trest absolutní zajistí trest doživotní izolace.
A konečně třetí, nejzávažnější důvod, důvod ryze praktický, důvod, který není vázaný na konkrétní filosofický postoj člověka: Řada evropských zemí v minulosti zrušila trest smrti v reakci na nějaký justiční omyl, to jest na popravu nevinného, jehož nevina však bohužel vyšla najevo až poté, co byl rozhodnutím státu usmrcen.
Trest smrti je absolutní a neodvolatelný, leč rozhodují o něm ne-absolutní a odvolatelní, chybující lidé. Proto, díky přítomnosti notoricky omylného lidského faktoru v soudním řízení, ani při technologicky sebevyspělejším dokazování nemůžeme na sto procent vyloučit justiční omyl.
Dokonce ani v případě, kdy hrají roli důkazy založené na analýze DNA, nemůžeme nepřipustit třeba tisícinu promile chyby - a i tak malé riziko je v situaci, kdy se rozhoduje o usmrcení člověka, nepřijatelné.
Proto by se Spojené státy a George Bush první měli možná méně soustředit na lotrovské režimy v zahraničí a více pozornosti věnovat lotrovským praktikám ve vlastní zemi. Třeba existenci trestu smrti, který patří do temného středověku.
