Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Amerika je drásavý, ale pořád nejlepší spojenec

  1:00aktualizováno  1:00
Panovačné, ďábelské, nad světem vládychtivé, nadřazeně se chovající. Takové jsou podle jedněch USA. Inspirativní, tvůrčí, odpovědná, bezpečnost ostatních chránící. Taková je podle jiných Amerika.

Nikdo lepší než Amerika se nám zatím nenabízí. Před Bushem i po něm. Před Obamou i po něm. | foto: Reuters

Jaké dnešní Spojené státy jsou? Je to země, kterou máme na vlně módního antiamerikanismu zatratit? Nebo je to výborný spojenec?

Rozhlédněte se kolem. A nemyslete na to, zda právě sedí v Bílém domě George W. Bush, či Barack Obama. Myslete na budoucnost.

Je spojencem EU? Jistě. Ale před případným vojenským nebezpečím (to se vyloučit nedá) nás neochrání. Nemá jak. Zárukou naší bezpečnosti je NATO. To se zase neobejde bez americké síly. Hlavní spojenec se proto pořád nachází za Atlantikem.

I když někdy skutečně lze mít pocit, že se chová jako Belzebub.

USA dnes vyvolávají ve světě erupci kritických postojů i nálad. Mnozí křičí, že za to může "válečník" George W. Bush. A že jeho nástupce Barack Obama to vyřeší a uklidní.

Omyl. Politika Spojených států se nikdy v historii rychle neměnila. Je to jen zbožné přání.

Proto zůstanou USA jedním z nejsilnějších a nejlepších spojenců České republiky i nadále. Pokud my sami budeme chtít. Vězení na Guantánamu (jakkoli kontroverzní) či válka v Iráku (jakkoli špatně provedená) budou naštěstí po čase zapomenuty a řešit se začne opět pouze to, co je pro nás i pro Američany z hlediska národních zájmů důležité.

A co to je?

Zajištění bezpečnosti demokratických zemí celého euroatlantického prostoru. To bez NATO a úzké spolupráce zemí Evropské unie a Ameriky nepůjde. A musí se na něm podílet všichni.

Posilování obchodní spolupráce oproštěné od regulací, omezení a protekcionismu. Bohužel v­tomto směru si obě strany Atlantiku vždy nepočínají právě prozíravě.

Vymezování se proti zemím, které se rozhodly či rozhodnou destruovat Západ a postupně rozrušovat jeho civilizační kořeny. To není žádné sci-fi, ale realita současnosti. Se státy, jako je Rusko, Írán, Pákistán, Severní Korea a mnoho dalších, se určitě má jednat, ale v případě potřeby je na řadě silové řešení.

Jasné vymezování je nutné i proti skupinám a lidem, kteří nejsou ochotni tolerovat naše západní zvyklosti, ale sami přitom vehementně žádají, aby Západ toleroval všechno jim.

Politolog Zbigniew Brzezinski, po desetiletí šedá eminence americké zahraniční politiky, v­jedné ze svých knih napsal, že pokud chce být některá země supervelmocí, tak musí kromě vojenské síly a splnění dalších podmínek "exportovat" do světa myšlenky, které budou pro ostatní přitažlivé.

Jistě, USA neexportují pouze myšlenky a ideje, se kterými se lze ztotožnit, ale jejich zásady demokratické společnosti a lidské svobody jsou to nejlepší a nejinspirativnější, co lze přebírat.

Mnoho Čechů začalo nepochopitelně tvrdit, že spojence lze poměrně jednoduše hledat mimo euroatlantický civilizační prostor. Je to nebezpečná chiméra.

Jaké pro nás přijatelné ideje a myšlenky "vyzařuje" například Čína či Rusko? Téměř žádné. A jaké islámský svět? Většinou nepochopitelné a často nepřijatelné. Určitě můžeme mít dobré vztahy s Moskvou a Pekingem, ale to je něco naprosto jiného, než abychom mohli tyto státy někdy pasovat do významné role spojenců.

Navíc se nacházíme v období, kdy je stále jasnější, že končí dominance Ameriky a ani Evropské unii se nepodaří získat rozhodující celosvětový vliv. Vztahy ve světě se budou rozvíjet pod daleko větším tlakem Číny, Indie i některých dalších zemí. Malé a menší státy "přežijí" jen ve společenství s velkými a silnými. Na výběr nám opět zůstávají jen EU a USA.

Ale pak to dělejme pragmaticky a jasně. Vyhněme se francouzskému tajtrlíkování, řeckému levicovému antiamerikanismu či španělskému chladu. Nic z toho není pro nás výhodné.

Přiznejme si, že jako malá země si příliš nemůžeme vyskakovat a nezbývá než se přiklonit v případě spojenectví k těm, u kterých je největší předpoklad, že nás někdy opět nezradí a že vůbec mají sílu ve prospěch nás něco udělat. Ale nemá se to dělat v předklonu a nemáme souhlasit se vším, co přítel říká.

Nikdo lepší než Amerika se nám z tohoto pohledu zatím nenabízí. Před Bushem i po něm. Před Obamou i po něm.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Prezidentský kandidát Vratislav Kulhánek na snímku ze srpna 2017.
Kulhánek má nutné podpisy. Chce, aby Češi mohli být na prezidenta opět hrdí

Bývalý šéf automobilky Škoda Auto Vratislav Kulhánek získal 23 podpisů poslanců ze šesti stran a může tedy kandidovat na prezidenta republiky. Kandiduje s...  celý článek

Vánoční strom Na Staroměstském náměstí je už ozdobený (25.11.2015).
Pražský vánoční strom roste u Berounky, upozornil na něj tipař

Vánoční strom, který letos ozdobí tradiční adventní trhy na pražském Staroměstském náměstí, roste u Berounky na Křivoklátsku. Tip na zhruba 24 metrů vysoký...  celý článek

Předseda Sdružení praktických lékařů ČR Petr Šonka (vpravo) a prezident České...
Lékař: Ministr zdravotnictví nadržuje nemocnicím, protesty mohou přitvrdit

Praktičtí lékaři ve středu protestují proti byrokracii a připojili se k nim i lékárníci, aby upozornili na ohroženou dostupnost lékárenské péče. Předseda...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.