"Je možné, že některé z objektů v naší sluneční soustavě se ve skutečnosti zrodily u jiné hvězdy," tvrdí americký astronom Scott Kenyon ze Smithsonianské astrofyzikální laboratoře.
Kenyon rozpracoval tuto myšlenku spolu s fyzikem Benem Bromleym. Oba Američané tvrdí, že někdy před čtyřmi a půl miliardou let proletěla okolo naší soustavy jiná hvězda. Minula Slunce o pouhý "kosmický vlásek", ve vzdálenosti 22 až 30 miliard kilometrů.
To je vzdálenost dost velká na to, aby oběžné dráhy planet jako Země či Jupiter nedoznaly větších změn. Ale zároveň je to příliš blízko, než aby se nestalo vůbec nic.
Po kolizi zůstaly stopy
Podle Kenyona a Bromleye zůstaly po této dávné kolizi dvě stopy. Jednou z nich je Kuiperův pás, oblast, do níž se soustředily "odpadky" po vznikajících planetách, tedy ledovcové skály, asteroidy, planetky.
Jak se vzdalujeme od Slunce, materiálu v Kuiperově pásu postupně přibývá. To však neplatí, pokud bychom ke Slunci přilétali z jiné hvězdy. Na této straně jako by Kuiperův pás začínal znenadání, bez jakéhokoli přechodového pásma.
"Odříznutí" tohoto pásma vysvětlují oba Američané právě průletem cizí hvězdy a působením její gravitace.
Dalším důkazem je vychýlená planetka
Za Kuiperovým pásem našli vědci ještě jednu zajímavost - Sednu. Až donedávna to bylo jen jméno eskymácké bohyně moře, žijící v nejchladnějších hlubinách oceánů. Loni bylo toto jméno přeneseno na planetku, která se nachází v mrazivé pustině za Kuiperovým pásem.
I Sedna krouží okolo Slunce, ale jinak než Země či Saturn, jejichž oběžné dráhy jsou mírně elipsovité. Oběžná dráha Sedny je krajně elipsovitá - nejvíce se ke Slunci přiblíží na vzdálenost asi sedmi miliard kilometrů, při největším oddálení ji dělí od Slunce téměř 90 miliard kilometrů vesmírné "prázdnoty".
Pro srovnání - nejvzdálenější planeta sluneční soustavy, Pluto, se pohybuje ve vzdálenosti asi čtyř miliard kilometrů od Slunce.
Sednu mohl vychýlit průlet cizí hvězdy
Extrémní dráha Sedny je živnou půdou pro spekulace: průlet cizí hvězdy by ji mohl takto vychýlit. S tím Kenyon a Bromley počítají. Jdou však ještě dále - podle nich existuje asi jednoprocentní pravděpodobnost, že Sedna vznikla u jiné hvězdy a teprve před čtyřmi a půl miliardou let "zaparkovala" na své nynější oběžné dráze.
A pokud ne Sedna, tak třeba jiné objekty na okrajích sluneční soustavy mohly takto "přestoupit". Zatím je však nutné je najít - už proto, že pro bizarní dráhu Sedny jsou i jiná vysvětlení než jen průlet cizí hvězdy.
Oba Američané nejsou jediní, kdo hájí hypotézu (téměř) srážky sluncí. Už před publikací jejich studie v časopise Nature publikoval podobnou ideu Alessandro Morbidelli z francouzské observatoře na Cote d'Azur a Američan Harold Levison z Colorada. Ti dokonce uvažují o více hvězdných kolizích, jež mohla zažít naše soustava.
