Sekce Dny kritiků Variety bude letos pojedenácté součástí karlovarské akce. V její nabídce se odlišuje zejména tím, že o výběru titulů nerozhoduje karlovarský tým, nýbrž kritici známého amerického filmového periodika Variety.
Zakladatel sekce a výkonný ředitel časopisu Steven Gaydos a jeho kolega Derek Elley vybírají snímky vznikající na starém kontinentě, neboť produkčně je sekce spjata s organizací European Film Promotion a finanční podporu poskytuje mimo jiné program Evropské unie MEDIA.
Práce redaktorů Variety je založena na návštěvách evropských festivalů a na soustavném sledování nových jmen a směrů v evropské kinematografii. Takto vzniklý výběr se již léta vyznačuje zřetelným názorem, generační sounáležitostí a přiznávanou subjektivitou.
Mnohokrát se pohled amerických novinářů diametrálně rozchází s názory české odborné veřejnosti. Ta nad výběrem některých titulů kroutí hlavou. Těžko říci, zda jádro nepochopení leží na české či americké straně. Pokud jde například o originalitu příběhu, přistupují k němu Američané - z evropského pohledu - značně neortodoxně. Nehledají originální náměty tak vehementně jako evropští dramaturgové; často se spokojí s variacemi již mnohokrát natočených příběhů. Každý z vybraných filmů se však vyznačuje řemeslnou jistotou a určitou dávkou neotřelosti (podle Dereka Elleyho "čerstvým pohledem na svět“). Nakolik je tato neotřelost v evropském kontextu autentická, je nejednou diskutabilní. Pro nás je kontroverzní i fakt, že sekce bez skrupulí uvádí jak umělecky jemné autorské projekty, tak tituly aspirující na komerční podívanou amerického typu.
Dramaturgové "Dnů“ proklamují snahu pomoci menším, marketingy festivalů opomíjeným projektům. To je vedle řemeslné kvality jediný tmelící prvek sekce. Na první jde o sympatický přístup. Má však svá úskalí. Takzvaně "malé“ projekty totiž nemohou být zase tak malé a nenápadné, neboť to by se k redaktorům Variety vůbec nedostaly (týká se i většiny českých filmů, které nemají z finančních či jiných důvodů šanci se na nejprestižnějších evropských festivalech objevit). A musí mít určitý divácký potenciál, aby mělo smysl je podpořit. V rámci sekce se tedy setkáváme řekněme se "střední“ kategorií filmů: ani s výsostnými experimenty, ani s vyloženými komerčními trháky.
Muslimové a Evropa
Ústředním tématem tří z deseti letos uváděných titulů v sekci je hledání identity mladých příslušníků druhé generace muslimských imigrantů v Evropě; čtvrtý film se tématu arabské imigrace věnuje z pohledu Evropana. Jako by tohle téma skýtalo v nudně standardizovaném všedním životě Evropanů trochu dramatické romantiky. Nicméně všechny ty snímky jsou zajímavými díly.
Na lokální úrovni divácky značně úspěšná nizozemsko-belgická Dunya a Desie režisérky Dany Nechushtanové (roku 2002 představil Febiofest její film Ztraceni) je založena na televizním seriálu týchž tvůrců. Vypráví o osmnáctileté imigrantce z Maroka a její holandské kamarádce. Maroko je zde exponováno jako útočiště umožňující vnitřní dospění obou hrdinek. Dánka Natasha Arthyová (v české distribuci byl uveden její film Starý, nový, půjčený a modrý) se etablovala jako tvůrkyně děl pro děti a mládež; její "karlovarský“ snímek Bojovnice balancuje mezi filmem pro mládež a pro dospělé. Sedmnáctiletá turecká dívka je rozkročena mezi tradičním světem své rodiny a možnostmi moderní Kodaně, v níž bydlí. I zde hrdinka před realitou utíká, tentokrát do snů a také zcela fyzicky k běhu a k bojovému umění.
Hrdina švédského příspěvku Ciao bella, šestnáctiletý chlapec íránského původu, se s realitou smiřuje ještě radikálněji - změnou identity. Režisér Mani Maserrat-Agah vypráví nekonvenčním, avšak "čtivým“ filmovým jazykem a jeho snímek náleží k nejlepším v letošní nabídce "Dnů“.
Imigraci z opačného úhlu pohledu tématizuje lucembursko-belgicko-rakouská koprodukce Arabské noci režiséra střední generace Paula Kieffera. Tajemná dívka – imigrantka z Alžíru – se stane katalyzátorem citů náhodného známého, průměrného třicátníka z Lucemburku. Rovněž tady funguje exotická krajina coby prostor životní katarze a iniciace.
Návraty domů
Další tématickou skupinu tvoří lokálně akcentované komorní příběhy "malých“ lidských dramat. Volně podle plánu Němky Franzisky Meletzkyové odhaluje vášnivé i tragikomické vztahy tří sester během příprav narozenin jejich matky. Prostor německé vesnice, do něhož se část postav navrací, není sociálně ani historicky definován, hlavní roli mají lidé a jejich vztahy.
Za zvláštní pozornost stojí dílo Nech to být, Johnny! Pozdní režijní debut významného italského herce Fabrizia Bentivoglia zavádí do italského Caserty poloviny sedmdesátých let. Životní osudy mladičkého muzikanta režisér vypráví s láskou, pochopením a velmi snesitelným sentimentem. Melancholická až surreálná atmosféra maloměsta, v němž se zrcadlí psychika postpubertálního hrdiny, připomíná například raná díla Federika Felliniho.
Řek Vassilis Douvlis podává v Návratu domů, v rodinném dramatu navrátivších se emigrantů, jakousi folklórnější a konvenčnější variaci na obě významné filmové adaptace románu Pošťák vždy zvoní dvakrát.
Hra se žánry
Tři zbývající filmy v letošní sekci se vztahují k žánrům úspěšně pěstovaným mainstreamovou, především hollywoodskou kinematografií. Dvojice španělských režisérů Luis Piedrahita a Rodrigo Sopena se ve Fermatově pokoji pokusila vytvořit thriller s originální zápletkou. Skupina významných matematiků se ocitne v pasti, z níž mohou uniknout jedině vyluštěním té nejtěžší hádanky. Podprahový humor se z příběhu postupně vytrácí, aby na konci zbylo pouze nevěrohodné rozuzlení.
První samostatný snímek bývalého redaktora legendárního časopisu Cahiers du Cinema Cédrika Angera Zabiják se zjevně inspiroval žánrem filmu noir. Příběh nájemného vraha a jeho oběti je bohužel natolik očekávatelný, že jej nemůže zachránit ani relativně zajímavé vykreslení prostředí – odcizeného a studeného předměstí Paříže krátce před Vánoci.
Do loňské ani letošní přehlídky Variety nebyl vybrán český film, letos se však dostalo na slovenský titul. Snímek Poločas rozpadu debutanta střední generace Vlado Fischera vznikl na motivy hry Viliama Klimáčka Gotika. Běží o řemeslně zvládnuté, avšak celkově průměrné dílo. Docela zajímavě a vícevrstevnatě rozehraný příběh je situován do prostředí slovenských čtyřicátníků z vyšších vrstev. Základní dějová linie milostného vztahu hlavního hrdiny (Ján Kroner) k mladičké dceři svého kamaráda však klesá do totální nevěrohodnosti, korunované nechtěně směšným koncem.
. Co dělá European Film PromotionDle oficiálních materiálů organizátorů, je sekce Dny kritiků Variety je zaměřena na to, aby "divákům zprostředkovala potenciál a energii mladých evropských režisérů a jejich filmům dala impuls směrem k mezinárodní distribuci“. Tento cíl zapadá do aktivit European Film Promotion (EFP, více na http://www.efp-online.com), instituce sdružující národní filmové instituce (za ČR je to České filmové centrum). Od konce 90. let usiluje o prosazování evropských talentů na mezinárodním poli. V rámci festivalu Berlinale organizuje tým EFP tzv. Shooting Stars – akci zaměřenou na prosazení mladých evropských herců. V Cannes je zase podepsán pod setkáním nadějných producentů Producers in move. Sekce pravidelně uvádí deset filmů začínajících evropských režisérů, tedy debutantů či tvůrců druhých a třetích filmů. Na rozdíl od projektů v Berlíně a Cannes se Karlových Varech ne vždy jedná o nedávné absolventy filmových škol. Například letos se ve výběru objevují i díla padesátníků; prostě se k celovečerní filmové hrané režii dostali až ve středním věku. Detailnější informace o titulech v letošní sekci Dnů kritiků Variety naleznete na http://www.kviff.com/cz/program/18/. |
