Devětaosmdesátiletý Johann Breyer zemřel v úterý v noci ve filadelfské nemocnici, kam byl o víkendu přemístěn z vazby kvůli špatnému zdravotnímu stavu. O Breyerově smrti informoval jeho právník, příčinu úmrtí neuvedl.
Zemřel jen několik hodin předtím, než soudce vyhověl požadavku o jeho vydání ke stíhání do Německa. Před spravedlnost měl být postaven za podíl na smrti nejméně 216 tisíc židů ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka, kde pracoval jako dozorce. Podle obžaloby se jako příslušník jednotek SS podílel na vraždě nejméně ve 158 případech. Každý případ přitom značí jeden vlak s lidmi deportovanými do Osvětimi mezi květnem až říjnem roku 1944, vysvětluje stanice CNN s poukazem na soudní dokumenty.
Kromě Osvětimi sloužil jako bachař také v dalším koncentračním táboře Buchenwald.
Nic špatného jsem neudělal, hájil se
Breyer přiznal, že pracoval v Osvětimi jako dozorce, vinu na smrti tisíců lidí ale odmítal. „Nikoho jsem nezabil, nikoho jsem neznásilnil. Neudělal jsem nic špatného,“ namítal v rozhovoru pro agenturu AP. Hájil se tím, že údajně pracoval v části tábora, kde se neodehrávalo masové zabíjení tisíců lidí.
Podle obžaloby ale učinil několik lživých prohlášení, aby minimalizoval svůj podíl na vyhlazování. Jeho obhájce pro změnu namítal, že Breyer trpěl srdečními obtížemi a stařeckou demencí a prodělal několik mozkových příhod. Z doby, kdy sloužil v Osvětimi, si údajně pamatoval velmi málo.
Soud ovšem tyto argumenty smetl ze stolu. „Jak bylo nastíněno Německem, dozorce jako Breyer nemohl pracovat v Osvětimi v roce 1944 v době vrcholu nacistické vlády teroru, aniž by nevěděl, že stovky tisíc lidí byly brutálně zmasakrovány v plynových komorách a pak na místě spáleny,“ zdůvodnil souhlasný verdikt o vydání ve středu soudce.
Breyer už byl tou dobou ale po smrti. Nicméně, i pokud by se rozsudku dožil, musela by jeho vydání ještě definitivně stvrdit vláda, protože měl americké občanství.
Z Osvětimi do domku na předměstí
Úřady v bavorském Waidenu na bývalého bachaře vydaly zatykač loni v červnu. Zadržen byl ve Filadelfii minulý měsíc, kde podle CNN žil na předměstí v řadovém cihlovém domě se svou rodinou. Ve Spojených státech Breyer pobýval od roku 1952, kde jako údajný poválečný vysídlenec žádal o občanství.
Uspěl tehdy díky tomu, že jeho matka byla Američanka. Po první světové válce se přestěhovala do Německa. Breyer, jenž v soudních spisech figuruje hned pod několika velmi podobnými jmény, mimo jiné i jako Jan Pavel Breuer, se jí narodil v roce 1925 ve slovenské obci Nová Lesná. Jeho otec byl Slovák německého původu.
Počátkem 90. let se ale pod Breyerem alias Janem Breuerem začala třást židle, když americké úřady zpochybnily proces jeho naturalizace a nabyté občanství s poukazem na jeho minulost v jednotkách SS.
Proces se táhl přes deset let. Soud nakonec rozhodl o tom, že Breyer vstoupil do řad SS ještě jako nezletilý, a nemůže tak být právně za toto rozhodnutí odpovědný, připomíná agentura AP. Jinými slovy - americké občanství mu zůstalo, což ve výsledku o rok protáhlo projednávání jeho možného vydání do Německa.
„Je zvláště politováníhodné, že Breyer nemohl být postaven před spravedlnost s ohledem na značné úsilí, které bylo vynaloženo na to přimět jej k odpovědnosti za službu v osvětimském vyhlazovacím táboře,“ řekl AP k případu šéf skupiny „lovců nacistů“ z Centra Simona Wiesenthala Efraim Zuroff. „Bolí to. Bolí to rodiny obětí. Bolí to každého, kdo má zájem na spravedlnosti,“ poznamenal. „Tento nezdar by ale v žádném případě neměl odradit nebo zbrzdit snahy postavit viníky před spravedlnost,“ apeloval.
Spravedlnosti - byť alespoň symbolické v porovnání s napáchanými zločiny - nicméně takto již vyklouzl před dvěma lety jiný nacistický zločinec. V jednadevadesáti letech při odvolacím procesu o vině za smrt tisíců lidí v koncentračním táboře Sobibor zemřel v bavorském domově důchodců John Demjanjuk, sadistický dozorce, kterému vězni přezdívali „Ivan Hrozný“ (podrobnosti se dočtete zde).
