Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Má více hlasů, přesto prohrála. Systém volitelů podrazil Clintonové nohy

  18:11aktualizováno  19:18
Přestože Donald Trump vítězí v amerických prezidentských volbách výrazným rozdílem desítek volitelů, po sečtení více než devadesáti procent odevzdaných hlasů je jasné, že počet vhozených lístků pro oba kandidáty bude velmi podobný. Dokonce se zdá, že se prezidentem stane kandidát s menším počtem hlasů. Nakonec, nebylo by to poprvé.

Hlasování v amerických prezidentských volbách bylo vyrovnané | foto:  Petr Topič, MAFRA

Americký volební systém je záludný, zvlášť když se jedná o volbu nové hlavy státu. Tamní občané nevolí prezidenta přímo, nýbrž prostřednictvím volitelů, kteří zastupují jednotlivé americké státy. Ty mají přitom rozdílná pravidla pro distribuci hlasů. Například Nebraska a Maine mohou volitele rozdělit mezi oba kandidáty, zatímco ve zbylých 48 státech připadnou všechny hlasy vítězi.

Prezidentské volby v USA

Další potíž systému spočívá v přepočtu hlasů voličů na volitele. Každý stát má daný počet zástupců, který je vždy po deseti letech upraven tak, aby odpovídal aktuální lidnatosti (naposledy se upravoval v roce 2010). Výsledný poměr obyvatel na volitele přesto mezi jednotlivými státy značně kolísá.

Americký systém proto umožňuje paradoxní výsledek voleb, při němž do Oválné pracovny zasedne kandidát s větším počtem získaných volitelů, ale menším celkovým počtem hlasů občanů. Rozdíl mezi skutečnou vůlí lidu a výsledky voleb pak bývá často terčem kritiky (podle průzkumu by 63 procent Američanů hlasovalo pro změnu systému).

Systém zatím prospívá republikánům

V době psaní tohoto textu bylo již sečteno 92 procent hlasů odevzdaných během amerických prezidentských voleb 2016. Vítězství Donaldu Trumpovi zajistilo 289 volitelů oproti 218 pro Hillary Clintonovou. Přesto se celkový počet hlasů vyslovujících se pro každého z kandidátů téměř nelišil - Clintonová dokonce se 47,7 procenty vedla před Trumpem o zhruba 210 tisíc hlasů.

Pokud by po sečtení všech lístků vyhrála demokratická kandidátka lidové hlasování, stala by se již pátou obětí amerického volebního systému.

Největším smolařem byl zřejmě Andrew Jackson, který při volbách v roce 1824 sice získal nejvíc hlasů i volitelů, přesto se prezidentem nestal. Nedosáhl totiž na absolutní většinu nutnou pro automatickou výhru a konečný výběr prezidenta tak poprvé (a zatím naposledy) připadl Sněmovně reprezentantů, jež má podle Ústavy v takovém případě poslední slovo. K Jacksonově velkému rozhořčení dali reprezentanti nakonec přednost protikandidátovi Johnu Adamsovi.

Z voleb 1876 vyšel jako vítěz kandidát republikánů Rutherford Hayes, který získal o jednoho volitele víc než soupeř Samuel Tilden. Ten přitom získal o čtvrt milionu více hlasů. Také v roce 1888 porazil republikánský kandidát Benjamin Harrison rivala Grovera Clevelanda na počet volitelů, přestože hlasů měl nakonec méně. Do třetice přálo štěstí republikánům v roce 2000. Tehdy porazil George W. Bush demokrata Ala Gora, ačkoli oslovil o půl milionu méně voličů.

Poražení vítězové
rokporaženývol.hlasyvítězvol.hlasy
1824Jackson*99151 363Adams*84113 142
1876Tilden (D)1844 286 808Hayes (R)1854 034 142
1888Cleveland (D)1685 538 163Harrison (R)2335 443 633
2000Gore (D)26651 003 926Bush jr. (R)27150 460 110
2016**Clintonová (D)21859 600 327Trump (R)28959 389 590

* oba kandidovali za Demokraticky-republikánskou stranu
** stav po sečtení 92 procent hlasů

Úloha volitelů v prezidentských volbách je přitom kontroverzní již od zakotvení systému v americké Ústavě z roku 1789 a především od 30. let 19. století, kdy státy začaly přecházet na většinový model.

Přepočet výsledků lidového hlasování na stanovený počet volitelů znamená, že hlasy jednotlivých Američanů nemají stejnou váhu. Zatímco v málo lidnatém Wyomingu připadá jeden volitel na necelých dvě stě tisíc obyvatel, Texasané se musí spokojit s poměrem jednoho volitele na bezmála tři čtvrtě milionu obyvatel. Jejich hlasy tak mají skoro čtyřikrát menší sílu.

Ještě větší nepoměr je však důsledkem kombinace většinového systému a dominance jedné z hlavních politických stran v řadě států.

Trump v čele USA

Význam takzvaných swing states či battleground states, kde nemají tradičně převahu ani demokraté ani republikáni, je patrný během předvolebních kampaní. Kandidáti obvykle zaměřují svou pozornost právě na klíčové státy, v nichž jsou preference obou stran vyrovnané. Jejich obyvatelé přitom tvoří jen dvacet procent celkové americké populace.

Skupina politických analytiků se před posledními volbami pokusila odhadnout na základě různých faktorů relativní sílu hlasu obyvatel v jednotlivých státech a dospěla ke znepokojivému závěru. Šance Američanů ovlivnit svým hlasováním výsledek prezidentské volby se v závislosti na bydlišti liší i více než pětsetkrát.

„Je to strašný systém, ta nejméně demokratická cesta ke zvolení hlavy výkonné moci na světě,“ komentoval volební systém pro Huffington Post americký profesor práv Paul Finkelman. „Není ve světě žádný další volební systém, v němž by kandidát s nejvíce hlasy nevyhrál,“ dodal.

Autor:






Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.