Spojené státy, které neváhají těžit z regionálních obav vyvolaných stále svalnatějším sebeprosazováním se Číny, posílily vojenské styky se svými současnými asijskými spojenci a uzavřely bezpečnostní vztahy s novými přáteli. Opojná záře amerického návratu do centra dění v Asii však zastiňuje zásadní problémy spojené se snahou zůstat hlavní bezpečnostní kotvou v regionu tváří v tvář čínským strategickým ambicím.
Budou na to mít peníze?
Jedním takovým problémem je potřeba zastavit erozi americké relativní síly, což potažmo vyžaduje rozsáhlou obnovu doma, a to včetně fiskální konsolidace. Potřeba výdajových škrtů však zvyšuje také pravděpodobnost, že USA nebudou schopny financovat vojenský posun těžiště do asijsko-pacifické oblasti – nebo že budou v horším případě donuceny seškrtat výdaje i v této oblasti.
USA pod Obamovým vedením stále více vyklízí pole Číně, ačkoliv je nutno přiznat, že tento trend započal už v době, kdy Bushovu administrativu zaměstnávaly války v Afghánistánu a Iráku. To vyvolává pochybnosti o tom, zda je Amerika schopna dodat své „obrátce“ strategickou váhu tím, že v asijsko-pacifické oblasti, kde už dnes udržuje 320 000 vojáků, zachová vyšší úroveň angažmá. Navrhované vyslání dalších 2500 příslušníků námořní pěchoty do Austrálie je převážně symbolické.
Poté co Obamova administrativa vyvolala u Asijců očekávání, že USA budou rázněji reagovat na rostoucí asertivitu Číny, začala vojenské aspekty své „obrátky“ tlumit a místo toho zdůrazňovat větší americké angažmá v oblasti ekonomiky. Tato změna znamenala úlevu pro ty hráče v regionu, kteří se obávají, že si budou muset vybrat mezi USA a Čínou. U zemí, na které svéhlavý přístup Číny k územním a námořním sporům dopadá nejtvrději, však tento nový důraz vyvolává pochybnosti o americkém odhodlání.
Ubírání páry
Reorientace americké „obrátky“ ve skutečnosti napravuje politiku, která kladla přehnaný důraz na vojenskou složku a vyslala USA na trajektorii vedoucí ke konfliktu s Čínou. Byla to ministryně zahraničí Hillary Clintonová, která svým tvrdým projevem na regionálním fóru Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) v roce 2010 v Hanoji signalizovala ostřejší postoj USA vůči Číně; dnes tento postoj sama zmírňuje, když během svých návštěv asijských zemí prosazuje obchod a investice.
Rovněž Obama vyzdvihuje ekonomické aspekty americké „obrátky“, když své turné po Asii vykresluje jako snahu vytvořit větší počet pracovních míst v domácí výrobní sféře prostřednictvím vyššího vývozu do „nejrychleji rostoucího a nejdynamičtějšího regionu světa“. Dokonce i jeho historická návštěva Barmy – vůbec první návštěva amerického prezidenta v této zemi – souvisí s obchodem naprosto stejně jako se snahou vymanit tuto strategicky umístěnou a na zdroje bohatou zemi z čínského vlivu.
Reorientace na obchodní a ekonomické záležitosti přiměla Washington také k prosazování Transpacifického partnerství, které si klade za cíl vytvořit novou asijsko-pacifickou skupinu volného obchodu, jež nebude zahrnovat Čínu.
Kurz tiché neutrality
Korekci amerického kurzu si žádá také další ohled: Spojené státy nemohou nic získat, pokud se ve sporech Číny s jejími sousedy postaví na něčí stranu – samozřejmě ze předpokladu, že se v sázce neocitnou přímé americké zájmy tak jako v Jihočínském moři, kde čínské námořní nároky ohrožují svobodnou mořeplavbu na některých nejfrekventovanějších námořních trasách.
Obava o vlastní národní zájmy vysvětluje, proč Spojené státy vytyčily kurz tiché neutrality v otázce oživení některých čínsko-indických územních sporů, například náhlého vzkříšení čínského nároku na rozlehlý himálajský indický stát Arunáčalpradéš. Stejně tak USA naléhavě vyzvaly Čínu i Japonsko, aby pokojně vyřešily svůj spor o ostrovy Senkaku kontrolované Japonci. Hlavním cílem Spojených států je zabránit tomu, aby se současný pat vyhrotil natolik, že Amerika bude nucena postavit se – navzdory vlastním zájmům – na stranu Japonska.
Když se americký ministr obrany sešel v září s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem, dostalo se mu od něj „domluvy“, že USA by měly zůstat stranou tohoto čínsko-japonského sporu. V atmosféře pečlivě organizovaných zářijových protijaponských protestů v Číně pak Panetta – místo aby Pekingu poradil, ať tyto mnohdy násilné demonstrace zkrotí – veřejně zopakoval, že Spojené státy zachovávají v boji o kontrolu nad těmito ostrovy neutrální postoj.
Bude se hrát podle pravidel?
Korekce americké politiky se týká dokonce i terminologie. Američtí diplomaté zcela přestali používat výraz „obrátka“, protože má v angličtině vojenské konotace, a dávají přednost pojmu „nové vyvážení“.
Ať se tomu říká jakkoliv, v novém politickém přístupu jde výhradně o Čínu, neboť Amerika v jeho rámci utužuje spojenectví a přátelství se státy kolem Číny, jako jsou Indie, Japonsko, Filipíny, Vietnam, Indonésie a Jižní Korea. Přesto Obamova administrativa dál popírá, že středobodem její strategie je právě Čína. Přitom se ovšem zdráhá veřejně prohlásit nebo udělat cokoliv, co by mohlo Číně nadzvednout mandle.
Asijsko-pacifický region získá v Obamově agendě pro druhé funkční období na významu, zejména když probíhající stahování amerických vojáků ukončí do roku 2014 válku v Afghánistánu. Obama však bude muset definovat zřetelnější americkou politiku, která bude řešit otázku rychlého vzestupu Číny v autoritářském režimu, jenž agresivně prosazuje hraniční nároky a rozdmýchává doma nacionalismus. USA a zbytek Asie se nesmí Číně pouze přizpůsobovat; musí se snažit utvářet takovou Čínu, která bude hrát podle pravidel.
Brahma Chellaney, profesor strategických studií v Centru pro politický výzkum v Dillí, je autorem knih Asian Juggernaut (Asijský hegemon) a Water: Asia’s New Battlefield (Voda: Nové bitevní pole v Asii).
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.