Americká pohádka

Při pohledu na hroutící se mrakodrapy a lidi vyskakující z oken se člověk může těžko ubránit citové konsternaci a hluboce otřesen, se slzami v očích a zaťatými pěstmi, se upne k okamžitě nabídnutému vysvětlení. Rozumovou konsternaci vyvolává fakt, že naše víra přetrvává ještě rok po katastrofě. Je možné, že ještě rok poté bereme s vážnou tváří "důkazy" jako návod na řízení letadla psaný v arabštině, zanechaný v autě zaparkovaném před letištěm, videonahrávky s Bin Ládinem, jehož projev je při překladu do angličtiny zcela pozměněn, fakt, že Bin Ládinovi bojovníci zřejmě za pomoci nějaké zázračné technologie přinesené z budoucnosti nebo snad od samotného Alláha dokázali několik hodin klamat vojenské a civilní radary a simulovat trajektorii letadel? Američany možná omlouvá filtr vlastenectví, který jim nedovoluje kriticky hodnotit situaci, ale my, uvyklí podobným blamážím z dob socialismu (ostatně i Američané, s McCarthym, mají precedens) přijmeme tohle naservírované řešení?

Myšlenka, že loňské útoky se odehrály za přímé asistence americké rozvědky, je sice ohromující, ale stále nejpravděpodobnější. V minulosti USA ukázaly, že pro své vojensko-ekonomické zájmy jsou ochotny jít přes mrtvoly, mnoho mrtvol, a to i svých vlastních občanů. A co jiného by dalo Státům volnou ruku k expanzi do arabského světa než podobný šok? Nestojí těch několik tisíc životů za to, zvlášť když se připíšou na účet nepřítele? USA se svým westernovým prezidentem rozehrály monstrózní šachovou hru o ovládnutí zón, které ještě nejsou závislé na americké moci. V této nechutné partii světová veřejnost, neschopná předvídat příští tahy ani pochopit tahy učiněné před rokem, jen tupě zírá, jak texaský kovboj linkuje na zeměkouli osy zla a zaštiťuje se bojem proti terorismu. Je alarmující, že největší ekonomický, technologický a vojenský potenciál třímá země, jejíž obyvatelé si pletou zodpovědnost za svět s patriotismem a válka je pro ně sportovním zápasem přenášeným v televizi. Rychle identifikovat nepřítele, rozházet bomby, kde se dá, a slavně zvítězit. To je duch Ameriky. Hitem sezóny jsou "baby-bombs", malé atomové bombičky, likvidující masově teroristické populace včetně teroristů ještě nenarozených. Neměli bychom se nechat zaslepit pietou k zemřelým, ať už byli obětováni rozhodnutím kohokoli, ani loajalitou ke spojenci v NATO. Tuto krvelačnou hru bychom měli zastavit.