"Výměnou za to podle amerických představitelů souhlasily sunnitské skupiny s tím, že budou bojovat s Al-Kajdou a zastaví útoky na americké jednotky," píše list.
Článek neobsahuje podstatnou informaci, jak rozsáhlá tato pomoc je a kolika ozbrojenců či ozbrojených skupin se týká. Již delší dobu je známo, že americká generalita poměrně intenzivně "vyjednává s nepřítelem".
Přesto jde o významnou informaci – mimo jiné z ní vyplývá, že Američané se nyní horečně snaží nalézt magickou formuli, která by pomohla nasměrovat situaci v zemi k něčemu alespoň trochu lepšímu.
Saddámisté versus Al-Kajda
Američané si zřejmě museli vybrat ze dvou zel a navíc chtějí zkusit použít pradávnou poučku "rozděl a panuj".
Jedním zlem jsou sunnitské ozbrojené skupiny rekrutující se z někdejších bezpečnostních struktur Saddáma Husajna. Druhým, větším zlem jsou konkurenční skupiny napojené na mezinárodní teroristické sítě.
New York Times to slovy jednoho amerického velitele popisuje jako snahu "vrazit klín mezi tato dvě křídla sunnitských povstalců, kteří dříve tvořili ničivou alianci". A první výsledky jsou prý slibné.
Může to celé fungovat? Vyloučit se to nedá. Článek sice slovo "korupce" nezmiňuje, v uplynulých letech však USA vynaložily nemalé, či spíše astronomické prostředky na korumpování různých ozbrojených i neozbrojených skupin.
Podstata obchodu zněla: Dostanete peníze, vaši vůdci získají vliv, nyní vám nabízíme i zbraně. Chceme po vás jediné – bojujte o svůj vliv, ale neútočte na nás. V teorii to dává smysl, v praxi to je proveditelné, rizika jsou však obrovská.
Američané sice prý zbraně dávají jen těm, jimž vezmou otisky prstů, je však zjevně nevyhnutelné, že část těchto zbraní se nakonec otočí proti dárcům. Navíc se tím může zvýraznit jeden z riskantních faktorů Iráku, budování různých soukromých armád a milicí.
Rozdávání zbraní se zřejmě týká pouze sunnitů, kteří se cítí utlačovaní většinovými šíity a představují hlavní zdroj bojovníků teroristických organizací. Vláda v Bagdádu proto z této akce má jen pramalou radost a dává najevo obavy, že místo toho, aby "polepšení" teroristé bojovali proti "nepolepšitelným" teroristům z Al-Kajdy, rozdané zbraně se mohou otočit proti šíitům.
Expertům na válečnictví i historikům to vše něco připomíná, podobné postupy Američané zkoušeli v různých částech světa: od Vietnamu po Angolu a především v Afghánistánu. Po sovětské okupaci této země začali vyzbrojovat jednotky mudžáhidů, a přispěli tak k porážce sovětských jednotek.
Například poté, co vojáci svaté války dostali od USA slavné protiletadlové střely Stinger, Sověti ztratili kontrolu nad vzdušným prostorem. Jenže když odešli, zemi zachvátily boje mezi různými frakcemi někdejších spolubojovníků, v nichž americké zbraně hrály nemalou úlohu.
Pentagon se pak dokonce – s nevalným úspěchem – snažil vykoupit stingery zpět.
