Před třemi lety se odsud koaliční jednotky po těžkých ztrátách narychlo stáhly. Američtí vojáci během pár dní zcela opustili všechny čtyři operační základny a od té doby byla většina provincie prakticky ponechána svému osudu.
Na nepřístupné horské území o velikosti zhruba severní Moravy dosud dohlíželo pouze několik set afghánských vojáků a policistů a do nehostinných míst vyrážely do boje jen speciální síly za vydatné podpory letectva.
NúristánProvincie leží na úpatí pohoří Hindukúš na východě Afghánistánu. Správním centrem je Párún. Oblast byla známá pod názvem Káfiristán (Země nevěřících). Poté, co obyvatelé v roce 1886 přijali islámskou víru, byla přejmenována na Núristán (Země světla). |
Teď se americké jednotky do odlehlých částí Núristánu vrací velmi opatrně. Hraniční oblasti přímo pod štíty pohoří Hindukúš přezdívají "odvrácená strana Měsíce". Informace zpravodajců totiž hovoří o tom, že zde operuje až 2 500 povstalců Talibanu a dalších skupin včetně operativců al-Káidy. Mezi povstalci má být asi 300 zahraničních bojovníků z Čečenska, Saudské arábie a Pákistánu.
Alianční velitelé se obávají, že právě tudy povstalci povedou ohlášenou ofenzívu proti koaličním silám i vládním úřadům v dalších oblastech země. Teď, když NATO předává jednu oblast za druhou do rukou samotných Afghánců a připravuje se na stažení většiny svých sil.
A obavy se potvrzují. V dubnu právě tudy povstalci pronikli nepozorovaně do metropole Kábulu, aby zaútočili na přísně střeženou vládní a diplomatickou čtvrť v centru města.
Vzpomínky jsou ještě čerstvé
Když bývalý vrchní velitel jednotek ISAF generál Stanley McChrystal nařídil opustit bojová stanoviště na odlehlých místech a soustředit se místo toho na ochranu velkých afghánských populačních center, byly za tím právě události z Núristánu.
Přesně 3. října 2009 přes 300 povstalců zaútočilo na americké stanoviště Camp Keating ve vesnici Kamdeš. V bitvě proti ohromné přesile padlo 8 amerických vojáků, dalších 22 bylo zraněno. Obránci v boji zabili stovku povstalců. Čtyři dny poté se Američané ze svých základen v Núristánu stáhli.
Byla to jen poslední kapka do poháru, který rok předtím vrchovatě naplnila tragická bitva o Vanat v okrese Vajgal.
Tam 13. července 2008 nad ránem asi 200 povstalců Talibanu z vysokých horských úbočí zaútočilo na nedokončené a špatně opevněné americké bojové stanoviště Camp Kahler dole v údolí. Na nevhodně umístěné" základně bylo v té chvíli 49 amerických a 25 afghánských vojáků. V několikahodinové bitvě padlo 9 amerických vojáků a 27 jich bylo zraněno.
I když obránci asi 50 útočníků zabili, byla to jedna z nejtěžších strategických "porážek" v celém afghánském tažení. Na dlouhou dobu pak oblast zůstala bez kontroly.
Chceš-li získat Afghánistán, obsaď zemi světla
Územím Núristánu prochází hned několik přístupových tras do metropole Kábulu, navíc přímo hraničí s "divokými" územími sousedního Pákistánu, kam se ozbrojenci v případě nebezpečí stáhnou, přeskupí a doplní zásoby a zbraně.
Zkušenosti z dávné i relativně blízké minulosti jen potvrzují, že zaostalá horská oblast má strategický význam. Právě tady se zrodila nesmrtelná sláva Abdula Vakíla Núristáního, který v 19. století "vyprovodil" z východních provincií britské koloniální jednotky. Tady se v v letech 1979 až 1989 odehrávaly jedny z nejtvrdších bojů mezi sovětskými invazními vojsky a afghánskými bojovníky.
Dnes se tudy povstalci dostávají zcela neohroženě do země a s příchodem zimy zase zpátky do svých úkrytů na pákistánské straně. Kontrola nesmírně členité a lesnaté horské oblasti je složitá. Průměrná nadmořská výška horských hřebenů je zde 4 tisíc metrů a u hranic s Pákistánem se hory šplhají až k sedmi tisícům.
Střežit tuto oblast by vyžadovalo přítomnost tisíců afghánských vojáků, které ale vláda v Kábulu pro tuto "zónu" zatím nemá. Do oblasti byly prozatím povolány americké jednotky ze sousední provincie Kunar. Dočasně. V říjnu totiž v rámci ohlášeného snižování počtu amerických vojáků v zemi pojedou domů.
Kdo se skrýval pod štíty?Koncem května byl při náletu zabit Džamil Rahman, přímý zástupce stínového guvernéra Talibanu pro oblast Núristánu. |
Podle vojenských analytiků mají Taliban a další povstalecké skupiny pro nadcházející období tři hlavní cíle - Núristán zcela ovládnout, rozpoutat odsud krvavé nepokoje v sousedním Kunaru a ohrozit plány NATO na úplné předání další provincie Laghman.
Území ovládají milice bývalého povstalce
Legendy hovoří o tom, že právě v Núristánu se delší dobu pozdržel Alexandr Veliký se svým vojskem a obyvatelé země jsou jeho přímými potomky nebo jeho generálů. Hrdý národ Núristánců, kteří tvoří 95 procent obyvatelstva provincie, staletí odolával přijetí Islámu.
Narozdíl od jiných provincií je tady obyvatelstvo velmi jednolité a prakticky zde neexistují žádné národnostní spory a války. Na klid se v současnosti snaží dohlížet ozbrojené milice. Tvrdou rukou jim vládne Maulavi Sadek. Před nedávnem ještě jeden z vysoce postavených velitelů povstaleckého hnutí Hizb-i-Islámí Gulbuddína Hekmátjára - bývalého paštunského velitele mudžahedínů bojujících v minulosti proti sovětským vojskům.
I jméno Sadeka donedávna figurovalo na amerických seznamech osob, které je třeba dopadnou nebo zabít. Teď po dohodě s kábulskou vládou a s podporou místních stařešinů jeho ozbrojenci zajišťují v některých oblastech pořádek.
Otázkou je, zda mu lze věřit. Uzavřená komunita Núristánců totiž už v minulosti nechovala k zahraničním jednotkám přílišné sympatie. A Američané se dodnes nemohou zbavit podezření, že za "úspěchy" povstalců ve zmiňovaných bitvách o Vanat a Kamdeš vděčí Taliban z velké části pomoci od místních obyvatel, jak naznačují i některé výpovědí vojáků během vyšetřování.
