"Nikdy nesmíte Iráčanovi podat k pozdravu levou ruku, znamenalo by to neúctu. Dívejte se svému protějšku při řeči do očí. Nedávejte nohy na stůl a neukazujte podrážky bot. Nikdy neprojevujte svůj souhlas příliš hlasitě a neprovázejte svůj souhlas tím, že budete prstem ukazovat k nebi."
"Voják, který zahájí rozhovor, se musí přiblížit co nejvíce k druhému diskutujícímu, ale ne blíže než třicet centimetrů." Americká norma totiž tuto vzdálenost omezuje až na metr a půl. "Obsah rozhovoru musí zůstat nicneříkající."
"Je třeba se vyhnout jakémukoli rozhovoru, který by mohl vyústit v rozporuplnou diskusi." Přiručka zakazuje jedno téma - náboženství a změna víry.
"Pokud je voják Iráčanem o něco požádán, nesmí odpovědět hned přímo ano nebo ne, ale musí reagovat vyhýbavě a dodat: Uvidíme, co se dá dělat. Neměl by ale ani odpovědět dvojsmyslně," radí přírůčka.
A pokračuje: "Pokud rozhovor vyústí v pozvání na šálek čaje či kávy, nikdy neodmítejte pohostinnost. Je slušné nevypít více než tři šálky čaje. To, že už dále nebudete pít, dejte najevo tím, že šálek vrátíte."
Vedle rad, co je třeba dělat a čeho je třeba se naopak vystříhat v přítomnosti iráckých civilistů, obsahuje kniha podle listu Le Monde také všeobecné pokyny. Ty se týkají hygieny, chemických a bakteriologických zbraní, nebezpečných zvířat, stravovacích obyčejů v oblasti, dějin Iráku a různých skupin obyvatel.
Jiné divize dostaly sofistikovanější nástroje komunikace, hlavně elektronické slovníky, které jim mají pomáhat navazovat kontakty s obyvateli a s iráckými vojáky a dokonce i vyslýchat zajatce. Jsou mimo jiné schopny foneticky přeložit rozkazy typu "ruce vzhůru" do arabštiny, kurdštiny a farsí.
