Agentura AP uvedla, že únoscům se již alespoň částečně podařilo dosáhnout žádaného efektu. Únosy a hrozby usmrcení rukojmích šíří strach a zpomalily rekonstrukci Iráku.
Politická scéna Itálie, jejíhož rukojmího již únosci popravili, se sice spojila v odhodlání čelit teroristům, ale v Japonsku demonstranti požadovali stažení vojsk z Iráku. Okupovanou zemi opouštějí humanitární pracovníci i zástupci soukromých firem.
Generální tajemník OSN Kofi Annan vyloučil, že by v současné době bylo možné do Iráku vyslat nějaký větší tým Spojených národů. Rusko evakuuje své lidi a britská vláda nedoporučuje svým občanům cesty do země.
Když šéf mezinárodní teroristické sítě Al-Káida Usáma bin Ládin nabídl dohodu Evropanům, když nebudou zasahovat do záležitostí muslimů, Evropané jakékoliv jednání a ústupky odmítli. Nedá se však očekávat, že američtí spojenci budou posílat do Iráku další vojáky či civilisty, kteří by pomohli stabilizaci a rekonstrukci země.
Právě po širším zapojení mezinárodního společenství přitom v současnosti volají sami Američané. Není náhoda, že se únosci nyní zaměřují právě na americké spojence.
Opakuje se Libanon?
Analytik Ted Galen Carpenter z washingtonského ústavu CATO uvádí, že úspěšnost taktiky únosců bývá různá. Záleží na trpělivosti vlád zemí, z nichž rukojmí pocházejí. Američané se po zkušenostech z Libanonu v osmdesátých letech naučili nijak neodměňovat únosce.
Otázkou je, jak na tom budou země, které se ke koalici vedené Spojenými státy připojily spíše kvůli spojenectví s Američany než z přesvědčení, že okupace Iráku je správná.
Hodně záleží na tom, v jaké situaci se únosy dějí. V Iráku se zhoršily celkové bezpečnostní podmínky, na různých místech se proti okupantům vzbouřili sunnitští i šíitští bojovníci. Únosy jsou pouze jednou z forem boje proti přítomnosti spojeneckých sil v zemi.
Řada pozorovatelů upozorňuje právě na paralely s Libanonem osmdesátých let, kdy do této země vstoupili Izraelci a Spojené státy vyslaly jednotky, které měly pomoci s dodržováním příměří. Šíitští radikálové se ovšem tehdy obrátili i proti Američanům.
Teroristé tenkrát používali vražednou trojkombinaci: guerillové útoky, sebevražedná přepadení a únosy. V zemi převládl chaos. Libanonskou taktiku dnes přebírají bojovníci proti okupaci Iráku.
Američané šli do Libanonu s tím, že tam hodlají podpořit budování demokracie, ale v roce 1985 ze země odešli. (Izraelská invaze byla v roce 1982.) Terry Anderson, který byl sám rukojmím v Bejrútu, v listu Wall Street Journal připomněl, že kvůli obětem na životech Američanů se Spojené státy v minulosti stáhly i z jiných míst: Somálska, Súdánu a také Vietnamu.
Otazníky nad trpělivostí Američanů
Odhodlání Američanů dovést přeměnu Iráku do konce je dnes vyšší, než tomu bývalo v dřívějších případech. V tomto odhodlání se neliší současný prezident George Bush od svého protivníka a demokratického kandidáta na post hlavy státu Johna Kerryho.
Politolog Fareed Zakaria v týdeníku Newsweek ovšem upozorňuje, že ke splnění tohoto cíle by Spojené státy musely vyslat do země více vojáků a také získávat více spojenců – ať už mezi iráckými elitami včetně náboženských vůdců, či na mezinárodní scéně. Kdo by se však v současné době hrnul do Iráku?
Ve Spojených státech si většina obyvatel stále myslí, že loňský útok na Irák byl správný. Podpora pro vyslání dalších vojáků do okupované země a vyčleňování dalších financí pro obnovu Iráku však může postupně klesat.
