Pane doktore, začněme od úplného začátku. Co bylo podle vás rozhodující, že jste se k zakázce Lidového domu dostal?
Prostě jsem se vyskytl v určitém momentu na určitém místě, kde třeba někdo neměl nabídku od nikoho jiného. To, že jsem šel do rizika, že budu řadu let úvěrovat ČSSD s tím, že nedostanu ani korunu, to jsem byl v té době asi skutečně jediný.
Jenomže ono to tak není. Tehdy ČSSD zastupoval doktor Blanický, který v tom chtěl pokračovat. I on měl odměnu jen za výsledek jako vy. Ovšem právě kvůli vám s ním byla ukončena spolupráce. Takže není pravda, co říkáte.
Víte, tyto informace... já se k nim ani nemohu vyjádřit, protože smlouvu doktora Blanického neznám. O tom já nic nevím. Klíčové je, že to vše zařídil dnes zavřený, tehdy čerstvě zvolený místopředseda pro řízení strany Ivo Svoboda.
Proti vašemu přijetí protestovali Rychetský a Jičínský s tím, že na vás nemají dobré reference a chtějí, aby pokračoval doktor Blanický. Ivo Svoboda jim oponoval, že to je jeho odpovědnost.
Podívejte, jestli pan doktor Rychetský nebo pan doktor Jičínský mají písemné doklady o tom, že někdo vypověděl smlouvu panu doktoru Blanickému, nechť je předloží. Já o nich nic nevím. Já pouze vím, že v roce 1998 Rychetský s Jičínský přemlouvali Zemana, aby porušil smlouvu se mnou tím, že mi nevystaví plnou moc, abych mohl podat stížnost k Ústavnímu soudu, že to nemá šanci na úspěch. A já to vyhrál.
Vraťme se k tomu, proč Ivo Svoboda přivedl právě vás.
No to je jednoduché. Já myslím, že nevěděl o nikom jiném, kdo bude léta úvěrovat nejistou záležitost a riskovat, že přijde o náklady.
Ale o náklady byste nepřišel. Ve smlouvě je, že náklady vám budou hrazeny, i kdybyste to prohrál.
V případě úspěchu.
Já mám informace, že i kdybyste prohrál, režijní náklady vám budou uhrazeny.
K tomu já se nebudu vyjadřovat, dokud ta smlouva nebude zveřejněna.
No takže s Ivem Svobodou a jeho pravou rukou paní Snopkovou, v současnosti též ve vězení, jste se znal z doby, kdy jste byl konkurzním správcem ve firmě OSAN a dal jim zakázku?
Ano. Převzal jsem podnik, který byl na pokraji kolapsu a byly tam osoby spojené s bývalým Strojimportem a podle mého názoru měly ten podnik připravený k vytunelování. A pan Svoboda s paní Snopkovou svou odbornou úrovní přesahovali účetní, kteří v tom podniku byli, a pomohli mi ekonomiku toho podniku stabilizovat.
Ale členové věřitelského výboru společnosti OSAN byli přesvědčeni, že najmutím společnosti Svobody a Snopkové jde o vytahování peněz z konkurzní podstaty...
Podívejte, já jsem převzal podnik OSAN v roce 1994 na pokraji provozního kolapsu. Tam bylo za půl miliardy účetní hodnoty zboží, přitom nebyly na účtech peníze ani na mzdy. Tam hrozil každým dnem nějaký kolaps. A já jsem ten podnik stabilizoval přes všechny intriky věřitelského výboru.
A ti nespokojení věřitelé vás nakonec dali odvolat, ale prosím, ať to první téma uzavřeme. Je také zajímavé, že Ivo Svoboda, když se stal ministrem financí, tak svým náměstkem jmenoval Miloslava Hejnáka, spolumajitele firmy, kterou jste spoluzakládal.
Inženýr Hejnák, nevím, já jsem s ním potom ztratil kontakt. Ale on tam pak byl náměstkem i za dalších ministrů. Já ten jeho další osud neznám.
No a je také zajímavé, že Ivo Svoboda tu smlouvu ve sporu o Lidový dům spolu s vámi připravil...
Kdo to říkal?
A kdo ji tedy s vámi připravil?
Pan Svoboda tu smlouvu spolupodepsal, protože byl ekonomickým místopředsedou. A já jsem chtěl mít právní jistotu, protože v předchozích kauzách mě okradli klienti o spoustu peněz a majetku, který jsem jim vymohl. Chtěl jsem, aby na smlouvě byl podepsán předseda a ekonomický místopředseda. Pokud by to tito pánové nepodepsali, tak bych tu smlouvu nikdy nepodepsal.
A když vám na té smlouvě tak záleželo, proč jste nezajistil její posouzení někým třetím, nezávislým? To je přece běžná praxe u takovýchto zásadních smluv.
Prosím vás, kde je toto v zákonu?
V zákoně to není, ale dělá se to, pokud chci mít jistotu, že je ve smlouvě pro všechny strany všechno v pořádku?
A kdo by to zaplatil? Za co? Když neměli ani korunu. Tak já měl ještě vynakládat další peníze na to, že budu zpochybňovat tu smlouvu?
Dělá se to u seriózních jednání...
Prosím vás pěkně, oni se budou odvolávat na právníky, které platí z peněz, které vlastně dnes patří mně? Protože ty dluhy už jsou tak vysoké za neplnění smlouvy, že jim v tom Lidovém domě už nic nepatří. A jedna věc je jasná. Kdyby ČSSD v roce 1998 nezískala překvapivě vládní moc, tak mi těch 140 milionů zaplatila a nebyl žádný problém. Ale ta vládní moc začala některé lidi z ČSSD svádět k tomu, že tady máme nějakého advokátka, doktůrka, a my mu ukážeme, jaké je jeho právo. A v tom je ten problém. V tom jsou dnes ty obrovské sumy.
Kritici vaší osoby říkají, že umíte velmi šikovně využívat zákony tím, že je dogmaticky dodržujete nebo vytrhujete z kontextu...
Já jenom dodržuji.
Třeba se vám vytýká, že když jste byl tím konkurzním správcem v OSAN, tak jste během čtyř let vyplatil spřízněným advokátům, kteří měli vymáhat pohledávky, neuvěřitelných 147 milionů korun. A plnou polovinu této sumy měl získat pražský advokát Karpíšek, který sídlil na stejné adrese jako vy. To je zajímavá náhoda.
Řeknu jedinou věc. Od roku 2000 jsem byl z podnětu Úřadu vlády trestně stíhán, a kdyby tam bylo cokoliv kriminálního - proto mě zbavili právě funkce správce, aby mohli do těch všech dokladů - tak by něco našli. Neshledali nic protizákonného a ani nemohli, protože já jsem tyto peníze vyplácel podle advokátního tarifu.
Někteří advokáti tehdy řekli, že vytrhujete jednotlivé paragrafy zákona, takže není vyloučeno, že takový postup při dogmatickém výkladu zákona vám může projít.
Paní redaktorko, víte co? Tyto otázky připravil právník.
Ne, ty nikdo nepřipravil, já jsem se o ten případ zajímala, víte. Protože jde o jednu věc, že jste třeba proti jednomu podniku nepodal jednu žalobu, ale roztřídil jste jednotlivé pohledávky tak, že jen za dva roky jste podal k českým soudům 33 tisíc žalob. A advokáty jste platil podle počtu úkonů na nich...
Ale těch 33 tisíc žalob, za ty jsem já odpovídal. Kdyby se jakákoliv promlčela a mohl to někdo dát jenom k mé odpovědnosti, tak už bych seděl ve vězení.
Prosím vás, třeba na firmu Slavata jste podal celkem 331 žalob, ale uspěl jste pouze ve dvou, a to když se v jedné z nich nedostavil advokát té Slavaty...
Mohu něco k tomu říct? Všichni ti advokáti mi jako správci odpovídali za to, že tyto pohledávky budou vymáhat s odbornou péčí. Já jsem je nevymáhal. Já jsem nevymáhal.
Ano, ale vy jste každého jednotlivě za jejich úkony platil a těch žalob bylo, opakuji, 33 tisíc...
A jak jsem to měl dělat?
No, mohl jste podat jednu žalobu nebo dvě třeba na firmu Slavata a ne 331.
Řeknu vám jednu věc. Ten, kdo vám pomáhal, tak ten příliš dobře ví, jak vytrhnout věci z kontextu a postavit je tak, aby se mohly vykládat k mé tíži.
Pane doktore, stačilo se podívat na internet, víte. Jste také nepokojen s advokátní komorou. Říkáte, že vás šikanuje.
Ano, s tím souhlasím.
A jak se k vám chová neadekvátně, když projednávala tři kárné žaloby na vaši osobu a vy jste se během čtyř let k jednání desetkrát nedostavil. To se spravedlnosti domůžete těžko.
Tady se domáhat spravedlnosti je velice těžké. Musíte postupovat tak, abyste získala proti té přesile šanci se jí domoci. A jestliže jsem byl tři roky v pracovní neschopnosti nebo v lázních kvůli tomu, že můj nástupce, který přišel do firmy OSAN, na mě podával trestní oznámení a stížnosti advokátní komoře...
... ale jak si můžete stěžovat, že si nemůžete vyjednat spravedlnost, když se tam během čtyř let k jednání desetkrát nedostavíte?
Já vám říkám, že jsem byl v pracovní neschopnosti a byl jsem v lázeňské péči. To snad je vážný důvod, nebo myslíte, že ne?
Také říkáte, že máte strach o svůj život.
Já jsem měl strach o svůj život v době, kdy o mém případu nikdo nevěděl. Ale pro mě je nejdůležitější, že mě intrikami a podrazy nikdo nezastaví. Já jsem do roku 1990 dělal fyzické brigády, víte?
Myslíte tedy, že vás ČSSD chce nebo chtěla zabít, zlikvidovat?
To jsem někdy řekl? Nic takového jsem neřekl.
Jen se ptám, když se bojíte o svůj život...
Já jsem řekl, že se bojím o svůj život?
Ano, cituji: "Strach o svůj život mám od začátku."
Ale tak to je jasné, že se mi to může přihodit. Že pan Kočka zapláče.
Nemáte mobil, nemáte auto, protože, jak jste řekl, brzdový systém je jednoduché poškodit.
Podívejte se, mě baví život jenom potud, pokud si budu stát za svými právy. A já nemám žádný strach. Jestli mě někdo zlikviduje, tak mě zlikviduje. Možná, že díky tomu, že jsem mobil nepoužíval a nepoužívám, tak tady ještě jsem.
A kdo vás tedy chce zlikvidovat? Když říkáte, že tady ještě jste, tak...
Když nemám důkazy, tak nemohu nikoho označit. Já se mohu jenom pojistit. Třeba u švýcarského advokáta. Že když se mi stane nějaká nehoda, tak ten subjekt, který by z toho měl mít zájem, na tom rozhodně nevydělá. A oni nejsou žádní jelimánci.
Proč se vlastně za žádnou cenu nechcete sejít s panem Paroubkem?
Můj problém není v penězích. Můj problém je v právní jistotě. K čemu vám jsou peníze, když vám hrozí, že během měsíce, roku, dvou vás zase někdo okrade. Právní jistotu mně nemůže dát pan Paroubek. To mi může dát jenom Česká republika.
Ale jak se chcete s někým domluvit, když s ním nebudete jednat?
Jestliže vás někdo sedm let moří, řeknu si: Takhle se mnou nikdo jednat nebude. Ať si strčí za klobouk těch 100, 200 milionů. Já chci svoje práva. A já je dosáhnu. Buďto mě odrovnají, nebo dosáhnu svého. S Paroubkem nemohu jednat, protože sedm let, kdy byl u moci, mě prostě perzekvoval jako svého věřitele.
Ale Paroubek tím předsedou není sedm let.
Paroubek převzal žezlo. Právnická osoba jedná vždycky prostřednictvím svých statutárních zástupců. Pan Paroubek dostal moji informaci o tom, co se okolo mě děje, už někdy v červenci 2005. Opakovaně jsem urgoval jeho odpověď ještě na jaře loňského roku. Výslovně jsem mu napsal, že jenom nejotrlejší mafiáni se zbavují svých dluhů vydíráním nebo pokusy o likvidaci svého věřitele. Nereagoval, neodpověděl mi. A teď, když odešel z vlády, najednou mi říká - my bychom se s vámi dohodli.
Dobře, takže vám vlastně nejde teď o ty peníze...
Ale paní redaktorko, peníze musím mít. Protože já musím také platit svoje dluhy.
Tak kolik by vám museli dát, abyste byl spokojen?
Ale to není o penězích. K čemu vám jsou peníze ve státě, kde si nemůžete být jistá pomalu ani svým životem? Tak k čemu jsou?
A co tedy má ČSSD dělat? Když vás tak poslouchám, tak teď nemá šanci se s vámi dohodnout.
Podívejte, někdo tam musí zodpovídat za to, že namísto placení dluhů ze smlouvy vykonávali nepřípustný nátlak na mě.
Tak má vám dát deset miliard, dvacet miliard a budete spokojen? Nebo má vedení odstoupit či jít do vězení?
Mě nezajímá, co oni budou dělat. Já vím jedinou věc. Že kdybych uzavřel jakékoliv narovnání s ČSSD a nechal otevřenou odpovědnost za to, že se mnou jako s věřitelem sedm let jednali jako s bezprávným otrokem, tak prostě do budoucna budu mít obrovskou nejistotu, co se mnou bude. Jediné, co mně může pomoci, je žaloba proti státu a získat tak nějaké záruky, že když vymohu přes nadnárodní orgány nějaké majetkové zadostiučinění, tak že potom si už nikdo nedovolí mě o to okrást.
Jste ze šesti dětí. A řekl jste, že vás dětství dostatečně vyzbrojilo pro život. Čím?
Já jsem byl přednejmladší. My jsme byli pět bráchů a nejstarší byla sestra. I mladší brácha byl silnější než já. A já jsem strašně nesnášel, když mě odmítli sourozenci respektovat. Prostě odmalička jsem si musel vynutit, aby mě brali bez nějakého despektu. Když přišel devadesátý rok, bylo mi už bohužel čtyřicet. A řekl jsem si, teď je pro mě čas strašně drahý. Budu dřít, ale běda, jestli mě někdo pořád nebude respektovat - kdybych měl hlínu hryzat, tak se prostě prosadím.
