Brunner, narozený roku 1912, podle Zuroffa něj zemřel v letech 2009 až 2010 v Damašku, kde se dlouhá léta skrýval. O tom, že Brunner žije pod falešnou identitou a zřejmě i pod ochranou Asadova režimu v Sýrii se dlouho vědělo, dopadnout se jej však nikdy nepodařilo.
Neúspěchem skončily i dva pokusy o jeho zabití, které podnikla izraelská rozvědka Mossad. Dopisové bomby jej pouze zranily: v roce 1961 přišel o levé oko a v roce 1980 mu výbuch utrhl čtyři prsty na levé ruce.
Zuroff si prý je nyní na 99,9 procenta jist, že informace o Brunnerově smrti jsou pravdivé. Nově je prý potvrdil bývalý pracovník německé tajné služby v Sýrii. Brunnera ovšem Centrum Simona Wiesenthala zejména kvůli vysokému věku považovalo za mrtvého již delší dobu, letos v dubnu dokonce jeho jméno zmizelo ze seznamu nejhledanějších zločinců.
Brunnerovo vydání požadovalo a dodnes požaduje šest zemí: Německo, Francie, Polsko, Rakousko, ČR a Řecko. Česká justice ho chtěla soudit kvůli angažmá v koncentračním táboře v Seredi, kde se stal v roce 1944 velitelem a nechal odsud do vyhlazovacích táborů poslat 13 tisíc Židů, z nichž deset tisíc zemřelo.
Brunner byl pravou rukou jednoho z hlavních organizátorů holokaustu Adolfa Eichmanna a kvůli jeho náruživému pronásledování Židů se mu přezdívalo „krvavý pes“. Podílel se mimo jiné na vyhlazení židovských komunit ve Vídni, Berlíně, Francii, na Slovensku a v řecké Soluni. Za své zločiny byl několikrát souzen v nepřítomnosti a ve Francii dostal v roce 1954 trest smrti.
Lovec nacistů Simon Wiesenthal o Brunnerovi v roce 1992 napsal: „Z dosud žijících zločinců třetí říše je Brunner v mých očích absolutně nejhorší. Eichmann navrhl plán zničit židovstvo, Brunner ho uskutečnil.“ Sám Brunner svých činů nelitoval. V roce 1985 poskytl v Sýrii rozhovor německému časopisu Bunte, v němž mimo jiné řekl: „Židé si zasluhovali zemřít. Byl to odpad. Jsem se svým životem spokojen. Kdybych mohl, udělal bych to znovu.“
