Strhaný Jepišin mluvil na tiskové konferenci po svém propuštění velmi pomalu. Do potíží se dostal, když jel před více než deseti lety do města Jaroslavl na návštěvu za bratrem.
"Potkal jsem dva Inguše nebo Čečence," vypráví Jepišin. "Pozvali mě, abych přijel do Čečenska a vydělal si tam peníze." Slibovali hodně, dodává. "Byl jsem opilý a souhlasil jsem. Teprve ve vlaku jsem začínal chápat, jak to ve skutečnosti je. Chtěl jsem utéct, ale nenechali mě. Vzali mi totiž doklady."
Muž měnil místa i majitele
Nejprve byl Jepišin v ingušské metropoli Nazraň, kde nějaký čas pracoval. Pak se ocitl v Itum-Kale, čečenském městě u hranic s Gruzií. Zde se čtyřikrát změnil jeho majitel. "Čtyřikrát jsem se pokusil utéct. Pokaždé mě chytili a zbili," říká.
Poté, co začala v roce 1999 druhá válka mezi čečenskými povstalci a ruskou armádou, uprchli Jepišin a jeho majitel společně s tisíci dalších Čečenců do soutěsky Pankisi v Gruzii. Ve vesnici Dujsi ho majitel prodal místní rodině.
"Nikdo mě nebil. Dokonce mě nechávali chodit mimo dům a mohl jsem jít i na trh. Strava nebyla špatná. V Čečensku jsem byl bit, často a tvrdě," porovnává Jepišin podmínky zajetí.
Proč se nepokusail z Pankisi utéct? Bál se kontrol gruzínské policie, protože neměl žádné dokumenty.
Naději přinesla novinářka
Záblesk naděje přišel, když do soutěsky přijela ruská novinářka listu Kommersant Olga Alenovová, kterou Jepišin požádal o pomoc. Žurnalistka se pak vydala za mužovými příbuznými. Ti jí spolu s ruským konzulem pomohli získat pro něj nové doklady.
Podle vyšetřovatelů se nezdá, že by Jepišinův případ souvisel s terorismem. Jde ale o formu otroctví obvyklou v některých regionech Ruska. Jen za poslední rok bylo pouze v Čečensku osvobozeno nejméně sedm takovýchto otroků.
