Jen menšina lidí má tolik peněz a tak silný organismus jako Churchill, aby mohli hrdě prohlásit, že alkohol jim více dal než vzal.
A další o riziku vědí, ale podstoupí je, protože lepšího pomocníka nemají. Jak říká farář ve filmu Je třeba zabít Sekala: "Mým játrům dobře nedělá, ale mně dobře dělá."
Boj proti alkoholu nebude účinný, pokud se nepodaří dát lidem alternativu. Představa, že potřebujeme billboardy, abychom věděli, že pivo chutná, je naivní.
Domněnka, že zdražení pomůže, je naivní také. Od převratu v roce 1989 si milovníci alkoholu užili drsný cenový nárůst, a jak je vidět, k žádnému abstinentskému boomu to nevedlo.
Alkohol je zvláštní typ pomocníka, který někdy lidem pomáhá vidět svět lepší, než je, načež svět následkem toho někdy skutečně lepší bude. Třeba když mladík či dívka překonají společenský ostych, kterého by se jinak zbavovali roky za těžké peníze pomocí psychoterapie.
Jindy však sklenka vytvoří iluze, které mohou omámeného zničit a připravit o všechno. Lidé hledají v alkoholu účinný relaxační prostředek tehdy, když jiné nejsou k mání. Moderní náboženství více poučuje a stresuje, než aby dodávalo lidem energii, filozofie vyčpěly, politické ideály se zkompromitovaly.
A umění? Porovnejte účinek moderního románu a becherovky a víte vše. Zbývají tedy radosti, které poskytuje tělo. Buď za pomoci jiného těla, tedy sex, nebo požitím omamné látky či vybičováním výkonu v nějakém adrenalinovém úsilí, říkejme mu třeba sport.
Pokud jde o řidiče a nezletilé, nechť panuje nulová tolerance. Jde o život. Ale hlavní problém není v reklamě, cenách a prodejní době. Je v tom, že se lidé na světě necítí dobře. Alkohol je jistě jen berla. Pokud ji však lidem seberete a nedáte jim jinou, spadnou. Církve, filozofové a myslitelé, kde jste se svou nabídkou?
