Počet těch, kteří jsou zásadně proti, se nebezpečně zvyšuje. "NATO je zločinecká organizace. Vraždilo v Kosovu, teď se chystá na Irák. A u toho máme být? Hanba!" ostře zareagoval bělovlasý muž na otázku, jak vnímá události spojené s pražskou schůzkou Severoatlantické aliance.
Jméno neřekl, jen zvýšeným hlasem dodal, že i v referendu v roce 1997 hlasoval proti vstupu do NATO. "Kdyby vládl Mečiar, něco takového by nedopustil!" V lidech pochybnosti zůstaly. Přiznávají sice, že členství v Severoatlantické alianci je pragmatickým řešením, ale většinou nevědí, co konkrétně přinese.
Pokles podpory vstupu Slovenska do NATO současnou vládu netrápí. "Je nutné si uvědomit, že jsme měli volby, kdy téměř všechny významné politické strany měly v programu podporu integrace do NATO. Rozhodnutí voličů bylo jednoznačné," prohlásil slovenský ministr obrany Ivan Šimko a dodal, že průzkumy nebere na lehkou váhu.
"Je nutné, abychom stále lidem vysvětlovali změnu bezpečnostní situace ve světě. I to, že nás ohrožují věci, které se zdají daleko. Konfrontace je hlubší a vážnější, než se nám na první pohled zdá, a lidé to musí vědět," prohlásil.
Cesta do NATO nebyla jednoduchá
Cesta Slovenska do NATO byla mnohem složitější, než tomu bylo u jeho visegrádských partnerů. Slovensko prošlo zvláštními politickými peripetiemi.
Jedním z nich bylo i referendum o vstupu do NATO v květnu 1997.
Jelikož mu předcházely spory mezi opozicí a vládou Vladimíra Mečiara (původně se totiž mělo hlasovat o čtyřech otázkách včetně přímé volby prezidenta), dostavila se k urnám necelá desetina voličů, a plebiscit byl tedy neplatný.
"Zmařené" referendum, ale i další nedostatky v demokracii za Mečiarovy vlády byly před pěti lety důvodem, proč se Slovensko nedostalo do první vlny kandidátů spolu s Českou republikou, Polskem a Maďarskem.
Dnes je politická scéna až na komunisty v integračních snahách jednotná. Svoji rétoriku změnil i bývalý premiér Vladimír Mečiar.
