Při březnovém útoku zahynulo šestnáct civilistů. Zemřeli také oba chlapcovi rodiče, jeho matka byla v šestém měsíci těhotenství. Alího příběh dojal celý svět a všichni se mu snažili pomoci.
Díky snaze lidí z různých koutů světa se Alí dostal do nemocnice v Kuvajtu, kde se ho ujal mezinárodní tým lékařů. Alí má nyní protézy a znovu se směje.
Reportéři německého deníku Bild hovořili s Alím v Hamburku. V rámci udílení cen World Awards tam byli jako "Muži roku" oceněni lékaři, kteří zachránili Alího a stovky dalších civilistů.
Alí byl na ceremonii jako čestný host, poprvé od svého zranění se ukázal na veřejnosti.
Děkuji Bohu za lékaře
"Týden mám nové umělé ruce a děkuji Bohu za to, že mi poslal tyhle doktory," řekl Alí německým novinářům. "Bůh mě ochránil," dodal chlapec.
"Tři dny jsem se to musel učit," řekl Alí o tom, že svýma "novýma" rukama zvládne uchopit například telefonní sluchátko. Protézy bude mít každý rok nové, aby jejich velikost odpovídala růstu jeho těla.
Pamatuješ si bombardování?, ptali se chlapce reportéři Bildu. "Myslel jsem, že se mi jen zdá zlý sen. Pak jsem se ale probudil v nemocnici. Celé tělo mne pálilo a neměl jsem ruce," odpověděl Alí.
S kamarádem hraje playstation
Zdá se, že Alí je nyní spokojený. Z náprsní kapsy vytahuje fotku své maminky a s úsměvem říká, že je to jeho talisman, který mu nosí štěstí.
"Nevím, proč to dospělí dělají. Nechci už nikdy žádnou válku. Nechtěl bych, abychom my děti musely mít zase strach," odpověděl Alí na otázku, co si myslí o válce.
Chlapcův strýc Mohamad hladí Alího umělé ruce a má v očích slzy. Vedle Alího sedí jeho najlepší kamarád, patnáctiletý Ahmed. "Poznali jsme se v nemocnici, hrajeme spolu playstation, nejradši fotbal," říká Ahmed, kterému výbuch granátu za války také poranil ruku.
A o čem malý Alí nyní sní? "Pořád ještě doufám, že se stanu lékařem," říká.
