Obal alba Everybody goes to AghaRTA

Obal alba Everybody goes to AghaRTA | foto: AghaRTA

Album, které vám slušně pomůže zorientovat se v současném českém jazzu

  • 0
Dvacet let existuje hudební vydavatelství ARTA Records. A dvacet let také existuje AghaRTA Jazz Centrum - bylo otevřeno 29. září 1991 v pražské Krakovské ulici, den po smrti jednoho z největších průkopníků a inovátorů v jazzu, Milese Davise. Nese jméno jeho slavného alba z roku 1975. Album, které nedávno vyšlo a zde je v recenzi představuje Lubomír Dorůžka, obsahuje nahrávky některých z tuzemských jazzových souborů, které v tomto prostoru hrály.

V šedesátých letech se nahrávky našeho jazzu nacházely v poúnorových plenkách. Publikovaly je značky Supraphon a Panton. Přitom alba věnovaná jednotlivým souborům byla spíše výjimkou. Místo nich vydával Supraphon v letech 1960 až 1966 každoroční LP Československý jazz. Měla to být přehlídka těch nejzajímavějších snímků právě ukončeného roku a tato série (dnes už jen pracně vyhledávaná v antikvariátech) slouží jako solidní historický materiál.

Zlom po roku 1989 přinesl zcela novou situaci  - včetně soukromých, vysloveně jazzově orientovaných edic. A ty nyní začínají s něčím, co by mohlo být obdobou oněch přehlídkových LP ze šedesátých let: objevují se samplerová CD, dokumentující co se v mladém českém jazzu na tom kterém labelu děje. Slouží nejen coby informační zdroj pro zahraniční zájemce, kteří tak mohou získat náhled do oblasti pro ně neznámé. Nahrávku, která jim při sledování běžné produkce unikla, tak ale mohou objevit i tuzemští posluchači.

O albu

Everybody goes to AghaRTA

Rhythm Desperados, Limited Edition, Luboš Andršt Group, Emil Viklický Trio. AghaRTA Gang, Martin Brunner Trio, Matej Benko Quintet, Noční Optika, Madfinger, Ondřej Kabrna trio, Veleband, Vlasta Průchová. CD, stopáž 69:31, vydala firma ARTA.

Tento trend začala edice Animal Music dvoucédečkovým projektem Contemporary Czech Jazz s osmadvaceti snímky z let 2008-2010. Teď na něj navázala i Arta s tuctem nahrávek snímky z celé doby své existence – tedy od roku 1991. Sepjala je názvem Everybody goes to AghaRTA. V obecném jazzovém povědomí figuruje značka Animal spíše jako tribuna mladší, třicátnické generace, která nejspíš vyráží ve stopách zvuku mnichovské firmy ECM, skandinávské hudební školy, nebo podobných směrů, zatím co ARTA se většinou opírá o generaci o něco starší, orientovanou převážně na pravověrnou tradici chorusového, post-bopového nebo jazzrockového typu. Ale „arťácké“ přehlídkové album ukazuje, že jako většina zevšeobecnění ani toto dělení neplatí zcela důsledně.

Byli tu, už bohužel nejsou

Vlasta Průchová - Zpěvačka Vlasta Průchová v roce 2001

Za pozornost stojí dvě časově nejstarší nahrávky interpretů, které už v této podobě bohužel neuslyšíme. Jednou je dueto pianisty Zdeňka Zdeňka s Vlastou Průchovou v oblíbeném čísle jejího repertoáru It Might As Well Be Spring. Tento záznam dneska může působit téměř jako objev: zpěvačka je zde v nejlepší formě – totiž už nikoliv ve fázi mladě nadšeneckého hledání, avšak ještě ne beze stopy únavy. Oba partneři už nás  opustili, a podobně z naší scény zmizel i Veleband, nadšenecký big band pod vedením Jana Hály, který sedm let po Velebného smrti přinesl novou verzi Velebného Jazzových nebajek. Z ní nám Arta nabízí barvitý obrázek Kajman s impozantním sólem saxofonisty Štěpána Markoviče.

Pan šéf a jeho sólo

Emil Viklický

Trio Emila Viklického patří k naší jazzové klasice a nahrává pro celou řadu domácích i věhlasných zahraničních produkcí. Uhlířova skladba Maybe Later z CD Ballads and More z roku 2008  dokumentuje, že své místo má i v repertoáru Arty; pro zevrubnější zhodnocení kvalit tohoto tria by ovšem bylo nutno obrátit se k trochu širšímu výběru.

Pražsko-ostravští Rhythm Desperados, Agharta Gang, generačně smíšená Limited Edition a zčásti i Luboš Andršt Group zastupují převážně generaci dnešních čtyřicátníků a padesátníků (i výš). Ukazují, že dědictví chorusového jazz tady nadále žije a nachází posluchače. Šéf Agharty, bubeník Michal Hejna, si v úvodní snímku Volcano zcela po zásluze vezme vstupní sólo celého CD a uplatňuje se i jinde, ve dvou souborech slyšíme i ostravského pianistu Borise Urbánka. Mezi sólisty tohoto stylu se výrazně prosazují zejména tenorsaxofonisté Štěpán Markovič a Rastislav Fraš. V Rhythm Desperados se k nim úspěšně přiřadí zatím ne tak známý sopránsaxofonista Michal Žáček a v Limited Edition o něco mladší trumpetista Miroslav Hloucal, jeden z nejvyhledávanějších sólistů mezi dnešními třicátníky. Nové jméno mezi jazzově cítícími zpěvačkami představuje Markéta Foukalová s podobně laděným souborem Madfinger.

Madfinger - zpěvačka Markéta Foukalová

Všechno se to prostupuje

Další skupiny - klavírní tria Martina Brunnera a Ondřeje Kabrny, slovensko-český kvintet Mateje Benka s dalším tenorsaxofonistou střední generace Radkem Zapadlem, a kvintet Noční optika - seskupují spíše mladší generaci, hledající svou cestu i mimo postbopový mainstream. Z jejich sólistů upoutá pozornost výrazným tónem zejména flétnista Štěpán Zbytovský z Noční optiky a osobitým stylem a kompoziční tektonikou pianista Ondřej Kabrna, kterého tu vedle jeho vlastního tria slyšíme i ve skupině Luboše Andršta.

Album Everybody goes to AghaRTA je prostě dokladem, že poslední léta u nás přinášejí značný nárůst zájmu o jazz i rozšíření jeho podob a permutací. Generace i stylové orientace se přitom spojují a promíchávají. Této tendenci nelze než popřát: Jen houšť a větší kapky!

Základní informace

AghaRTA Jazz Centrum bylo otevřeno 29. září 1991 v pražské Krakovské ulici, den po smrti jednoho z největších průkopníků a inovátorů v jazzu, Milese Davise. Nese jméno jeho slavného alba z roku 1975. Po třinácti letech se v roce 2004, opět 29. září, klub přestěhoval do Železné ulice. Již více než dvacet let v klubu vystupují nejlepší české moderní jazzové soubory. Jejich reprezentativní výběr posloucháte na tomto CD. Všechny nahrávky jsou vybrány z katalogu ARTA Records, našeho vydavatelského labelu. Jsou zde zastoupeni rovným dílem „staří známí“ a „nové tváře českého jazzu“. Můžete porovnat muzikanty a skladatele působící na české scéně déle než 20 let a ty, kteří si kredit získávají až v poslední době. Výběr je doplněn vzpomínkou na dvě legendy českého jazzu. Na nezapomenutelného Karla Velebného, který si bohužel nechal hraní v AghaRTA Jazz Centru ujít o pár měsíců, ale přesto je tu stále s námi. Tou druhou legendou je „první dáma českého jazzu“, paní Vlasta Průchová. Její pravidelná vystoupení v prvních letech existence klubu patřila vždy k těm nejkrásnějším.

Zdroj: http://www.arta.cz/index.php?p=shop_item&id=F10200

 


Nejlepší videa na Revue