Když lžíce rypadla vysypala zeminu na úzkou pěšinu stísněnou mezi starými kasárnami a piniovým lesem, který lemuje svahy hory Dajti, objevila se kostra. Byla zasypána v mělkém hrobě, píše web BalkanInsight.com.
Bavlněná vězeňská bunda napověděla, že oběť popravili v zimě, zatímco zdravé zuby a silná čelist ukázaly, že tento člověk zemřel mladý. Goni, mladý obchodník, který se už dříve pokoušel najít ostatky svého otce na jiném místě, věděl, že další kosti budou jistě následovat.
"Druhá kostra byla nalezena dva metry opodál, poté třetí, která byla pravděpodobně přesunuta z jiného pohřebiště, protože kosti byly zlámány a uloženy v pytli spolu s oblečením, hodinkami, dvěma pásky a zubní protézou," řekl Goni.
Od října 2009, kdy začal s kopáním na vojenské základně známé jako Kasárny 313 nedaleko vesnice Linza, pět kilometrů od Tirany, našel 19 těl.
Úřady s hledáním ostatků nepomáhají
Albánie je jedna z mála zemí za bývalou železnou oponou, která doposud neotevřela archivy komunistických bezpečnostních složek. Z tohoto důvodu není znám přesný počet politických vězňů, které režim zabil. Tamní asociace bývalých politických vězňů nicméně soudí, že za komunistické vlády v letech 1946 až 1991 přišlo o život 5 577 mužů a 450 žen.
Téměř dvě desetiletí po pádu režimu tisíce příbuzných popravených politických vězňů podobně jako Goni stále nevědí, kde těla jejich milovaných leží. Bouřlivá debata o otevření složek tajných komunistických služeb zmítá Albánií roky. Mezitím ale úřady učinily málo, aby pomohly s hledáním ostatků po lidech popravených komunisty.
Za podmínky, že nebude zveřejněno jeho pravé jméno, souhlasil Goni s tím, že popíše, jak masový hrob objevil.
Setkání s popravčím
Goni začal s hledáním otcových ostatků v roce 1994 ještě jako student ekonomie na Polytechnické univerzitě v Tiraně. Jeho otce popravili v roce 1976 poté, co ho režim obvinil z členství v záškodnické skupině v ropném průmyslu a z rozšiřování protivládní propagandy.
Goni mnohokrát navštívil úřad ministerstva vnitra, kde předal žádosti rodin o navrácení těl popravených politických vězňů. "Myslel jsem si, že malý úplatek nebo pouhá zdvořilost někoho přiměje dát mi dokument vedoucí k mému otci," vzpomíná Goni.
"Čekal jsem nekonečné hodiny, ale odpověď byla stále stejná: neexistují takové dokumenty." Navzdory odmítavým úřadům se nenechal zastrašit. Řadu let budoval vztahy s úředníky ministerstva vnitra a bývalými agenty bezpečnosti. Nakonec se dozvěděl jména těch, kteří jeho otce popravili. Kati jednali na příkazy tehdejšího ministra vnitra, kterým byl Kadri Hasbiu.
Bádáním a rozhovory získal Goni záznam o otcově popravě. Obsahoval čtyři jména. Jedno patřilo koronerovi, který se popravy nezúčastnil, jen podepsal papíry. Dvě další jména byli popravení. Třetí patřilo muži, který stiskl spoušť. Ten člověk nejenže byl naživu, ale když ho přesvědčil jeho někdejší nadřízený, souhlasil s tím, že se s Gonim setká.
Odmítl spolupracovat, proto ho popravili
"Bylo mu skoro osmdesát, oblečen byl v pěkném obleku," vzpomíná Goni na bizarní setkání s mužem, který zabil jeho otce. "Tvrdil, že si nepamatuje, kde byl můj otec pohřben." Goni později zjistil, že otcův popravčí býval "oním zabijáckým typem, který rád mrzačil své oběti předtím, než je zastřelil".
Nakonec před několika lety získal Goni z archivu ministerstva vnitra 40 svazků tajných dokumentů, které obsahovaly složku jeho otce. Na rozdíl od jiných fasciklů obsahovala složka nahrávky jeho otce z vězení a soudních slyšení.
Na pásce číslo čtyři poprvé uslyšel hlas otce. "Táta před soudem prohlásil, že je nevinný, a odmítl všechna obvinění," řekl Goni. "Proto ho zabili. Odmítl spolupracovat s tajnou bezpečností."
Ačkoliv získal Goni k procesu se svým otcem řadu tajných záznamů, které nasbírala kdysi obávaná tajná policie Sigurimi, neví, kde jsou ostatky. Popravčí se domníval, že tělo skončilo na místě, kde vznikla nová budova, Goni tomu ale nevěří.
