A tak si majitel kvalitního počítače bude moci užít reálné dění v klubu třeba z křesla na jiném kontinentě. Na adrese Agory se nejprve ocitne před dokonalým interaktivním modelem žižkovského činžáku, kde si vybere svého zástupce - avatára. Může si ho vymodelovat podle vlastních představ a obléci od spodního prádla až po čepici. Potom stačí chytnout za kliku a vejít do klubu.
Avatár se dostává do Akropole. Na chvíli si sedne do baru a objedná si nápoj. Může si přečíst internetové noviny, a okolo něj hraje přesně ta muzika, která ve stejné chvíli zní i v reálném baru. Pak si zajde do hlavního sálu na koncert. V Akropoli ten večer zpívá například Iva Kellarová, kterou živě snímá kamera. "Většinou máme právo přenášet živě nejméně tři písně, ale někdy celý koncert," vypráví Raušer.
Když se na Žižkově nic neděje, může si avatár pustit starší koncert ze záznamu. Zároveň má možnost navštívit i další virtuální místnosti, které ve skutečnosti neexistují: galerii, v níž bude každý čtvrtek nová vernisáž, nebo promítací sál, kde mají být promítány kompletní filmy.
Každý avatár samozřejmě může v klubu navazovat vztahy s ostatními návštěvníky, stačí na ně kliknout, a pak snimi zahájit textovými zprávami i gesty komunikaci.
Jeden z hlavních tvůrců Agory je Pavel Smetana, profesor multimediálního umění na francouzské univerzitě. Žije přímo nad Akropolí, a proto její atmosféru dávno nasál.
"Kdybych měl srovnat Agoru s ostatními virtuálními komunitami na světě, tak jsem spokojený," tvrdí Smetana. "Podobných projektů totiž není moc, dohromady asi jen deset na světě. A my jako první neděláme jen hru, ale snažíme se spojit zábavu s realitou," dodává.
Na náročném projektu se v České republice podílí dvanáct odborníků, ovšem až na francouzského autora vizualizace Pascala Silondi je to pro všechny jen náročný neplacený koníček.
Smetana si dokonce myslí, že by byla Agora nerealizovatelná bez velké podpory Prahy 3. "Osvícená radnice nám vychází vstříc. Sama teď dokonce plánuje otevřít svou virtuální verzi na internetu." To by se mohlo povést do tří let, ale e-Agora se otevře už 15. září.
Avatár se dostává do Akropole. Na chvíli si sedne do baru a objedná si nápoj. Může si přečíst internetové noviny, a okolo něj hraje přesně ta muzika, která ve stejné chvíli zní i v reálném baru. Pak si zajde do hlavního sálu na koncert. V Akropoli ten večer zpívá například Iva Kellarová, kterou živě snímá kamera. "Většinou máme právo přenášet živě nejméně tři písně, ale někdy celý koncert," vypráví Raušer.
Když se na Žižkově nic neděje, může si avatár pustit starší koncert ze záznamu. Zároveň má možnost navštívit i další virtuální místnosti, které ve skutečnosti neexistují: galerii, v níž bude každý čtvrtek nová vernisáž, nebo promítací sál, kde mají být promítány kompletní filmy.
Každý avatár samozřejmě může v klubu navazovat vztahy s ostatními návštěvníky, stačí na ně kliknout, a pak snimi zahájit textovými zprávami i gesty komunikaci.
Jeden z hlavních tvůrců Agory je Pavel Smetana, profesor multimediálního umění na francouzské univerzitě. Žije přímo nad Akropolí, a proto její atmosféru dávno nasál.
"Kdybych měl srovnat Agoru s ostatními virtuálními komunitami na světě, tak jsem spokojený," tvrdí Smetana. "Podobných projektů totiž není moc, dohromady asi jen deset na světě. A my jako první neděláme jen hru, ale snažíme se spojit zábavu s realitou," dodává.
Na náročném projektu se v České republice podílí dvanáct odborníků, ovšem až na francouzského autora vizualizace Pascala Silondi je to pro všechny jen náročný neplacený koníček.
Smetana si dokonce myslí, že by byla Agora nerealizovatelná bez velké podpory Prahy 3. "Osvícená radnice nám vychází vstříc. Sama teď dokonce plánuje otevřít svou virtuální verzi na internetu." To by se mohlo povést do tří let, ale e-Agora se otevře už 15. září.
