Selhal právní systém, když může být takový člověk na svobodě?
Rozhodně je právě teď příležitost udělat něco, co by mohlo významně změnit vnímání práva v očích veřejnosti.
Každý slušný člověk by měl mít pocit, že je chráněn. Pan Velíšek udělal to, co je správné, postavil se na stranu práva, chránil slabšího proti napadení, a proto si zaslouží víc než medaili in memoriam.
Jsem hluboce přesvědčen, že je třeba hmatatelný důkaz, že se zachoval správně. Ať dá stát rodině odškodnění, které bude víc než symbolické, a tak se stane symbolem. Parlament může klidně přijmout "Lex Velíšek", s doživotní rentou pro vdovu.
Na co je oběti plaketa a medailička s profesionálním úsměvem a kondolencí! Je to jen hezké gesto, které nic nestojí, tak proč bychom je neudělali! Zoufalá žena s malým dítětem však potřebuje mnohem víc a společnost si pak udělá jasný obrázek velmi rychle.
Chce to jasný důkaz, že chránit právo se vyplatí. Bez velkého činu by se mohlo v lidech zakořenit přesvědčení, že pomáhat druhým je tak neúnosné riziko, že odvrátíme hlavu, i když před vaším zrakem budou kopat do bezbranné babičky.
Malověrný český člověk si totiž bezpochyby myslí, že za svou smrt si může pan Velíšek ze značné míry sám, neměl se do toho míchat. Právě peníze pro pozůstalé jasně řeknou: Byl to hrdina, a ne pošetilý bloud.
Vedle oběti je tu ale i údajný pachatel. Chyboval stát, který ho nechal jít, i když tento muž například předtím napadl lidi v tramvaji? Zatím máme o této konkrétní věci jen velmi málo informací, ale odpověď zní spíše ano. Pachatel opakovaných napadení osob za bílého dne prostě na svobodu nesmí, a pokud ano, jeho pohyb musí být pod kontrolou.
Policie jednala správně, když ho po prvních napadeních odvezla, kam patří - do ústavu. Je duševně chorý a ve vězení asi nemá co dělat. Jenže co se stalo pak? Kdo sledoval po propuštění jeho jednání?
Předalo státní zastupitelství či policie signál probační službě či sociálním orgánům, zajímal se někdo o léčbu choroby, která spouští agresi na veřejnosti? Možná ano. Spokojili se příslušní lidé jen s formální kontrolou? Celý systém prevenční péče nám dluží řadu odpovědí, co se udělalo pro to, aby nedošlo k tragédii.
Teprve když budeme vědět vše o jednání složek odpovědných za prevenci, můžeme říct, zda šlo o náhodné neštěstí, či o logický důsledek špatného jednání státu, který ponechal agresora jako odjištěný granát čekat na svoji oběť.
