Většinou to funguje tak, že před samotným hraním dobrovolníci se svými svěřenci probírají stále dokola informace, jak se bránit různým nemocem či jak respektovat fair play i v běžném životě. S nadějí, že to dětem uvízne v hlavách a budou se podle toho chovat.
Ve Rwandě například promíchávají v týmech hráče ze znepřátelených etnik Hutuů a Tutsiů, aby tak pomohli zastavit jejich historickou nevraživost. Výhoda projektů spočívá v relativně nízkých nákladech (stačí nakoupit míče, kužely a dresy), nevýhoda v nemožnosti efektivní kontroly toho, čeho bylo za vynaložené prostředky dosaženo.
Některé neziskovky navíc budí podezření, že slouží jako přípravka pro talenty, které pak organizátoři za slušné peníze prodají do klubů v Evropě či arabském světě.
Existují i pozitivní příklady projektů. Například organizace MYSA funguje v nairobském slumu úspěšně už dvě desetiletí a dvakrát byla navržena na Nobelovu cenu za mír.
Malým Keňanům jsou pořádány turnaje, do celkové tabulky však nejsou započítávány jen výsledky ze hřišť, ale dostávají i motivační body za účast týmu při úklidu okolí. MYSA, která nejchytřejším z dětí zařídí stipendia, do svých aktivit dokázala začlenit i dívky, což v jiných zemích není pravidlem.
I Česko má neziskovku Fotbal pro rozvoj. Jejím hlavním cílem je boj proti rasismu. Každoročně k nám zavítá výprava hráčů právě z Nairobi, která při před- či pozápasových debatách českým studentům přibližuje, jaký je život v Africe. Fotbalové neziskové organizace mají i svoje mistrovství světa. Koná se po skončení toho opravdového šampionátu.
