Naprostá většina obchodů v centru Kisumu nese indické jméno, v každém druhém automobilu sedí za volantem vousatý muž s turbanem. Naopak v namačkaných minibusech hromadné dopravy nebo na tržišti někoho v barevném sárí zahlédnete jen velmi zřídka. Indové patří na východě Afriky ke společenské špičce. Jak to, že se jim tu tak daří?
Naštvanost za politickou korektností "Klíč je v rodinném podnikání. Naši předci sem přišli jako chudí lidé, ale to, co nashromáždili, předali další generaci a ta dalšímu pokolení. Z chudého praděda se stal bohatý pravnuk. Já sám jsem ze třetí generace," říká Harrinder Singh Sindhu, majitel polností s cukrovou třtinou. Líčí to v sikhském chrámu, který je díky početným věžičkám, nazdobené mříži na bráně a bělostné omítce nejnápadnější budovou ve městě.
A Indové stále přicházejí. Nejde o masy, většinou se jedná o vzdělané jednotlivce (například v informačních technologiích). Těmi africké země nedisponují, takže pozvání pro ně od firem vlastněných Indy bez velkých obstrukcí schválí.
Další sem míří jako dodavatelé nových genů. Indové se totiž od místní populace izolují, mezirasové sňatky jsou proto naprosto výjimečné. Stejně tak do sikhských nebo hinduistických chrámů mají černoši přístup maximálně v roli hlídačů a děti chodí na exkluzivní školy nebo rovnou studují v Indii.
Indové mají v chrámu kvůli bezpečí pokoje pro ženy a děti
A to všechno Afričany pěkně štve. Jenže politická korektnost se pevně zakořenila i v Africe, a tak vám všichni na první otázku o vztazích mezi indickou menšinou a černošskou většinou odpovídají nic neříkajícími frázemi o dobrém a oboustranně výhodném soužití. Když však u tématu setrváte trochu déle, nahromaděné frustrace vyplavou na povrch.
"Chovají se, jako kdyby jim to tady patřilo," kárá indické nadřazené chování pouliční prodejce bot Alfred Otiende. "Nemohou se divit, že jim při nějakých nepokojích lidé rozbijí výlohy," říká přesvědčeně.
Indové oslavují hinduistický svátek nedaleko jihoafrického Durbanu. Ilustrační foto
Indové se tomu ani nediví a jsou na to připraveni. Vědí, že jsou cizím elementem. "Tady v chrámu máme nahoře pokojíky, abychom tam mohli do bezpečí schovat ženy a děti. S policií máme dohodu, že svatostánek budou při nepokojích přednostně hlídat," prozrazuje Sindhu a přitom ujišťuje, jak jsou černošsko-indické vztahy bezproblémové.
Naposledy byly místnosti preventivně využity v lednu 2008 při výbuchu povolebního násilí, které se však tentokrát proti Indům neobrátilo.
Idi Amin z Ugandy všechny Indy vyhnal
S tím, jaké to je, když se proti menšině obrátí přímo vláda, mají trpké zkušenosti Indové v sousední Ugandě. V roce 1972 diktátorovi Idimu Aminovi prý bůh poručil, aby vyhnal ze země všech 50 tisíc Indů, jejichž předky do Afriky jako pracovní sílu přiváželi koloniální páni z Británie.
Krutovládce dal "indickým vykořisťovatelům", jak je nadšenému ugandskému lidu prezentoval, devadesát dní na sbalení a hnal je do exilu. Tím přerazil páteř hospodářství své země, protože už tehdy byli Indové úspěšnými maloobchodníky, které místní nedokázali nahradit.
Současný prezident Yoweri Museveni si to moc dobře uvědomuje a vytrvale volá Indy nazpět, byť se to běžným voličům dvakrát nezamlouvá. Zatím jeho vábení neodolalo asi 8 tisíc osob, které opět podnikají hlavně v maloobchodě. Pokud jde třeba o majitele obchodů na hlavní nákupní třídě ugandské metropole, můžete si tu připadat spíše jako v Dillí než v Africe. Taková tu vládne indická převaha.
"Aby se jim taky nedařilo, vždyť dostávají jako investoři daňové prázdniny. Ale copak je majitel restaurace nějaký investor?" stěžuje si na upřednostňování Indů na ugandském trhu zaměstnanec české neziskovky Moses Kalanda. Ale i on jim přiznává tři důležité vlastnosti pro obchodní úspěch: pracovitost, trpělivost a spořivost. A pak mají také to, co většině Afričanů chybí: počáteční kapitál.
Idi Amin
Proto mají Indové v zemích, které Evropané považují za chudobinec světa, otevřený prostor pro obchodní expanzi. Například majitelka útulné indické restaurace ve městě Jinja, která nechce být jmenována, říká: "Podobnou restauraci jsem měla i doma v Indii, ale takových je tam plno, takže bylo těžké v konkurenci uspět. Tady to jde samo."
V Africe se hodně mluví o neokolonialismu ze strany komunistické Číny, Číňané sem proudí v mnohem vyšším počtu než Indové. Na východě Afriky však jejich vliv není zdaleka tak nápadný jako například v jižní části kontinentu. Číňanů tu tolik nepotkáte, v maloobchodě Indům přímo nekonkurují. Podíváte-li se však v indických krámcích, odkud jejich zboží pochází, většinou objevíte nápis Made in China.
Východoasijská velmoc tak má v Africe před tou jihoasijskou stále náskok. Zatímco africké vlády si kvůli zájmu z východu mnou ruce, obyvatelům se to pranic nelíbí. A občas zazní dříve nemyslitelný povzdech, že běloši byli proti Asiatům zlatí.
