"Zničil mi život. Každou noc se budím, pláču a nemůžu spát. Bojím se, že by mohl ublížit i mým bratrům. Ještě pořád ho nezatkli. Přitom už měl být dávno potrestaný."
Tohle jsou slova dvacetileté Afghánky, kterou v Kábulu potkala reportérka BBC Orla Guerinová. Dívka se rozvedla se svým násilnickým manželem a on, aby se jí pomstil, zavraždil oba její rodiče.
To bylo před dvanácti měsíci. Vrah je pořád na svobodě a jeho bývalá manželka je k smrti vyděšená, že zabije i její tři bratry. A v bezpečí koneckonců není ani ona sama. Pořád jí (stejně jako všem ostatním Afghánkám v podobné situaci) hrozí vyšetřování. Za to, že utekla od muže.
Na stále katastrofální situaci afghánských žen upozorňuje nová zpráva OSN. V Afghánistánu už sice existuje zákon proti násilí na ženách (přijat byl v roce 2009), ale nedaří se ho prosazovat. Nedaří se násilníky trestat. Kulturní návyky a společenská tabu jsou příliš silné.
A tak jsou denně v zemi páchány ty nejhorší brutality. V listopadu například policie v Kunduzu zatkla dva muže podezřelé z toho, že uřízli hlavu dívce, jejíž otec nechtěl, aby se za jednoho z nich provdala.
Šokující? Bezpochyby. Ovšem přes otřesnost tohoto případu jde paradoxně o světlou výjimku - neboť muži byli zatčeni. To se moc často nestává. Drtivá většina případů násilí zůstává buď za zdmi domovů, nebo jako v případě rozvedené dívky z úvodu článku, bez řešení.
"Ty případy, které prostřednictvím médií upoutají pozornost veřejnosti nebo se dostanou až k justici, jsou jen špičkou ledovce," konstatuje zpráva OSN.
A i když se dostanou až k vyšetřovatelům, řešení je pomalé nebo žádné. I velmi brutální případy pak často končívají nikoliv před soudem, ale před kmenovou radou (džirgou), jež se řídí svými vlastními zákony. Zjednodušeně se dá říct, že u džirgy platí pro ženu presumpce viny.
