Každého z nich přitom zval osobně dopisem český ministr obrany. Ostatním to zakázali nadřízení. Osmnáct vybraných si však řeklo: "Když ne všichni, tak nikdo!" A odmítli do Prahy jet. "Ale dostali jsme to rozkazem, a tak je nás jen osmnáct," říká úsečně velitel roty Oliver Toderiška.
Až pak přiznává, že je mu toho "troškaření" kvůli vojákům líto. "Není to fér. Je to smutné, jak se vůči nám Slovensko zachovalo." Exministr obrany Jaroslav Tvrdík měl jednoznačný názor na to, co se stalo: "Je to skandál."
Mezistátní oslavy se zúčastnil i slovenský prezident Rudolf Schuster společně s Václavem Klausem. "Škoda, že zde naši vojáci nebyli. Je mi to líto a je to líto určitě i jim. Bylo by dobře, kdyby tam stáli s kolegy," řekl Schuster. A dodal, že nechtěl do slavnosti zasahovat, ale kdyby to věděl, mohli vojáci letět s ním větším letadlem.
Rovněž Klaus zjistil až při slavnostním nástupu, že do Prahy přijelo jen pár slovenských vojáků. Ale byl zdrženlivější: "Důvody netuším a neznám." Rozhořčení vojáků šlo tak daleko, že si někteří z nich vzali dovolenou a do Prahy přijeli "načerno", jen aby mohli být přítomni na oslavě riskantní mise, tolik ceněné spojenci z NATO.
René Nepela přišel i v polní uniformě, a tak jej velitel Toderiška včlenil nahonem do své minijednotky. "Neměl jsem to srdce ho nechat stát za zábranami." Nepelovi se "drzost" vyplatila - dostal vyznamenání od obou prezidentů. Ti, kteří přijeli v civilu, se stali pouhými diváky a nedostali nic.
"Myslím, že slušnost káže, aby slovenské vojáky přijal nejdříve premiér nebo prezident s ministrem obrany na území našeho státu. I z úcty k vojákům, kteří jsou ještě v Zálivu (nevrátilo se jich ještě třináct - pozn. aut.), je třeba s oslavami počkat. Až budou všichni doma, pak připravíme společnou oslavu," řekla mluvčí slovenského ministerstva obrany Katarína Heimschildová.
Rovněž šéf slovenského generálního štábu Milan Cerovský míní, že se nic neděje. "Jde o běžné rozhodnutí odpovědných funkcionářů."
Pražský hrad "obsadili" vojáci ze Zálivu
Pražský hrad nezažil, aby jej po vítězné válce "obsadili" vojáci v polních uniformách. V pátek se tak k údivu turistů stalo. Česko-slovenský protichemický prapor se vrátil ze Zálivu.
"Vítejte doma," řekl svým vojákům slovenský prezident Rudolf Schuster. A dodal, že mu to nepřipadá vůbec zvláštní, jakkoliv svá slova pronáší v hlavním městě sousedního státu.
Kdyby to Schuster prohlásil před deseti lety, v době emotivního dělení Československa, nemohl by se zřejmě vrátit domů. Před deseti lety nebylo rovněž myslitelné, aby se hned vedle standarty českého prezidenta třepotala slovenská státní vlajka.
Stěží by také slovenští vojáci šli málem do stávky jen proto, že je jejich ministerstvo nechtělo všechny pustit do Prahy, aby převzali vyznamenání. Slovenský prezident Schuster důvod těchto "zlomů" v myšlení Čechů a Slováků na Hradčanském náměstí vysvětlil tím, že si oba národy čím dál více uvědomují sedmdesátiletou historii společného státu.
Účinkování česko-slovenského protichemického praporu v Perském zálivu, jehož si spojenci v NATO mimořádně cení, vyzdvihuje i prezident Václav Klaus. "Mohu s klidným svědomím prohlásit, že jste v této mimořádné misi obstáli. Vážím si vaší profesionality i lidských vlastností, které jste v Zálivu prokázali," pochválil armádu Klaus.
Český prezident si v narážce na snížení obranného rozpočtu, které ohrožuje plánovanou reformu armády, přece jen "rýpl", když řekl, že považuje za naprosto neodpovědné, aby Česko nejdříve spojencům slibovalo účast v mezinárodních vojenských operacích a pak najednou objevilo, že na ně nemá peníze. "To není podle mého názoru férové," míní prezident Klaus. Právě kvůli škrtům v armádním rozpočtu rezignoval minulý týden ministr obrany Jaroslav Tvrdík.
Když sláva na Pražském hradě skončila a oba prezidenti se i se svými doprovody odebrali do hradních komnat, sešikovaný protichemický prapor se ne a ne rozejít. Až po chvilce je jasný důvod "vzdoru" vojáků.
Na tribuně stojí osamocený exministr obrany Tvrdík a vojáci jako by čekali, že jim na rozloučenou něco řekne. Tvrdík chvíli váhá, ale pak raději pouze "svým" vojákům zasalutuje. Teprve poté chemici odcházejí na slavnostní recepci. "Byl to ten nejhezčí a nejupřímnější projev, jaký jsem dnes viděl," prohlásil rotmistr Petr Staňa.
