"Z původně celkem krátkého pobytu dítěte u nás - v roce 1997 to bylo v případě nezájmu biologických rodičů v průměru 261,5 dne - se stal pobyt dlouhodobý. Vloni to bylo už 655,1 dne," vypočítává ředitel Dětského domova pro děti do tří let v Aši Miroslav Rákos.
"Takové prodlevy mají jednoznačně velmi špatný dopad na duševní a citový vývoj malého dítěte." Nová podoba zákona, která měla sladit české právo s mezinárodními úmluvami, tak odloženým dětem ještě ztížila život. "Je otázka, zda je to vina novely, nebo koordinace mezi orgány sociálně právní ochrany a soudy, nebo toho, že soudy soudí pomalu," přemýšlí Barbora Bernátová ze sekce pro práva dětí vládního zmocněnce pro lidská práva. " Zákon není špatný, ale v našich podmínkách se čekací doba neúměrně prodloužila."
Zákon nutí přetížené soudy, aby o jednom dítěti rozhodovaly až pětkrát, a tak uvrhl děti na dlouhé měsíce do ústavů. U odloženého kojence musí soud vydat předběžné opatření, nařídit ústavní výchovu, posoudit zájem biologických rodičů, zrušit ústavní výchovu a rozhodnout o osvojení.
"Děti by nemusely na verdikt soudu čekat v ústavu - zákon umožňuje, aby je měli v dočasné péči budoucí osvojitelé. Ale jen když oželí anonymitu," podotýká ředitelka Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková. To však znamená, že biologická matka zná (alespoň papírově) rodinu, do které dítě půjde. Může ji tak kdykoliv kontaktovat, což si noví rodiče pochopitelně málokdy přejí. "Například v Rakousku mohou osvojitelům anonymitu zajistit. Ne tak u nás," stýská si Vodičková.
A tak dnes například kojenci tráví v ústavech místo dřívějších tří týdnů až tři měsíce. "Přitom je to v době, která je pro novorozence a rodinu nejdůležitější pro navázání pevného citového a sociálního vztahu," tvrdí ředitel Dětského domova pro děti do tří let v Aši Miroslav Rákos.
| Nezájem řeší soud Zatímco dříve posuzovali nezájem biologických rodičů přímo lidé z ústavu, v němž bylo dítě umístěno, dnes netečnost rodičů musí podle novely zákona hodnotit soud. Průtahy jsou tak veliké, že dítě stráví v ústavech minimálně o rok delší dobu než dříve. Současná praxe je taková, že po uplynutí šesti měsíců, během nichž rodiče neprojevili o dítě zájem, nahlásí ústav tento fakt pracovníkům oddělení péče o dítě okresního úřadu. Ten podá žádost o posouzení okresnímu soudu. "Soud musí nařídit jednání a k němu je nutné pozvat i biologické rodiče," říká šéf dětského domova v Aši Miroslav Rákos. Rákos vypočítává, že od podání návrhu okresnímu úřadu do doby, než rozsudek soudu nabude právní moci, uběhne zhruba osm měsíců. "Máme stejné poznatky - čekání je delší zhruba o půl roku," míní psycholožka z Dětského domova v Mostě Leona Koutenská. Experti míní, že se nenaplnily vize zákonodárců. Ti tvrdili, že pro soudce nebude argumentem to, když se rodič začne o dítě zajímat až v okamžiku, kdy zjistí, že jeho pasivitu projednává soud. "Dnes, když se rodiče o dítě půl roku nestarají, neplatí dávky a nesnaží se vytvořit si podmínky, aby si je mohli vzít, mají smůlu, i kdyby po tom, co se dozvědí, že soudní řízení začalo, začali dítě navštěvovat," řekla tehdy časopisu Týden předkladatelka novely, poslankyně Zuzka Rujbrová (KSČM). Realita je ovšem jiná. "V podstatě ve všech případech se opět čeká na absolutní nezájem - tak jako dříve. Stačí jedna návštěva a nějaký ten dopis," tvrdí ředitelka Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková. A tak pracovníci dětských domovů vidí v této pasáži novely snad jen jedno pozitivum: díky ní se zkrátila lhůta na prokázání nezájmu u novorozenců z původních šesti na dva měsíce. |
"Do platnosti novely jsme byli schopni v případě souhlasu rodičů s osvojením podepsaným krátce po porodu dítě velmi rychle vyšetřit a ve věku tří až čtyř týdnů je předat do péče nové rodiny," líčí Rákos.
Nový zákon však říká, že protokol o osvojení mohou rodiče podepsat až po uplynutí šesti týdnů od narození dítěte. To je problematické, neboť sociální pracovníci mají mnohdy obrovské potíže matku po tak dlouhé době vůbec vypátrat.
"Jsou případy, kdy matky z nemocnice utečou. Jsou to zpravidla prostitutky, narkomanky a podobně. Dřív jsme měli šanci takovou ženu najít - za šest týdnů už ji ale nenajde nikdo," posteskla si krátce po schválení novely v roce 1998 časopisu Týden pracovnice Okresního úřadu v Teplicích Blanka Trsková, která má na starosti právě náhradní rodinnou péči.
DÍTĚ MŮŽE K RODINĚ PO TŘECH MĚSÍCÍCH
Pokud se rodiče zachovají zodpovědně a protokol podepíšou, musí lékař z dětského domova vyplnit formuláře, zaslat je na oddělení péče o dítě příslušného okresního úřadu a to teprve předá všechny dokumenty příslušné komisi pro náhradní rodinnou péči v krajském městě.
Výsledek je, že dítě odchází z ústavu do rodiny až ve třech měsících. "Novela umožnila podle mě zcela nelogicky - biologickým rodičům, aby měli na své rozhodnutí kromě celé doby těhotenství jako bonus šest týdnů navíc. Z dosavadní praxe přitom můžeme doložit, že žádná matka, která již před porodem prohlásila, že dá dítě k osvojení, tento svůj souhlas neodvolala," tvrdí Rákos.
"To čekání je opravdu hrozné," stěžuje si Dana C. z Prahy, která si přeje s manželem osvojit novorozeně.
"Chtěla bych mít dítě od co nejnižšího věku, abychom s ním mohli prožít všechno úplně od začátku. Takhle můžu akorát čekat, až povyroste," zlobí se žena, která si přeje zůstat v anonymitě.
Když se norma schvalovala, argumentovali někteří poslanci tím, že podle vědeckých poznatků mohou poporodní hormonální změny v organismu ženy výrazně ovlivnit její psychiku. Proto bylo podle nich důležité matku chránit před vlastním nezvratným rozhodnutím šestitýdenním odkladem.
LÉKAŘI: K ODKLADU PODPISU NENÍ DŮVOD
Lékaři nazývají to, co se děje v mysli rodičky, laktační psychózou. "Ta se však vyskytuje u zlomku žen. V praxi se s ní člověk potká jen zřídka," tvrdí pražský gynekolog a porodník Pavel Čepický. "Jinak nevidím pro ten odklad žádné medicínské zdůvodnění.
Šestinedělka je dospělý, svéprávný člověk, nemá sníženou příčetnost.
Žádný porodník by jistě nezpochybnil právo rodičky třeba uzavřít sňatek," dodává lékař.
Šance, že se v dohledné době lhůty zkrátí, je zatím malá. "Už několikrát jsme se snažili, aby se zákon znovu novelizoval, ale nikdo na tom jakoby nemá zájem. Přitom by zkrácení doby, které děti musí strávit v ústavu, šlo provést jednoduše - pozastavením rodičovské zodpovědnosti, jakmile se případ dostane do soudního řízení," říká Vodičková z Fondu ohrožených dětí.
V praxi by to vypadalo tak, že matka poté, co dá souhlas k osvojení, přijde o rodičovskou zodpovědnost. V tom případě už se jí nemusí říci, kde se její dítě nachází, a mohlo by tedy být anonymně svěřeno do vytypované náhradní rodiny. V té by dítě žilo po celou dobu konání soudu.
"I s rizikem, že nakonec bude všechno jinak, je pořád lepší řešení svěřit dítě rodině, než když se o ně bude starat ústav," míní Vodičková.
Naději dává snaha sekce pro práva dětí Úřadu vlády, kde nedávno vznikla pracovní skupina, která na této problematice začala pracovat. "Budeme porovnávat naši legislativu s právem okolních zemí. Pak vypracujeme odborné stanovisko a uvidíme, co dál," přislíbila Bernátová.
