Útoky odasoudil také z důvodů strategických, protože atentáty škodí oprávněnému Palestinskému osvobozeneckému úsilí. Pro jeho vládu zvedlo ruku 51 poslanců, proti bylo 18 zákonodárců a 13 se zdrželo.
Několik hodin nato sebevražedný útočník na svém tělě odpálil bombu před vyhledávaným barem v Tel Avivu. Kromě sebe zabil tři lidi a dalších 35 zranil.
K atentátu se přihlásili mučedníci od Al-Aksá (ozbrojená větev hnutí Fatah předsedy palestinské samosprávy Jásira Arafata) a z Brigády Kásam (spojená s palestinským militantním hnutí Hamas, politickou opozicí Fatahu).
Útok se tak stal politickým poselstvim nejen pro Izraelce, ale hlavně pro Abu Mazena. Ten v očích těchto vojenských skupin podlehl tlaku americké, britské a izraelské vlády a zavrhl odboj za neurčitý příslib budoucí samostatnosti.
Zatímco Legislativní Rada debatovala v Ramalláhu, dva Palestinští vůdci byli zavražděni - nebo-li "preventivně eliminováni" - izraelskými speciálními jednotkami na území, které je pod jurisdikcí palestinské vlády. Nidal Mohamed Ouda Salama z Lidové fronty pro osvobození Palestiny, byl zabit střelbou z helikoptéry v uprchlickém taboře v Pásmu Gazy. Zasažen byl i kolemjdoucí muž na oslu. Těžkým zrabněním podlehl v nemocnici. Ve stejný den byl u Betléma zastřelen mistní vůdce Brigád Al-Aksá. Mimosoudní exekuce je přitom podle mezinárodního práva ilegální.
V těchto podmínkách bude pro Abu Mazena velmi těžké získat důvěru palestinského lidu. Politici v Ramalláhu jsou viděni jako odpojení od bídne ekonomické a politické reality. Kdežto lokalní vůdci, které Izrael eliminuje, sdílejí život svých podpůrců a jejich smrt podněcuje Palestince nejen proti Izraelcům ale take proti Ramalláhu.
Je sice pokrokem, že se dnes používají termíny spojené se státností, jako "vláda", "premiér", nebo "prezident", při označení palestinské politické organizace, ale ve skutečnosti se tyto termíny jeví spíše jako velká mystifikace, skryvajicí realitu izraelské okupace palestinských území.
Abu Mazen má sice formalní funkci premiéra, ale prakticky má prostoru pro pomoc Palestincům jen tolik, kolik mu dovolí izraelská armáda, která ma skutečnou suverenitu nad životy Palestinců.
Po sebevražedném útoku v Tel Avivu se ocitá Abu Mazen pod nátlakem ze strany izraelské vlády, která ho kritizuje za nedostatečné zakročení proti ozbrojeným skupinám. David Baker, mluvčí kanceláře Ariela Šarona, varoval, že nová palestinská vláda musí podniknout "okamžité rozhodné kroky proti teroristům". Abu Mazen manévruje mezi dvěma mlýnskými koly.
Abu Mazen má však dvě výhody: Spojené Státy, Evropská Unie, OSN a Rusko - spoluautoři nového mírového "cestovního plánu", který navrhuje ustanovení samostatného palestinského státu do konce roku 2005 - sázejí na Abu Mazena. Věří, že jedině on dokáže splnit všechny podmínky plánu. Věří mu natolik, že když se během minulého týdne zdálo, že nepohoda mezi Abu Mazenem a Arafatem skončí jeho odstoupením, Tony Blair zavolal Jásiru Arafatovi, aby vše urovnal.
Detaily "cestovního plánu" budou uveřejněny ve středu nebo ve čtvrtek. Palestinská strana přijala jeho principy bezpodmínečně, Ariel Šaron ji přijal se 107 námitkami. Pokud autoři tohoto plánu myslí jeho realizaci vážně, musí uvalit na Izrael nejméně tolik natlaku k ukončení okupace jako na Abu Mazena k zadržování ozbrojenců.
Abu Mazen, ač dlouholetý a vážazenýy člen Fatahu, nikdy nechtěl exekutivní funkci v organizaci. V úterý se nepohodlně stal premierém. Má druhou výhodu: může vždy odejít.
 Palestinský vůdce Jásir Arafat (vpravo) a designovaný premiér Mahmúd Abbás odcházejí z jednání o nové vládě ve městě Ramalláh. (23. dubna 2003) |
