Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Abeceda komunistických zločinů: Šikana pro ty, jimž „nepřišili“ zločin

Doporučujeme   5:48aktualizováno  5:48
Hned první mezinárodní závod v sajdkárkrosu, který František Hejnal v roce 1972 uspořádal, byl obrovským úspěchem. Do malé středočeské vesničky Ouběnice zamířila tehdejší evropská špička a spousty návštěvníků. Jenže mezi nimi byli i dva nenápadní pánové z Prahy. Od StB. A Hejnala čekalo vězení, i když se o politiku nezajímal.

Abeceda komunismu

Každý týden přináší MF DNES a iDNES.cz ve spolupráci s občanským sdružením PANT jeden díl seriálu Abeceda komunistických zločinů. Dobu minulou přibližují příběhy konkrétních lidí, kterým komunisté výrazně zasáhli do života. - více o seriálu a partnerech

"Myslel jsem nejdřív, že jsou od Veřejné bezpečnosti. Nevěděl jsem tehdy, jak funguje StB, i když jsem věděl, že existuje, stejně jako existuje ve východním Německu Stasi," popisuje Hejnal, už za komunistické éry výborný sportovec a organizátor.

Závodil v motokrosu, na ploché dráze i v sajdkárkrosu. Potom začal závody sám organizovat. Od roku 1964 byl šéfem automotoklubu (AMK) Ouběnice.

Jako ředitel a hlavní organizátor závodů musel příslušníkům odevzdat seznamy zahraničních jezdců včetně informací, kde budou ubytováni. Byla to ostatně tehdy běžná praxe v celé zemi.

Jenže pánové se s jednou návštěvou nespokojili. Potřebovali jeho kontakty a informace. "Těch otázek pořád přibývalo. Byly hustší a hustší a už se netýkaly jen sportu a ubytování," vzpomíná Hejnal.

KDO JE FRANTIŠEK HEJNAL

Vyučil se tesařem, ale pracoval v uranových dolech. Od roku 1963 působí v motoristickém sportu: jako závodník, reprezentant a později i organizátor dosáhl největších úspěchů v sajdkárkrosu. V Ouběnicích, kde žije, organizoval závody, byl předsedou tamního automotoklubu. V roce 1988 se tam konalo první mistrovství světa v této disciplíně ve východním bloku. V současné době podniká v autodopravě.

V té době byl v kontaktu s jedním švýcarským diplomatem, který se zajímal o motoristický sport a přímo o sajdkárkros. Dával mu kontakty na zahraniční jezdce a navštívil jej dokonce i v Ouběnicích.

Udejte nám diplomata

Diplomatický vůz ze švýcarské ambasády v malé vesničce opravdu vzbudil patřičnou pozornost. Jenže to nebyla zrovna ta správná doba pro československo-švýcarské přátelství.

Švýcaři totiž v té době vyhostili jednoho československého diplomata, a tak komunisté v Praze připravovali odvetu. Potřebovali kompromitující informace na pracovníky švýcarské ambasády a chtěli jednoho z nich "na oplátku" poslat domů. V okolí Příbrami se těžila strategická a ostře sledovaná surovina – uran. Ostatně sám Hejnal byl profesí horník a pracoval v uranových dolech.

"Zájem StB o mne se extrémně zvýšil. Dokonce chtěli připravovat nějaké úkoly pro mne. Cítil jsem, že jsem opředen jakousi neviditelnou nití. Vysvětlili mi otevřeně, že chtějí vyhostit švýcarského diplomata a že potřebují vědět, zda se nezajímá o uranový průmysl či těžbu uranu. Že se mu nic nestane a po několika letech sem bude moci zase jezdit. Ale já proti němu nic říci nemohl – jeho zájem byl čistě sportovní," vzpomíná.

MÝTY A REALITA

Říká se, že: Kdo chtěl v bývalém Československu něčeho dosáhnout a nepracoval přitom přímo proti komunistickému režimu, měl zpravidla možnost seberealizace. I když si podmínky k práci musel často obtížně vybojovat.
Skutečnost: Příběh Františka Hejnala ukazuje, že i apoliticky založený organizátor úspěšných sportovních akcí mohl mít velké problémy. Hejnal strávil jedenáct měsíců ve vězení.

Hejnal navíc švýcarského diplomata považoval za svého přítele. Uměl německy, byl na ambasádě na večeři, což samozřejmě tajné policii neuniklo.

"Byl jsem mladý a naivní," popisuje. Jenže tlak tajné policie se stále zvyšoval. "Jejich dotazy byly častější a dotěrnější, musel jsem to říct manželce, protože jsem měl pořád telefonáty a manželka se ptala: Proč ti záhadní lidé pořád volají?" Tehdy začal cítit obavy a strach.

Švýcarský diplomat byl nakonec přeložen do Německa a zdálo se, že Hejnal má klid. Pouštěli ho i do zahraničí na závody, při jedné cestě se seznámil se známým závodníkem F1 Jackie Stewartem. Ten ho pozval k sobě na návštěvu.

Výprava za legendou F1

"K této návštěvě jsem nemohl vycestovat oficiálně jako sportovec, nebyly žádné závody, takže jsem musel žádat Československou národní banku o mimořádný devizový příslib. Dostal jsem dvacet západoněmeckých marek. Neočekával jsem, že budu požádán, abych na návštěvu vzal dva tehdejší reportéry ze Signálu, tehdejšího časopisu ministerstva vnitra," popisuje.

Jenže takovou "nabídku" nebylo opravdu možné odmítnout. Redaktoři tedy jeli s ním.

Netušil, že redaktoři jsou spolupracovníky tajné policie a že si vše monitorují. Dokonce je vzal s sebou ke svým příbuzným ve Švýcarsku, jejichž existenci před československými úřady tajil. Ve všech žádostech o výjezdní doložku totiž pro jistotu uváděl, že příbuzné v zahraničí nemá.

Rozhovor se Stewartem v Signálu opravdu vyšel. Jen na Hejnala, který setkání domluvil, oba redaktoři jaksi pozapomněli. Nebylo divu: Hejnal byl v té době už za mřížemi na Ruzyni.

JAK STB ŠIKANOVALA

Když tajní policisté nenašli důkazy o špionážní či protistátní činnosti, "zařídili" odsouzení za něco jiného. Nebylo to totiž nijak obtížné. Například za takzvané rozkrádání národního majetku hrozilo tehdy až dvanáct let vězení.

Srazit na kolena

Do vazby si ho odvedli sice v roce 1976, ale příslušníci StB mu vyhrožovali už o rok dříve. "Varovali mne, že pokud nebudu spolupracovat lépe, tak mne zavřou. Byli nespokojeni, chtěli mne srazit na kolena. Rok hledali záminku," popisuje.

Později zjistí, že ho podezírali i ze špionáže, ale nenašli důkazy. Nakonec ho obviní, že prý jako předseda AMK kradl železný šrot. "Bylo to zoufalství – věděl jsem, že jsem nic nezákonného neudělal, že jsem nic neukradl. Hrozilo mi přitom osm až dvanáct let. Toto věděla má rodina, bylo to strašné. Byl jsem většinou na samotce nebo na cele, která byla odposlouchávaná, nebo tam dávali konfidenty... Ale ta samota byla hrozná... Přišel jsem domů šedivý..." vzpomíná.

Nakonec jej po šesti měsících propustili z vazby, ale proces pokračoval. Ovšem hodně pomalu. Odsouzen byl až po šesti letech. Dostal dva roky.

"Po pěti měsících jsem byl propuštěn na svobodu díky milosti prezidenta Husáka, o kterou jsem nežádal," popisuje. O milost však požádali jiní: Ústřední výbor Svazarmu či podnik Uranový průmysl, kde Hejnal v té době stále ještě pracoval.

Jenže při všech těch tahanicích Hejnal stále organizoval závody a sportovní akce. V roce 1988 se mu podařilo v Ouběnicích uspořádat mistrovství světa v sajdkárkrosu. První v zemích východního bloku.

JAK SE DOSTAL DO SEZNAMŮ

I když Hejnal strávil dohromady jedenáct měsíců za mřížemi komunistického kriminálu, jeho jméno se objevilo v takzvaných Cibulkových seznamech, kde je uváděn pod krycím jménem Horyna. On sám dnes tvrdí, že se tam dostal díky nátlaku StB, aniž závazek spolupráce podepsal. V jednom z archivních dokumentů, které na něj vedla sama StB, se skutečně uvádí, že jím předávané informace byly spíše popisného charakteru bez zpravodajského významu.

Minulost však nepatří jen minulosti. Po roce 1989 se našel v Cibulkových seznamech. Krycí jméno: Horyna. "Každý, kdo mne znal, věděl, že jsem tam náhodou, že jsem nikoho neudal, že mám čisté svědomí," říká.

Výzva čtenářům

Redakce iDNES.cz ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů mapuje dosud nezveřejněné příběhy. Zažil někdo z Vás nebo Vašich blízkých podobný příběh jako ten uvedený výše? Máte k dispozici fotografie nebo jiné související materiály? Pošlete nám je na redakční e-mail, jako předmět uveďte Abeceda komunistických zločinů. ÚSTR čtenáře, kteří poskytnou hodnotné informace umožňující odkrýt bílá místa v minulosti, odmění literaturou související s upevňováním moci komunistické diktatury, například:

Demagog ve službách strany. Portrét komunistického politika a ideologa Václava Kopeckého (J. Pávová)
Žádáme trest smrti! Propagandistická kampaň provázející proces s Miladou Horákovou a spol. (P. Formánková, P. Koura)
Sborník Jan Palach '69 (P. Blažek, P. Eichler, J. Jareš)
Pohraniční stráž a pokusy o přechod státní hranice v letech 1951–1955 (P. Vaněk)
Jeden ze zapomenutých mužů. Plukovník letectva Petr Uruba, pilot 311. československé bombardovací perutě, jako průvodce "krátkým" 20. stoletím (L. Kudrna)

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Prezident Miloš Zeman na návštěvě v Horšovském Týně. (19. 10. 2017)
Andělé nebudou, andělé došli, když nechcete ďábla, jděte volit, vybídl Zeman

Rozhodujete se mezi špatným a ještě horším, přesvědčoval ve čtvrtek voliče, ať jdou volit, prezident Miloš Zeman. „Andělé nebudou, andělé došli, ale...  celý článek

Reklamní leták na podporu Miloše Zemana v prezidentských volbách v lednu 2018
Zeman sliboval nedělat kampaň, přesto jsou ve schránkách jeho letáky

Schránky v celé republice zaplavily letáky za znovuzvolení prezidenta Miloše Zemana, který ale jak sám uvedl, žádnou kampaň nepovede. Jeho mluvčí Jiří Ovčáček...  celý článek

Ministr dopravy Dan Ťok přichází na středeční schůzi vlády ve Strakově...
Stavbu obchvatu brzdí ministr, tvrdí starosta Mohelnice. Ťok se ohradil

Ostrá slovní přestřelka se rozhořela mezi starostou Mohelnice a ministrem dopravy Danem Ťokem. Starosta tvrdí, že resort společně s Ředitelstvím silnic a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.