Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Abeceda komunistických zločinů: Od „androše“ k Asanaci

  5:51aktualizováno  5:51
Na začátku je nezávislý hudební styl. Underground, androš, jak se někdy "česky" říká. Na konci je pomsta komunistického režimu, který nezávislého muzikanta vyhání ze země. Seriál Abeceda komunistických zločinů vypráví v prvním díle příběh člena Plastic People of the Universe Vratislava Brabence.

Vratislav Brabenec na setkání disidentů v březnu 2007. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Seriál Abeceda komunistických zločinů připomíná na pozadí příběhů konkrétních lidí praktiky režimu, od jehož pádu letos uplyne dvacet let.

"Myslím, že je provokovalo, že si jich moc nevšímáme. Prostě jsme hráli a dělali, jako kdyby ti komunisti nebyli. Ignorance je největší trest. Dělat, že někoho nevidím, je větší urážka, než říkat špatná slova," říká Vratislav Brabenec, saxofonista legendární kapely Plastic People of the Universe.

Právě Brabencova "cesta od androše k Asanaci" názorně ukazuje, jak se režim vypořádával s těmi, které nemohl ovládnout. Je také příběhem o tom, jak se obrana jedné kapely stala úspěšným bojem za svobodu slova jako takového.

CO BYLA ASANACE

Dodnes není jasné, jak tento název vznikl. Tajná policie tak nazvala akci, která měla za cíl donutit nepohodlné osoby, především signatáře Charty, k vystěhování ze země. StB využívala všech prostředků: psychoteroru i obyčejného násilí. Tehdejší Československo opustilo asi 280 signatářů Charty, asi 15 procent předlistopadových chartistů.
Rozkaz k zahájení akce Asanace podepsal v roce 1977 tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina. Samotné akce řídila 10. správa StB, jejímž náčelníkem byl nejprve Vladimír Stárek a později Zdeněk Wiederlechner. Na akcích se podíleli krajští šéfové StB a prováděli ji řadoví příslušníci. Jedním z nich byl Jiří Šimák, odpovědný za útok na Zinu Freundovou. Sám Obzina zemřel dřív, než o trestu rozhodl odvolací soud.

Brabenec, původně student bohoslovecké fakulty a jazzový saxofonista, se ke kapele The Plastic People of the Universe připojil na podzim roku 1972. Režim Plastiky trpí, koncerty jsou monitorovány, návštěvníci šikanováni, ale kapela hraje. Rozprášena je až v roce 1976. Brabenec je spolu s kolegy pronásledován a končí na osm měsíců ve vězení.

Po nátlaku režimu v roce 1982 emigroval do Kanady, kde se živil jako zahradní architekt. "Nemohli jste vracet ty facky," vzpomíná muž, který je známý i jako textař, básník a zpěvák.

Hnutí Charty

Vlastně to byl nesmírný paradox. Právě sami komunisté svým tažením proti Plastikům vyvolali to širší protestní hnutí. "StB se domnívala, že to skončí jinak. Ale sblížily se dosud nepropojené okruhy lidí," připomíná historik Petr Blažek.

Ano, tehdy se mezi českými intelektuály rodí myšlenka, že se kapele má pomoci. Jenže ne všem její odvážné texty zrovna "sedí". Mezi ně patří filozof Jan Patočka. "Tehdy zazněl jeho názor, že to, co Plastici hrají, není jeho hudební styl, že se mu to dokonce nelíbí, ale bude bojovat za to, aby mohli svobodně hrát. To byla ta základní myšlenka," vzpomínala později disidentka Dana Němcová.

Ivan Kyncl: The Plastic People Of The Universe
Vratislav Brabenec hrál na saxofon už jako člen The Plastic People of the Universe.

Zrodila se rezoluce na podporu Plastiků. A začalo se rodit něco víc: hnutí Charty. Občanská iniciativa kritizující komunistickou vládu za porušování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se sama zavázala při podpisu mezinárodní dohody – Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách.

"Charta svým vystoupením režim vyděsila," řekl historik Vilém Prečan.
Byl to pro komunistické vládce nejspíš opravdu šok.

Sedmého ledna otiskly dokument Charty západní noviny. Ještě tentýž den ovšem jedná předsednictvo ústředního výboru KSČ. Vede ho Gustav Husák, tehdejší generální tajemník strany (a jaksi mimochodem i prezident republiky).

Husák dostává úkol: "Předsednictvo ÚV KSČ ukládá s. G. Husákovi informovat... ...o akci nepřátelské skupiny, která předala západním sdělovacím prostředkům pamflet pod názvem Charta 77; v duchu diskuse předsednictva ÚV KSČ rozpracovat konkrétní potřebná opatření." O čem všem se jednalo, není jasné. Ale tehdy se zrodil plán, že proti chartistům je třeba bojovat. Začala perzekuce.

Akce Asanace

Rozkaz číslo 32 s krycím názvem Asanace podepsal ještě v roce 1977 tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina. Rozkazy byly jasné: "Působením StB donutit aktivní evidované osoby, aby se vystěhovaly do zahraničí."
Formy nátlaku byly různé. Vydírání, šikana, vyhazovy ze zaměstnání, ale i obyčejná brutalita.

Nešlo o nic nového: deportace spisovatele Alexandra Solženicyna ze Sovětského Svazu v únoru 1974 předznamenala pozdější vyhánění nepohodlných osob v celé východní Evropě.

MÝTY A REALITA

Soudí se, že: Sedmdesátá a osmdesátá léta byla obdobím relativního klidu. Režim už nebyl tak tvrdý a násilnický jako v padesátých letech. Vázlo sice zásobování, ale kdo nedělal potíže, mohl v pohodě žít.
Skutečnost: Násilí přetrvalo, bylo jen méně viditelné. Režim používal rafinovanější metody. Brutalita byla nahrazena psychoterorem a vydíráním. Práva na vzdělání či cestování bylo možné kdykoli bez důvodu odepřít.

Do akce Asanace byl zařazen i Brabenec, který mezitím Chartu také podepsal. "Všem i fyzickými i psychickými prostředky donutit Brabence k vystěhování," stálo v dokumentu tajné policie.

Ale Brabenec vzdoroval. I poté, co mu při jednom z výslechů řekli, že jeho ženu a dvouleté dítě unesli. "Já nevěděl, jestli je to pravda, ale říct někomu něco takového! Že vám z moci úřední unesli ženu a dceru, a vyžadovat spolupráci!" vzpomíná Brabenec. Ještě po letech netají rozhořčení.

Spolupráci odmítl. "Nemáte rád svoji dceru," řekli mu tehdy příslušníci StB. Brabenec si uvědomil, že se tajní policisté nezastaví před ničím.

Kapituloval. "Poslední kapičkou bylo přepadení Ziny Freundové," říká. Dva příslušníci StB v noci zazvonili u bytu chartistky Freundové, představili se jako básník Ivan Jirous (byl známý svými nočními návštěvami), a když jim otevřela, zmlátili ji.

Freundová přepadení ohlásila na policii, ta však nic nevyšetřila. Ukázalo se, že proti zvůli StB vlastně neexistuje obrana. Brabenec to formuloval takto: "Když půjdete přepadnout nějakou ženskou, může ta ženská sáhnout po noži a bude v právu. Ale my jsme nemohli sáhnout po noži, my jsme nemohli vracet ty facky."

Brabenec se vystěhoval. Nebyl sám. Odešla řada známých osobností: například pozdější pražský rabín Karol Sidon, zpěvák Jaroslav Hutka či novinář Ivan Medek. Do pádu komunismu odešlo asi 280 signatářů Charty, asi 15 procent předlistopadových chartistů.

Členové The Plastic Poeple of the Univers u soudu
Básník Ivan Martin Jirous, hudebník Pavel Zajíček, poslanec Svatopluk Karásek a hudebník Vratislav Brabenec u Nejvyššího soudu v Brně, který v roce 2003 zrušil rozsudky nad členy skupiny The Plastic People of the Universe za výtržnictví z roku 1976.

Mnozí se potkali po letech, až v roce 2001, kdy začal soud se strůjci Asanace. Nejdůležitější postava procesu, bývalý ministr vnitra Jaromír Obzina, se však trestu nedožil, zemřel v lednu 2003. Lítost necítil a nabízel podivnou verzi: vlastně pomáhal k vystěhování těm, kteří jinak nemohli odcestovat.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Bývalý prezident Václav Klaus a jeho manželka Livia Klausová odvolili na Praze 8
Klaus volil svého syna Václava. Poprvé v životě dal preferenční hlas

Bývalý prezident Václav Klaus svoji volbu vůbec netajil. „Prvně v životě jsem dal preferenční hlas. Tentokrát nám to usnadnil náš syn,“ řekl v pátek, když i se...  celý článek

Na otevření krajského úřadu v Jihlavě čekalo 20. října s žádostí o dotaci na...
Internetu nevěřili, na kotlíkové dotace stálo v Jihlavě frontu 300 lidí

Ačkoli mohli poslat žádost třeba e-mailem, čekalo ráno na otevření krajského úřadu v Jihlavě asi 300 lidí. Přišli se ucházet o „kotlíkové dotace“, někteří před...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Co dělat, aby váš hlas nepropadl? V triku s rudou hvězdou k volbám nechoďte

Už za několik hodin začnou sněmovní volby. Jak volit, abyste nepřišli o hlas? Musíte mít platný průkaz totožnosti, politicky neutrální oblečení a vhodit...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.