Bylo 18. srpna 1951. Když vystoupil v Jaroměřicích u Moravských Budějovic z autobusu, příslušník bezpečnosti tam na něj už čekal. Křičel: "Budu střílet!"
Páter Valerián se zastavil a ukázal hruď: "Jestli vám to dovolí svědomí, střílejte..." Ale ozbrojenec nevystřelil. Náměstí bylo plné lidí. Muži mávali pěstmi, fandili mladému knězi.
JESTLI MÁTE SVĚDOMÍ, STŘÍLEJTE!Páter Valerián skončil s dalšími kněžími v internaci. "Po propuštění jsem vážil 49 kilo," říká. |
Valerián se rychle ukryl v kostele. "Přemýšlel jsem, co budu dělat, a tak jsem na sebe normálně hodil talár," popisuje. Vydržel tam asi hodinu. Pak se rozhodl, že vyjde ven a... nechá se zatknout.
Abeceda komunismuKaždý týden přináší MF DNES a iDNES.cz ve spolupráci s občanským sdružením PANT jeden díl seriálu Abeceda komunistických zločinů. Dobu minulou přibližují příběhy konkrétních lidí, kterým komunisté výrazně zasáhli do života. - více o seriálu a partnerech |
"Tak jsem šel v tom taláru přes náměstí. Četník mi povídá: "víte jaká je doba. Mějte rozum, ať si neublížíte." Pak už si ho převzali tajní policisté. "Víme o vás všechno," řekli mu.
Ale své věděl i páter Valerián. Tušil, co od StB může čekat. Už dříve totiž zatkli jeho sestru. Dostal tehdy telegram, nebyl doma. Dvě neštěstí v jednom.
Sestru zavřeli a otce odvezli do nemocnice. Šest příslušníků StB prohledávalo dům. Vše rozházeli. Když tam přišel, maminka stála u kamen. Sama.
"Maminka mi říká: 'Musíš zjistit, kam ji odvezli.' Já jel do Brna a tam jsem chodil po úřadech a ptal se: 'Není tady Olga Valeriánová?' Kam jsem se měl obrátit? Tehdy jsem cítil, že chci něco dělat proti tomu systému který právě nastával," vypráví Valerián.
Nyní je na řadě on. Je zatčen, tuší, že to bude hodně těžké. Má pravdu.
Nebezpeční kněží
Po komunistickém převratu v únoru 1948 se kněží stávají ze dne na den nepřáteli režimu. Mají vliv, autoritu a nezávislost. Nejdřív jsou komunisté opatrní, pak však zasáhnou velmi tvrdě. Dva roky po převratu začnou s likvidací klášterů a řeholních řádů. Kněží a řeholníci jsou svezeni a skončí v internaci. Což je jen jiný název pro uvěznění.
Kdo je páter Josef ValeriánNarodil se v roce 1925, na kněze byl vysvěcen v roce 1949. V roce 1951 byl v Jaroměřicích nad Rokytnou zatčen a bez soudu odvezen do Želivi, kde musel spolu s ostatními internovanými kněžími dva roky nuceně pracovat. Po propuštění a absolvování dvouleté vojenské služby se sice mohl vrátit ke své profesi, ale jen nakrátko. V roce 1962 byl odsouzen za údajné podvracení republiky na dva a půl roku s čtyřletým zákazem kněžské činnosti. Dnes působí jako farář v Moravci u Křižanova na Vysočině. |
V internaci skončí i samotný arcibiskup Josef Beran. "Nejprve byl v domácím vězení ve svém paláci na Hradčanech, od března 1951 byl však přemístěn, aby nepřekážel a aby si do paláce mohli komunisté dosadit svého člověka. Byl potom na různých místech, nedostával dopisy a nikdo s ním nesměl komunikovat," popisuje historička Stanislava Vodičková.
Po Beranovi se tehdy slehla zem. Neměl spojení s Římem, o jeho osudu neměli tušení ani jeho příbuzní. A ani on sám nevěděl, jestli ho čeká soud, nebo zda ho nezabijí a neprohlásí, že zemřel přirozenou smrtí.
"Netušil zda ta internace skončí a kdy," připomíná historička Vodičková.
Internován byl i arcibiskup BeranArcibiskup Josef Beran, který byl vězněn už za nacistické okupace, skončil rovněž v internaci, protože se odmítl podřídit komunistické moci. Nejdřív jej StB držela v Praze, později jej stěhovala po různých místech. Nedostával dopisy a nikdo s ním nesměl komunikovat. Propuštěn byl až v roce 1963, ale stále zůstával pod dozorem. Když po jmenování kardinálem odjel do Říma, úřady jej nevpustily zpět. Zemřel v roce 1969 v Římě. |
V internaci jsou v té době už další stovky kněží a řeholníků v celém tehdejším Československu. Ti "nejnebezpečnější", na Mírově nebo v Leopoldově. Jiní jsou soustředěni a hlídáni. Pátera Valeriána vezou na Želiv, v tamním klášteře totiž soustředili další "podezřelé" kněží jako je on.
Mýty a realitaŘíká se, že: kněží byli v padesátých letech krutě šikanováni, ale kdo z nich tehdejší dobu přečkal, mohl později působit prakticky bez problémů. Pokud tedy neštval proti komunistickému režimu. Skutečnost: Příběh pátera Valeriána ukazuje, že nepohodlný kněz mohl být komunistickým režimem šikanován prakticky kdykoli. Valerián, který přežil dva roky v internaci, byl znovu odsouzen v roce 1962. |
Kam mne to vezete?
Když pátera Valeriána vezli tajní policisté, ptal se jich, kam jedou. Domníval se, že jej budou chtít odsoudit. "Chcete mne odvézt k nějakému monstrprocesu?" ptal se.
Ale dozvěděl se něco jiného: "My vás vezeme do Želivi, tam poznáte mezi ostatními kněžími, že to, co jste dělal, nebylo správné," řekli mu. A vysvětlili, že ostatní kněží se tam ocitli proto, že se komunistickému systému pokoušeli vzdorovat.
"Vy tam budete mezi nimi," řekli mu. Netušil, že v internaci hned najde "svého" faráře Jana Podveského, který byl zatčený těsně před ním.
Do Želivi s Valeriánem přijeli v 11 hodin v noci. Hodili ho do nějaké cimry a zavřeli dveře. "Já viděl šestnáct, sedmnáct postelí. Pak někdo rozsvítil. Z jedné postele vykukovala hlava otce Podveského. Já běžel k němu a říkal: máme to dobré, budeme spolu!"
"Internace znamenala běžný vězeňský režim. Řeholníci nemohli vykonávat své povolání, byli vězněni, museli pracovat v továrnách, nesměli se volně pohybovat, dostávat dopisy, komunikovat s lidmi z venku," popisuje Vodičková.
Modlili jsme se, zpívali
"Nás tam bylo asi 150, řeholníků tam bylo asi 300, někteří chodili pracovat do JZD. Mne nepouštěli ven, měli strach že bych mohl utéct, byl jsem mladý. Tak jsem zůstal uvnitř se starými pány," vypráví. Práci jim organizovali přímo v klášteře. Třídili dřevěné špulky do továrny na nitě podle velikosti a barvy.
"Modlili jsme se přitom a zpívali. Bylo to hezké s těmi starými pány," popisuje Valerián.
Řeholníci v koncentračním tábořeV dubnu 1950 byly násilně obsazeny kláštery a stovky řeholníků poslány do internace. Koncentrační tábory pro kněží a řeholníky byly zřízeny na odlehlých místech ve vybraných klášterech. Jedním z nich byl i Želiv. |
Když potom většinu internovaných odvezli, Valerián zůstal na Želivi prakticky sám. Nakonec odvezli i jeho, ale jen nakrátko. Po dvou letech ho propustili. Psal se rok 1953 a nařídili mu jít na vojnu. Co na tom, že po dvouletém věznění byl vyhublý a vyčerpaný.
"Nějaký lékař mne vyšetřoval a já měl jen 49 kilo. On říká: 'Co tam s váma budou dělat?'"
"Tak mne osvoboďte," odpověděl mu Valerián. "Já vás všechny musím poslat na vojnu," řekl mu však lékař.
Tak ho poslali do Komárna. Po návratu se vrátil ke kněžskému povolání a získal si oblibu věřících. To byla chyba. Takže v roce 1962 ho znovu čekal postih. Dostal dva a půl roku za podvracení republiky.
Výzva čtenářůmRedakce iDNES.cz ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů mapuje dosud nezveřejněné příběhy. Zažil někdo z Vás nebo Vašich blízkých podobný příběh jako ten uvedený výše? Máte k dispozici fotografie nebo jiné související materiály? Pošlete nám je na redakční e-mail, jako předmět uveďte Abeceda komunistických zločinů. ÚSTR čtenáře, kteří poskytnou hodnotné informace umožňující odkrýt bílá místa v minulosti, odmění literaturou související s upevňováním moci komunistické diktatury. |
