Nejdřív mu řekli: "Dostaneš provaz!" Absolutní trest. Miloslav Krejza má ale štěstí. Píše se rok 1950, jemu je krásných dvacet a za údajnou vlastizradu dostal "pouhých" šestnáct let vězení.
Vlastně se zdálo, že z toho nejhoršího vyvázl. Teď už zbývalo jen jedno: přežít kriminál. Jenže netuší, co přijde. Netuší, že narazí na bonzáka. Netuší, že bonzák ho udá a jemu bude hrozit další stejně vážné obvinění, jako bylo to první.
Kdo to byl bonzákSlovem bonzák se označovali ti vězni, kteří donášeli na své kolegy spoluvězně. Často šlo o vězně s kriminální minulostí, kteří byli nasazováni na ty politické. Bonzáci donášeli za drobné výhody, mohli dostat i příslib dřívějšího propuštění na svobodu. Takový slib však velmi často nebyl splněn. |
Krejza v té době pracuje v uranových dolech. "Přišel štajgr, tedy důlní dozorce, a přivedl dva muže," vypráví. "Já jsem kasař," přiznal ten první. A pokračoval: "On je bonzák, na něj si dej bacha."
"Vybraní mukli měli lepší uniformy, a to jste mohl v takovém případě počítat, že to bonzák je," popisuje Krejza.
Jsi bonzák?
Tehdy se s tím svým osudovým bonzákem potkal poprvé. "On se nevydržel dívat do očí, pořád uhýbal. Měl taková zvláštní prasečí očička. Říkal, že v padesátém roce uklouzl," popisuje Krejza. A pak se ho zeptal přímo: "Jsi bonzák?" "On mi ale dal čestné slovo, že to už nechce dělat."
Krejza připouští, že mu ho tehdy bylo líto. Ukazoval mu dopisy od údajné adoptivní mámy: "Četl jsem: Arnoštku, sekej dobrotu, ať se dostaneš domů, Maruška na tebe čeká... Dopisy byly psané nevypsanou rukou s chybami... Dovedl jsem si tu ženskou představit a silně to na mne zapůsobilo..."
Jenže pak to přišlo. "Večer mne volali, že se mám připravit na eskortu. A ten bonzák také," popisuje Krejza. Tehdy na něj zase uhodil přímo: "Co to má být za opičárnu?" Bonzák se ale vykroutil a nic přesného neřekl. Ostatně brzy to bylo jasné. Krejza se ocitl v cele na Ruzyni.
Hned na něj nastoupili: "Vypovídejte o své protistátní činnosti!" "Už jsem všechno řekl," odpověděl. Jenže vyšetřovatel pokračoval: "Jedná se o protistátní činnost v táboře!"
Pak zjistil, co se vlastně stalo: jeho "přítel" bonzák napsal udání, že Krejza a ještě další spoluvězeň se pokoušejí sbírat vzorky rudy a odesílat je.
Závažné obvinění
Nebylo to malé obvinění. Pokud by ho odsoudili, mohl by dostat trest smrti. Provaz mu hrozil už podruhé. Krejza ani jeho spoluvězeň samozřejmě žádné vzorky nesbírali, byl to všechno nesmysl. Vysvětluje však marně. Nechají ho tři týdny v nejistotě.
Nakonec má štěstí. Píše se rok 1956, režim je přece jen o něco málo ohleduplnější. Vyšetřovatel se jede podívat na šachtu a zkontrolovat, kdo mluví pravdu.
Kdo je Miloslav KrejzaPochází z legionářské rodiny, narodil se v roce 1930 v Košicích, kde jeho otec působil jako voják. Ani po únoru 1948 se svými postoji netajil, v roce 1950 byl obviněn z velezrady a vyzvědačství. Jedním z důvodů bylo, že se uchází o stipendium v zahraničí. Obvinili ho i z kontaktu s bratrem, který žil v USA, kam po komunistickém převratu emigroval. Krejzovi vyhrožovali popravou, nakonec dostal šestnáct let, ve vězení jich strávil deset. Protože nemohl vystudovat, živil se po propuštění z vězení jako dělník. |
Znovu si ho zavolají. "Přiznáváte se?" ptají se. Krejza už už vybuchuje...
"To byl vtip," říká vyšetřovatel. "Byli jsme na té šachtě a je to tak, jak říkáte." Krejza je zachráněn.
Portrét udavače
Kdo byl však muž, který jej málem podruhé dostal na oprátku? Archivní materiály jsou v tomto případě kupodivu k dispozici. Bonzák se jmenoval Arnošt Boček, psal se někdy česky, někdy německy: Botschek.
Ve vězeňském táboře Ostrov u Karlových Varů na něj napsali následující posudek: "...Jmenovaný je na našem NPT od 1. 1. 1955. Po pracovní stránce nebylo na jmenovaného doposud žádných stížností. Po stránce politické se projevuje jako člověk s kladným postojem k našemu zřízení. Na NPT odhaluje takové živly, které jsou nepřátelsky zaměřeny proti našemu zřízení..."
Jinými slovy, donáší.
Básně ve vězeníVe vězení napsal Miloslav Krejza desítky básní. Psal samozřejmě tajně, na úřední tiskopisy, takzvané puťovky. Jednu z nich propašoval do civilu jeho spoluvězeň a vrátil mu ji po 43 letech, tedy až po pádu komunismu. Většinu básní však Krejzovi zabavili bachaři. |
"Totalitní režimy využívají ve vězení své agenty, kteří mají spolupracovat se státní bezpečností. Jsou to lidé, kteří toto dělali za materiální výhody nebo se chtěli dostat na svobodu. Pokud jim to bylo ale slíbeno, většinou tento slib nebyl splněn," popisuje historik Martin Tichý.
Bylo to opravdu příliš
V archivu se našlo i Botschekovo udání: "...Jmenovaný ve své výpovědi shora uvedené osoby obvinil ze špionážní činnosti, která měla spočívat v odcizování vzorků uranové rudy a plánků šachty. Botschek uváděl, že Pecka a Krejza vzorky uranové rudy ukrývali na pracovišti..."
Ale zdá se, že Arnošt Boček přece jen překročil všechny meze. Bylo to nejspíš příliš i na samotné příslušníky bezpečnosti. Vyšetřovatel před Krejzou tehdy podotkl, že jim to Boček prý udělal už třikrát, dostal za to 600 korun.
Kupodivu i spravedlnost nakonec v tomto pozoruhodném příběhu zafungovala. Boček byl za křivé obvinění odsouzen: "Arnošt Boček jest vinen, že v měsíci květnu 1956 v Jáchymově a v září a listopadu 1955 v Praze před orgány MV vědomě nepravdivě obvinil odsouzené Miloslava Krejzu, Miloše Pecku. Odsuzuje se za to k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně..."
Krejza k tomu říká: "Normálnímu člověku je nepochopitelné, že vás někdo za 600 korun udá. A jdete na špagát..."
A ještě dodává: "Podruhé jsem vylezl z oprátky."
VÝZVA ČTENÁŘŮMRedakce iDNES.cz ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů mapuje dosud nezveřejněné příběhy. Zažil někdo z Vás nebo Vašich blízkých podobný příběh jako ten uvedený výše? Máte k dispozici fotografie nebo jiné související materiály? Pošlete nám je na redakční e-mail. ÚSTR čtenáře, kteří poskytnou hodnotné informace umožňující odkrýt bílá místa v minulosti, odmění literaturou související s upevňováním moci komunistické diktatury. |
