Josef Louda je studovaný sociolog a psycholog, v současnosti především fotograf a publicista na volné noze. Od samého začátku Novy řídil její dopisové oddělení a takto vzpomíná na rozjezd revolučního projektu v českém éteru.
Zprávy... sport... erotika. A vzdělání?
Tísnila se tam spousta novinářů. Byla to největší tiskovka té doby. V paláci na Malé Straně mělo být odhaleno logo nové komerční televize Nova.
Někdo, nejspíš z právního oddělení, si uvědomil, že logo není registrované. Tak mě naložili do auta a dali mi razítko. Řidič mě vezl na patentový úřad. Vešel jsem dovnitř a paní u okénka mi podala formulář.
A tak já, do té doby televizní branže neznalý, jsem tam stál a vybavoval si, co všechno televize vysílají, a také co by ta naše vysílat mohla: zpravodajství, publicistika, zábava, psal jsem. Jo, a erotika, o té se mluvilo, že se určitě vysílat bude. A také vzdělávací pořady National Geographic. To snad bylo i v licenčních podmínkách…
Pak jsem tam dal naše razítko. Oni zase to jejich. Přijeli jsme zpátky na Malou Stranu. Všichni nervózně čekali, logo stále přikryté na stěně.
"Máš?" ptali se. "Mám!" řekl jsem vítězoslavně. Vzali mi papír z ruky, strhli plátno z loga. A zatleskalo se.
Pes Novák s cigaretou
Maskot pes Novák se stal velkým hitem. Každý ho chtěl mít. Ale dnes už málokdo ví, že první pes Novák, jak ho nakreslil Adolf Born, měl v puse cigaretu.
S cigárem v puse nesl vlajku Nova, to se pak tisklo na igelitky a na trička. Američtí majitelé nevěřili svým očím: Co to má ten pes v mordě? Ve Státech se už tehdy brojilo proti kouření a Češi mají televizního maskota s cigaretou!? Tak také zněl jeden z prvních dotazů do Volejte řediteli. Pan generální pohotově reagoval: Švihácky drží tužku! Nicméně cigareta byla první, co muselo pryč. I logo se postupně několikrát proměnilo.
Nad dopisy diváků
Původně mě připravovali, že bych měl mít pořad jako kdysi Božena Jirků v Československé televizi - Nad dopisy diváků. To se ještě netušilo, že tohle bude obsahem samostatného pořadu pana generálního Volejte řediteli, dopisové oddělení má jen připravovat podklady.
Některé roky mám v mlzeVzpomíná moderátorka Adéla Gondíková |
Co se týkalo dopisů, měl Vladimír Železný specifický názor.
"Ty budu hrnout do Vltavy!" prohlásil, když jsem svoji vizi zpracovávání diváckých dopisů přednesl na ředitelské poradě, kam jsem byl poprvé (a naposledy) pozván. Nadšeně jsem mluvil o tom, jak budou pracovnice dopisového oddělení dopisy třídit na pozitivní a negativní, aby mělo programové oddělení přehled o diváckých ohlasech.
Ale po roce jsem mu musel dát za pravdu. Dopisy diváků mají jen nepatrnou, zvlášť pro komerční televizi vlastně nulovou vypovídací hodnotu. Navíc jich v prvních měsících bylo tolik, že by možná i tu Vltavu ucpaly.
Krev až na prvním místě
Denně chodila tisícovka dopisů. Byly jich plné nůše. Tisíce dopisů přejících úspěch. Později však začaly chodit dopisy v duchu: "Jestli nepřestanete, tak tam hodíme bombu."
Hlavně starší lidé, důchodci, byli vyděšení. První zpráva v Televizních novinách - mord! "Zastavte to, my se bojíme," psali někteří. Ale zároveň se každý den dívali, i pořady, které odsuzovali, dokoukali až do konce.
Důkazem byl například dopis jedné důchodkyně, rozhořčené z erotického pořadu Peříčko. S odporem líčila, na co se "musela" dívat, každičký detail.
Diváci už nemohli bez Novy být. Už chápete, proč Železný řekl, že dopisy nemají vypovídací hodnotu? Nemají. Do televize normální divák napíše tak leda jednou za život, když ho opravdu něco naštve. Jinak převážně psali osamělí lidé a grafomani.
Ale zvlášť první dopisy byly nadšené a blahopřejné. Fandily Nově. A tak jsem prosadil zásadu odpovědět na každý dopis, což však nebylo v lidských silách. Tak se natiskly pohlednice se psem Novákem s textem: Děkujeme za váš ohlas. Dopisovaly se jen adresy. Všichni dostali odpověď a všichni byli rádi.
Dlažební kostkou do newsroomu
Do newsroomu v Měšťanské besedě bylo vidět z ulice. Stávaly tam zástupy lidí a koukaly, jak moderátoři čtou zprávy. Reproduktory přenášely zvuk ven.
Bylo to atraktivní, ale nebezpečné. Kdokoli mohl narušit vysílání. A tak se objednala firma, která tam nainstalovala neprůstřelné tabule. Pak onu nerozbitnost demonstrovali hodem cihly. Odrazila se a na skle zanechala jen červenou tečku.
Jenže po pár měsících tudy šel nějaký ožrala. Vyrval ze silnice dlažební kostku a s výkřikem "Už se na to nedá koukat!" s ní mrsknul do výlohy.
A sklo se roztříštilo. Zjevně se trefil do jiného okna, než předtím najatý firemní vrhač.
Kdyby Nova skončila, byla by stávka
Už po pár týdnech bylo jasné, že se vysílání od původního záměru, díky kterému Nova získala licenci (mluvilo se hlavně o vzdělání a kultuře), výrazně odchyluje. Jenže český národ už byl jak zhypnotizovaný. Vladimír Železný se prostě trefil do jeho zájmu a vkusu.
Naivně jsme se do té doby naparovali, že jsme nad jiné kulturní. Vycházelo se z toho, že Češi stáli každý čtvrtek fronty na knihy. Jenže těch byly stovky, Nova ale potřebovala alespoň milion diváků. A nakonec dosáhla i sedmdesáti procent sledovanosti.
Jediný, kdo se tomuto odhadu přiblížil, byl Radek Bajgar. Ani samotný Vladimír Železný s takovou silou nepočítal. Projevila se lidská podstata dívat se na senzace, nejraději krvavé. A Nova tento hlad dokonale uspokojovala.
Kdyby někdo tehdy "típl" Novu, protože nejede podle licence, myslím, že by to vyvolalo i demonstrace. Licenční podmínky se měnily, aniž si toho někdo všiml. Pokud by tehdy Vladimír Železný oznámil ve Volejte řediteli kandidaturu na prezidenta a kdyby mohli volit lidé, byl by zvolen drtivou většinou. To si uvědomovali i politici. Začali mít z Novy strach.
