Jak je to možné? Vyděšeni smrtí několika týraných dětí, dali poslanci do rukou pracovníků okresních referátů obrovskou pravomoc - zabavovat děti rodinám.
Motiv je správný a pochopitelný - státní moc si platíme proto, aby chránila slabé a bezbranné. Tedy i děti před násilím rodičů. Přesto se ukazuje, že odpovědnost, kterou zákonodárce okresním úředníkům svěřil, může být na ně příliš velká.
Bohužel ani prestiž, ani platy okresních úředníků nejsou takové, aby lákaly špičkové lidi se špičkovým vzděláním.
Naopak, na mnoha "referátech" (a obávám se, že i na leckterém soudu) stále visí duch bolševika - teplá voda, teplé jídlo, v osm večer spát. Kdo se nevejde do této škatulky, nemá právo vychovávat děti! Odvážit se sebrat dětem mámu a tátu - víte snad o nějakém těžším, odpovědnějším rozhodnutí? "Zabavení" dětí musí sice potvrdit soud, to však činí až ex post - tedy ve chvíli, kdy jsou děti v ústavu. A navíc: co má chudák soudce dělat? Vychází v podstatě jen z posudků "expertů". Jak se odbornost mění v odpornost, je patrné z výroku "otec snižuje kvalitu genofondu společnosti" zlínského doktora Krinka.
Je otázkou, zda v principu mohou být pracovníci sociální péče kvalifikováni pro odebrání dítěte, pro fatální zásah do životů všech členů rodiny. To prostě není rozhodnutí, které by měl dělat jakýkoli úředník.
V jedné věci si však musíme být naprosto jisti: sebrat dítě rodičům - a rodiče dětem! - lze jen kvůli týrání. Nikdy však kvůli nedostatku teplé vody a ošoupaným prostěradlům. Mohu být neznaboh, mohu mít potíže s placením činže i elektřiny. To však není a nemůže být důvod, aby se stát choval jako středověký nájezdník.
