Především z řad komunistů uslyšíme velmi často názory, nad kterými zamrazí. Co si myslet o tvrzeních Václava Exnera, který vloni ve výroční den popravy Milady Horákové řekl, že Horáková skutečně byla proti režimu, který v té době byl, že v té souvislosti byla ve spojení s českými politiky v zahraničí a i se zahraničními politickými silami. A že její činnosti tehdy odpovídalo označení protistátní... O obhajobě Gottwalda či měnové reformy, která v roce 1953 ožebračila miliony, nemluvě.
V pražském sídle KSČM se zase donedávna prodávaly publikace o Stalinovi, ale netřeba tam chodit. Stačí sledovat tvorbu ve stranickém listu Haló noviny. David Irving by se tam nejspíš neprosadil, není vyloučeno, že by se ukázal pro tento list příliš umírněným.
Tisíce a tisíce drobných lží a polopravd nabourává křehký obraz naší minulosti, který jsme v posledních letech sotva odkryli a po malých kousíčcích slepili. A zdaleka ne celý. O to je však práce těchto profesionálních vizážistů dějin snazší. A o to víc je třeba dávat na ně pozor.
Nezapomínejme navíc, že falšování historie začalo už falšováním současnosti. Od chvíle, kdy převzali moc, komunisté kamuflovali nepříjemné pravdy a mrtvé pochovávali do hromadných hrobů pro jistotu anonymně.
Na rozdíl od sousedního Rakouska, jehož justice tak tvrdě zasáhla proti Irvingovi, se na žádný podobný zásah v Česku spolehnout nemůžeme. Za připomínku stojí spor, který vyznívá opačně.
Ale popořádku: někdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček je spoluautorem knihy, která obsahuje (irvingovské) tvrzení: totiž, že výsadkáři z Londýna neměli za úkol bojovat proti nacismu, ale rozvracet komunistický odboj.
Je to lež, samozřejmě. Což se dotklo přímo jednoho z výsadkářů, Čestmíra Šikoly. Žaloval Grebeníčka, chtěl omluvu. Bývalý šéf komunistů se však hájil, že autorem příslušné pasáže je jeho spoluautor. Chytré, spoluautor byl už po smrti.
Soudy se vlekly pět let, případ putoval od jedné instance k druhé a Šikola se svým požadavkem na omluvu neuspěl. Co si asi myslí o české spravedlnosti?
