Paní učitelko Kopecká, popište prosím, co se stalo?
Jeli jsme autobusem od školy, vyjeli jsme z města Blovic, a když jsme vjížděli na křižovatku, kde se vjíždí na hlavní silnici směrem do Plzně, děti začaly křičet, že je vzadu kouř. My jsme se otočily, pan řidič ihned zastavil a otevřel dveře. V té chvíli nebyl vidět žádný velký kouř. I přesto jsme rozhodly, že se děti mají rychle dostat ven z autobusu. Ocitli jsme se na silnici a kouře už bylo víc, poslaly jsme tedy děti do pole u silnice.
Co se vám honilo hlavou?
Že když se kouří z autobusu, musí všechny děti rychle ven, protože může dojít k nějaké kolizi. Bylo to velmi rychlé.
Měla jste větší strach o děti než o sebe?
Když vezete autobus dětí, máte největší strach o děti. Takže všechny děti rychle ven, u autobusu byla škarpa, tak musely přeskočit škarpu, a naše pokyny směřovaly k tomu, aby byly děti rychle co nejdále od autobusu. Běžely jsme tedy společně do polí.
Když už byl autobus plný kouře, kolegyně ještě koukala, jestli někdo nezůstal pod sedačkou.
