Ještě v úterý byl Karel Ellinger vyznamenán Cenou města Brna za zásluhy o demokracii a lidská práva. Ač vážně nemocen, na ocenění se těšil a dočkal se jej.
„Měl z ceny radost, v posledních týdnech plánoval její osobní převzetí. To bohužel už nebylo možné. Sledoval tedy přenos ze slavnostního večera,“ uvedla Ellingerova vnučka Hana Kolovratníková. Cenu za svého dědečka převzala a také mu ji do nemocnice dovezla. „Se zájmem si ji prohlížel, líbila se mu a měl v sobě klid,“ řekla.
Dnes o Ellingerově úmrtí informoval Pavel Paleček, historik ze spolku Amerfo, který se s významným Brňanem setkával při práci na dokumentárních pořadech o něm. Byl mezi těmi, kdo Karla Ellingera jako jednoho z posledních přeživších holokaustu z Brna na cenu navrhli.
„Přes svůj věk nejmladší generaci vytrvale zprostředkovával informace o předválečném a válečném Brně, kde řádění nacistů nepřežilo asi deset tisíc brněnských Židů, kteří se často identifikovali jako Čechoslováci a nebyli nábožensky zaměření. Upřímně jsem nechápal životní optimismus pana Ellingera,“ divil se Paleček „Jakékoliv setkání s ním znamenalo dobití baterek; leckdo je frustrovaný z toho, co se mu v běžném životě děje, a člověk, který si prošel opravdovým peklem na zemi, měl neustále v očích jiskru. Tento optimismus přenášel taky na všechny kolem sebe.“
Před očima a nahrávacím zařízením se mu tak odehrával příběh brněnského rodáka, který své dětství prožil v dobře situované rodině křesťanské maminky a židovského otce. Narodil se v roce 1928, vyrůstal v Pohořelicích na Brněnsku a především v Brně. Jeho rodina se přátelila i s prvním československým prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem. Ellingerův dědeček byl Masarykův spolužák z brněnského gymnázia. Tam Ellingera učili mezi jinými i spisovatel Karel Poláček nebo hudební skladatel Pavel Haas.
Přestože nebyl ryze židovského původu, byl odvlečen do koncentračního tábora. „Bydleli jsme v Lidické ulici, v domě se zahrádkou. Známí nám slíbili, že nám darují králíčka. Hned jsme s bratrem stloukli králíkárnu. Místo králíčka jsme ale dostali předvolání do transportu,“ líčil v jednom z rozhovorů Karel Ellinger.
Bratr se už domů nevrátil, on ano. Mnohokrát hleděl smrti zblízka do očí, například když prošel selekcí neblaze proslulého lékaře Josefa Mengeleho v Osvětimi. Život si v jednom z případů zřejmě zachránil tím, že si ke svému věku přidal dva roky a byl tak považován za schopnějšího práce.
Válku přežil, přestože na jejím sklonku v Dachau onemocněl skvrnitým tyfem, což tehdy znamenalo takřka jistou smrt. Dostal však patřičné léky a 29. dubna byl tábor osvobozen. „Spatřil jsem amerického vojáka, o kterém jsem později zjistil, že to byl šéf tankistů, měl židovský původ a byl jen o tři roky starší než já,“ povídal.
Karel Ellinger v období před odvlečením do koncentračního tábora.
Karel Ellinger po návratu z Dachau.
Dalších několik týdnů se léčil z tyfu v americkém špitále, do Brna se vrátil až několik týdnů po osvobození 20. června. „Maminka tehdy pravidelně chodila čekat na nádraží, jestli se s bratrem nevrátíme. Až když jsem přijel já, zjistila, že bratr je mrtvý,“ vyprávěl dojemný příběh.
Domov po válce uzřel jako jediný z chlapeckých spolužáků ze židovského gymnázia v Hybešově ulici, z děvčat přežila čtyři. Opět pak žil v Brně.
„I v tomto byl život pana Ellingera ojedinělý. Téměř nikdo z Židů nechtěl žít v místech, kde umírali jeho rodinní příslušníci a přátelé. Celá řada z nich odešla do jiného města nebo i jiného státu, aby začala nový život, Židé nechtěli být s místem svého utrpení znovu spojeni,“ připomněl Paleček.
Před 69 lety osvobodili Dachau. Mladík se ale vrátil do Brna bez bratra |
Síla, s jakou o svých zkušenostech Ellinger mluvil, ho nadchla. „Ne každý dokáže o zážitcích z koncentračního tábora hovořit, on v sobě tu sílu také hledal. Vážil jsem si ho za to, že nevstoupil do partaje a že se po letech odmítání rozhodl podělit se o svůj příběh. Zaujalo mě také to, že přestože byl v době přepadení Československa okupanty v roce 1968 ve Vídni, neemigroval. Když jsem se ho ptal proč, řekl, že kvůli mamince nemohl. Neměl by si ji jak vzít s sebou,“ uvedl Paleček.
Ve službách vědy a osvěty
Ellingerův život charakterizovala nejen statečnost za války, ale také jeho činnost v oblasti chemie. Jako zaměstnanec Výzkumném ústavu pozemních staveb v Brně je autorem řady patentů a zlepšovacích návrhů zejména v oblasti úpravy povrchových hmot a stavební chemii.
„Byl hrdý na to, co ve svém oboru dokázal. Pomáhal svůj obor v tehdejším Československu držet na úrovni se světem,“ vyzdvihla jeho vnučka.
Po roce 1989 se Ellinger v diskusích nejen s mládeží neúnavně věnoval hrozbám totality a extremismu. Podporoval vznik Moravského židovského muzea, u jehož otevření loni v únoru osobně byl.
„Obdivuhodná duše, s níž se dala otevřeně promýšlet témata z doby velkého zla, stejně dobře jako diskutovat pěstování červeného rybízu nebo setkání na koupališti u Lulče,“ vzdali svému zastánci hold zástupci muzea dnes.
