Spor to není nový. Venezuela si území západně od řeky Essequibo nárokuje už od 19. století, kdy byla Guyana ještě britskou kolonií. V nezávislé Guyaně ovšem tento region o velikosti téměř 160 tisíc kilometrů čtverečních tvoří dvě třetiny území, pokud by Caracas svůj plán dotáhl do konce, ze státu by nezbylo prakticky nic.
Zatím se nicméně mluví jen o referendu. Konat se bude 3. prosince a Venezuelanů se zeptá na pět otázek. „Odmítáte všemi dostupnými prostředky, v souladu s právem, hranici podvodně stanovenou pařížským rozhodčím nálezem z roku 1899, který nás chce připravit o naše Guyanské Essequibo? Podporujete Ženevskou úmluvu z roku 1966 coby jediný platný právní nástroj k dosažení praktického a uspokojivého řešení pro Venezuelu a Guyanu v souvislosti se sporem o území Guyanského Essequiba?“ zní první dvě.
Obě se vážou k dohodám, které měly územní spory mezi tehdejšími koloniálními mocnostmi – Španělskem, Spojeným královstvím, Nizozemskem – a následně Venezuelou a předchůdkyní Guyany řešit. Krátká exkurze do historie, jak ji shrnuje americké ministerstvo zahraničí: „V roce 1814 získala Velká Británie na základě smlouvy s Nizozemskem Britskou Guyanu (dnešní Guyanu). Protože smlouva nedefinovala západní hranici, pověřili Britové vytyčením této hranice geodeta a přírodovědce Roberta Schomburgka,“ píše.
 |
„Výsledkem jeho průzkumu z roku 1835 byla takzvaná Schomburgkova linie, hranice, která ve skutečnosti znamenala pro Guyanu nárok na dalších 30 tisíc čtverečních mil (78 tisíc kilometrů čtverečních, pozn. red.). V roce 1841 Venezuela britské vymezení zpochybnila a odvolávala se na územní vymezení stanovené v době (vzniku) její nezávislosti na Španělsku. Tvrdila, že její hranice sahají až k řece Essequibo na východě, což byl faktický nárok na dvě třetiny území Britské Guyany,“ pokračuje.
Připomíná také, že později bylo na západ od zmíněné linie pověřeného geodeta objeveno zlato, což spory znovu oživilo. Británie totiž chtěla víc. Venezuela proti tomu protestovala, „přerušila diplomatické vztahy s Velkou Británií a obrátila se na Spojené státy s žádostí o pomoc“, popisují Američané a přiznávají, že tehdy sice vyjádřili znepokojení, ale pro řešení situace „udělali jen málo“. Později přitvrdili a v americkém tisku prý začaly kolovat zvěsti o válce s Brity. Ti si však na konci devatenáctého století nemohli kvůli probíhajícím búrským válkám další válečné tažení dovolit, a tak se podvolili tlaku.
Ustavená komise nakonec v roce 1899 rozhodla o arbitráži, která natěšené Venezuelany zklamala. Zarazila sice britské ambice, ale coby hraniční čáru určila Schomburgkovu linii. Venezuela tehdy arbitráž v tichosti ratifikovala, ale jak se zdá z referendových otázek, nikdy se s ní nevyrovnala. Také zmíněnou Ženevskou úmluvu podepisovala ještě Britská Guyana s Venezuelou a Velkou Británií. Země se v ní dohodly, že budou hledat praktické, mírové a uspokojivé řešení otázky.
I další části referenda k občanům promlouvají v duchu prvních dvou. Ve třetím dotazu se zmiňuje nesouhlas Caracasu s verdiktem Mezinárodního soudního dvora (ICJ), který se územním sporem rovněž zabývá a v dubnu rozhodl, že spadá do jeho jurisdikce. Venezuela se snažila proces zastavit a žádala, aby se jej zúčastnila také Británie coby někdejší správce Guyany. To ICJ odmítl.
Ve čtvrtém dotazu si pak mají hlasující vybrat, zda nesouhlasí s tím, jak Guyana „jednostranně nakládá s mořem, které není vymezeno, a to nezákonným způsobem a v rozporu s mezinárodním právem“.
La directiva del Consejo Nacional Electoral anunció al país las cinco preguntas que se formularán a los votantes en el referéndum consultivo a celebrarse el próximo 3 de diciembre, por la disputa del Territorio Esequibo. https://t.co/jfpzl3hJIo
Obě země se totiž nepřou jen o půdu, ale i o námořní vody. Venezuela například v září odmítla guyanský tendr na těžbu ropy s tím, že vysoutěžené firmy nebudou mít na průzkum mořského dna právo. Venezuelský ministr zahraničí Yvan Gil tehdy podle agentury Reuters připravované referendum okomentoval s tím, že jde o obranu svrchovaného území „před agresí amerického impéria, které nás chce zavléct do války o přírodní zdroje“.
Nejvíce znepokojující je však pro Guyanu poslední otázka referenda. „Souhlasíte s vytvořením státu Guyanské Essequibo a s vypracováním urychleného plánu komplexní péče o současné i budoucí obyvatelstvo tohoto území, který mimo jiné zahrnuje udělení venezuelského občanství a průkazů totožnosti, v souladu s Ženevskou dohodou a mezinárodním právem, a následné začlenění uvedeného státu do mapy venezuelského území?“
Ropná velmoc Surinam. Nové naleziště může přepsat poměry na světovém trhu |
Guyana v pondělí kroky Venezuely odsoudila s tím, že „nejde o nic jiného než o anexi guyanského území“. „Zabrání naší půdy by znamenalo mezinárodní zločin agrese,“ varuje Georgetown podle portálu Loop s tím, že obyvatelé země rázně odmítnou jakýkoli pokus Venezuely o narušení územní celistvosti a svrchovanosti Guyany.
„Vláda ani lid jedné země nemají podle mezinárodního práva právo zmocnit se území jiné země, anektovat ho nebo zabrat. Mezinárodní právo to důrazně zakazuje,“ uvedla dále Guyana. Dodala, že Venezuela potenciálně „podněcuje násilí a ohrožuje mír a bezpečnost státu Guyana a potažmo i karibské oblasti“.
Venezuela si nárokuje prakticky celou západní část guyanského území. Značka ukazuje, kudy teče řeka Essequibo:
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
