Píše se rok 2011 a arabským světem se žene požár protestu proti korupci, bídě a letité vládě diktátorů. Jemen není výjimkou. I v jedné z nejchudších zemí světa se lidé bouří a zvednou prapor revoluce. Mezi demonstranty je také osmnáctiletý Zajíd al-Qaws, který se společně se stovkami lidí vydal protestovat proti dlouholetému prezidentovi Alímu Abdalláhu Sálihovi.
Opozice posílila natolik, že se k ní přidávají i prezidentovi nejbližší lidé a vojáci. Každým měsícem její síla roste a prezident, který je u moci už třiatřicet let, je nucen k ústupkům. Demonstrantům to ale nestačí. V polovině října vypukne další násilný protest, cílem je ministerstvo obrany. Situace v hlavním městě Saná eskaluje, armáda střílí do davů ostrými náboji.
Na náměstí Změny, jak si revolucionáři pojmenovali centrální dějiště revoluce poseté stovkami stanů, se ozývají neobvyklé rány. Na místo se vydává i Samuel Aranda, španělský fotograf ve službách deníku The New York Times. Zvuk bomb a střelby se rozléhá centrem města a fotograf vidí, že civilisté odnášejí zraněné a mrtvé do místní mešity, která funguje jako polní nemocnice.
Aranda neváhal a přes pytle s pískem vlezl do mešity. Když překročil několik mrtvol, zaslechl zpoza dřevěné stěny pláč. Uprostřed sténajících demonstrantů čekajících na lékařskou pomoc zahlédl ženu v nikábu, která držela v náručí mladého muže. Zvedl fotoaparát a pořídil snímek.
Zpočátku žádnou velkou pozornost nevzbudil. Byl to jen další obrázek utrpení a násilí, které svět toho roku v souvislosti s arabským jarem spatřil. Sám Aranda podobných scén viděl nepočítaně, když vlnu revolucí dokumentoval v Egyptu, Tunisku a Libyi. O několik měsíců později však vyhrál prestižní ocenění World Press Photo.
Jedno z nejslavnějších Michelangelových mistrovských děl, Pieta, uvnitř baziliky Svatého Petra ve Vatikánu (30. dubna. 2022)
„Vítězná fotografie ukazuje okamžik dojetí a soucitu. Je to důsledek obrovské, nekončící historické události pro obyčejné lidi,“ řekl předseda poroty Aidan Sullivan. „Vidíme ženu, jak se kolébá nad zraněným příbuzným. Možná se nikdy nedozvíme, kdo to je, ale společně se stávají živým obrazem odvahy obyčejných lidí, kteří pomohli vytvořit důležitou kapitolu v dějinách Blízkého východu.“
Z hlediska západního diváka je fotografie zajímavá i svojí kompozicí. Připomíná totiž Michelangelovu Pietu, kterou renesanční génius dokončil v roce 1500. Zobrazuje Matku Boží svírající ukřižovaného Ježíše Krista a zůstává jedinou sochu, kterou signoval. Návštěvníci Vatikánu si ji mohou prohlédnout v bazilice svatého Petra. Arandův snímek i Michelangelova socha zobrazují to samé: vnitřní utrpení matek držících na klíně umučené dítě.
Plakala štěstím
Zajíd ovšem nezemřel. BBC se o rok později podařilo ženu a jejího syna vypátrat a zjistit, co vzniku Arandovy fotografie předcházelo. Zajíd na protivládní demonstrace chodil pravidelně a již předtím byl zraněný, jeho matka Fatima proto tušila, kde ho hledat. Osudného dne ihned zamířila do polní nemocnice v mešitě.
Nejdříve si prohlédla tváře mrtvých. Když mezi nimi syna nenašla, ulevilo se jí. Nalezla ho mezi zraněnými. Byl v bezvědomí a ona nejdřív nevěděla, zda neumírá. Přitiskla ho pevně k tělu a nevnímala, co se děje kolem ní. Fotografa ani nezaznamenala. Jedinou její starostí byl syn. Když ucítila jeho dech, pod nikábem se rozplakala štěstím.
Arabské jaro deset let poté. Z chaosu těžil Írán a Saúdové, říká Tureček |
O existenci fotografie se dozvěděla až od rodiny a přátel, kteří ji objevili na Facebooku. „Když ji vidím a vím, že získala tak prestižní ocenění, cítím velkou radost a pýchu. Hrdá jsem i na to, že jsem žena, matka a hlavně na to, že jsem Jemenka. Jsem velmi pyšná, že tato fotografie obletěla svět a že ji vidělo mnoho lidí. Těší mě, že byla vybrána lidmi ze Západu a všichni pochopili důležitou úlohu jemenských žen,“ tvrdí Fatima.
Zajíd dodal: „Díky snímku jsem se do toho dne mohl skutečně vrátit. Mám z toho radost, protože vysvětluje vše, lásku matky a zraněného syna i to, co se ten den v Jemenu stalo. Na demonstrace samozřejmě plánuji chodit dál, dokud korupce nezmizí.“
V zemi rozkládající se na jižním cípu Arabského poloostrova mír nenastal. Revoluce postupně přerostla v občanskou válku. Z Jemenu se stal zhroucený stát rozdělený mezi tři znepřátelené tábory, rejdiště džihádistů a oběť soupeření Saúdské Arábie a Íránu. Devět let trvající konflikt si vyžádal statisíce mrtvých, miliony lidí museli opustit své domovy. Naděje na klid zbraní oživilo teprve opatrné usmiřování Rijádu a Teheránu zprostředkované Čínou.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: V bitvě o Okinawu potkal svého syna. Za pár dní ho pohřbil v americké vlajce Upředl si nezávislost. Fotka Gándhího stvrdila konec britského impéria Z oběšené partyzánky udělal Stalin mučednici. Ale možná ji udali Rusové Pozor, bude klystýr! Pankáčská pornosestřička pobouřila Červený kříž Šílený střelec v nemocnici. Fotka ukrytých zdravotnic ukázala děs v Ostravě |
