Když nacisté za druhé světové války okupovali Polsko, mnoho jeho cenných uměleckých děl ukradli. Jedním z nich byla Madona s dítětem, obraz ze 16. století pravděpodobně od italského malíře Alessandra Turchiho. Nacistický úředník, který na rabování uměleckých děl v Polsku dohlížel, zapsal tuto malbu na seznam stovek dalších uměleckých děl odvezených z okupované země. Obraz se ale nedávno vrátil do Polska poté, co byl objeven v Japonsku a předán polským úřadům, napsala britská BBC na svých internetových stránkách.
Obraz Madona s dítětem se do Německa zřejmě dostal v roce 1940. Byl na seznamu s 521 položkami, který sestavil rakouský historik umění Kajetan Mühlmann, nacistický úředník, který dohlížel na krádeže umění. Malba se znovu objevila v 90. letech, kdy se prodala na aukci v New Yorku. Znovu měla jít do dražby loni v lednu, ale prodej byl zastaven poté, co si díla všimly polské úřady. Když se podařilo prokázat, že jde o obraz ukradený nacisty, aukční síň i majitel obrazu souhlasili s tím, že ho vrátí do Polska. Oficiální předávací obřad se koncem května uskutečnil v Tokiu.
Polská historička umění Natalia Ceterová říká, že navrácení mistrovských děl, jako je Madona s dítětem, pomůže veřejnosti uvědomit si, jaké poklady v Polsku bývaly. Ukradeny mu byly obrazy od Rembrandta van Rijna, Raffaela Santiho nebo od uznávaných polských umělců. „Když se potom stane, že se některé tyto práce vrátí do Polska, cítíte hrdost, protože se ukazuje význam polských sbírek, na který se někdy zapomíná,“ uvedla Ceterová. Připomíná, že Polsko se je po válce snažilo obnovit a že zabere dlouhá léta, než sbírky znovu získají své někdejší renomé.
Pomůže střídání generací
Christopher Marinello, zakladatel společnosti Art Recovery International, se pátráním po zmizelých uměleckých dílech zabývá více než 30 let. Myslí si, že víc děl se může začít objevovat díky střídání generací. „Ukradené předměty jsou přenechávány dědicům, kteří nemusejí nutně znát jejich příběh a rozhodnou se je prodat,“ říká.
Polské úřady ukradené umělecké předměty nechaly zanést do databází Interpolu, ale i do databází soukromých subjektů nebo jednotlivých států. Podle Marinella je také mnoho historiků umění, kteří se zabývají uměním ukradeným z Polska, a ti si ho také všímají. „Díky technologickému pokroku i tomu, že aukční síně začínají všechno zveřejňovat na internetu, více očí pátrá po ukradených předmětech,“ vysvětluje tento právník.
Nakradené umění hodlali nacisté po válce vystavovat v muzeu v Rakousku |
Marinello je přesvědčený, že se mění také přístup generací k ukradeným uměleckým dílům. V současnosti pracuje na případu, kdy se na něj obrátil jistý muž z Chicaga kvůli dílu, o němž se domnívá, že ho jeho dědeček za války ukradl v muzeu v Německu. „Měli ho celou generaci a nyní si uvědomují, že ho nemohou prodat, a tak ho raději chtějí vrátit, než aby kvůli němu měli další problémy,“ popisuje. Zákony se nicméně v jednotlivých zemích liší a někdy se umělecký kus podaří vrátit jedině díky dobré vůli jeho současného majitele.
Japonsko, kde se objevil obraz Madona s dítětem, „není dobrou zemí pro získávání ukradeného umění“, říká Marinello. „Někdy opravdu záleží na majiteli, aby udělal to, co je správné, aby pochopil, že něco bylo ukradeno a mělo by to být vráceno,“ uvádí.
Podle Ceterové je návrat Madony s dítětem do Polska důvodem k hrdosti, není si ale jistá, zda tuto vášeň pro vyhledávání uměleckých děl budou mít i další generace. „Otázkou je, zda to pro ně bude důležité - pro generaci Z a mladší pokolení, záleží jim na tom? Z toho, co sleduji, to tak být nemusí,“ říká skepticky. Digitalizace uměleckých sbírek podle ní může vést k tomu, že lidé ztratí zájem o umění v jeho fyzické podobě.
„Třeba v určitém okamžiku nebudeme muset zachraňovat umělecká díla, protože všechna budou v aplikacích, jako je Cloud, a budou dostupná komukoliv a kdykoliv bez ohledu na to, kdo je vlastní,“ myslí si. „Digitalizace a postup moderních technologií mohou znamenat konec pro potřebu získávat umělecká díla zpět,“ předpovídá Ceterová.
