Do rozpočtů veřejnoprávních médií by podle poslance a člena pracovní skupiny ministerstva kultury na toto téma Jana Laciny (STAN) novinka mohla při nynější výši poplatků přinést hrubým odhadem půl miliardy korun pro ČT a 167 milionů pro Český rozhlas. O změnách v poplatcích jako první informoval deník Právo.
Skupina resortu kultury chystá především redefici přijímače. „To znamená, že se nebude platit jen za televizory, ale všechna zařízení, která jsou schopna přijímat televizní vysílání, i po internetu. Čili chytré telefony a počítače,“ řekl iDNES.cz Lacina.
Pokud změna projde, poplatky by se měly platit za domácnost, nikoli za každý kus technologie. Podle hrubého odhadu by tímto mohlo přibýt zhruba 600 tisíc domácností, které momentálně neplatí koncesionářské poplatky.
Pod tlakem. V Německu sílí hlasy, že je veřejnoprávní televize zbytečná |
„Hlavní důvod je mezigenerační solidarita, protože dneska platby za vysílání Českého rozhlasu a České televize táhne starší generace kolem 50 let a výš. Z mých zkušeností se mladší generace sice nedívá pravidelně v osm večer na seriály, ale zpětně si pustí 168 hodin či Události, komentáře,“ popsal Lacina.
Stejně jako nyní budou moci domácnosti, které nemají přijímač, včetně chytrého telefonu či počítače, požádat o vyjmutí z povinnosti poplatky hradit.
Platíte koncesionářské poplatky za přijímání vysílání ČT a ČRo?
„Pokud například důchodce či rodina, která žije na samotě v lesích, má jen tlačítkový telefon, nevlastní notebook a nesleduje televizi, tak bude moci dojít na místo s Czech Pointem, kde podepíše čestné prohlášení, že přístoje nemá. Ale počítám, že takových domácností bude poměrně málo,“ dodal Lacina.
Pracovní skupina zároveň jedná i o navýšení poplatků. Lacina zatím nechce zmiňovat konkrétní částky. K zvýšení poplatků za sledování ČT došlo naposledy v roce 2008, tehdy byla jeho výše stanovena na 135 korun. Poslední novela poplatku za Český rozhlas je ještě o tři roky starší, za rozhlas nyní koncesionáři platí 45 korun měsíčně.
Koncesionářské poplatky
|
Na pořady ČT se přes mobil nebo počítač dívá velké množství lidí. Podle dat o sledování z NetMonitor, ale také z elektronického měření sledovanosti, měla v dubnu ČT na svých streamových přehrávačích 1,4 milionu reálných uživatelů.
V květnu se dají očekávat ještě vyšší čísla kvůli hokejovému mistrovství světa. „Divácky oblíbené seriály ČT z poslední doby lidé sledují i prostřednictvím mobilů, tabletů a počítačů. Příkladem mohou být Devadesátky, jejichž každý díl takto v průměru vidělo 122 tisíc lidí,“ přibližuje mluvčí ČT Karolína Blinková.
I rozhlas zaznamenal velký rozmach posluchačů skrze informační technologie. Podle dat analýzy Radioprojekt agentur STEM/MARK a Median v loňském roce použilo k přehrání pořadů ČRo osmnáct procent posluchačů mobilní telefon a dalších sedmnáct procent počítač.
„Vnímáme jako logické, vhodné a také férové, aby rozhlasový poplatek hradily i ty domácnosti, které využívají k poslechu Českého rozhlasu internet. Rozhlasový přijímač již dávno není jen zařízení obsahující tuner, ale jsou to ve velké míře právě mobilní telefony, tablety,“ říká mluvčí Českého rozhlasu Jiří Hošna.
Systém je zastaralý
Velká část z digitálních posluchačů by se po zavedení mediální novely mohla stát „neplatiči“. Český rozhlas podle ekonomického ředitele Martina Vojslavského od loňského roku odhalil 22,3 tisíce neplatících domácností.
Rozhlas na ně podle Vojslavského nyní přichází po porovnání databáze rozhlasových poplatníků s databází plátců elektřiny. „Data o domácnostech využíváme také z dat ČT v zákonném rozsahu, neboť provozovatelé vysílání si mohou data o svých poplatnících předávat,“ uvádí ekonomický ředitel.
Nastal čas na zvyšování koncesionářských poplatků, říká šéf Rady ČT |
Podle mediálního analytika Filipa Rožánka už napříč Evropou ubývá zemí, ve kterých je ještě tradiční model televizních poplatků. Čím dál častěji se mění na nějakou univerzálnější platbu, která není závislá na konkrétní technické definici přijímače.
„Mělo by to logiku také u nás, protože dnes už se dá sledovat televize a poslouchat rádio různými způsoby. A zatímco tradiční domácnosti s klasickými televizory poctivě platí, internetoví diváci se této povinnosti vyhýbají. Ve výsledku ti poctivě platící, hlavně starší, doplácejí na černé pasažéry,“ vysvětluje Rožánek.
Zdůrazňuje také, že u televizních pořadů a seriálů roste odložená sledovanost, tedy zpožděné sledování na internetu.
„Třeba Devadesátky, nejsledovanější český seriál na všech tuzemských stanicích od roku 2004, si na internetu pouštělo ještě dalších 161 tisíc lidí. Na seriál Most! se na internetu podívalo zhruba 260 tisíc lidí,“ přibližuje Rožánek.
Pomoci mohou operátoři
Konkrétní způsob vybírání poplatků budou podle Rožánka muset vymyslet politici. „Obvykle je to tak, že platí každá domácnost, která má elektřinu, takže se neřeší žádná složitá evidence konkrétních zařízení. Firmy v Evropě pak spíš většinou platí paušál podle počtu zaměstnanců anebo podle hospodářského výsledku,“ říká analytik.
Firmy aktuálně platí za každé rádio nebo každý televizní přijímač. To se ale podle Rožánka pravděpodobně změní.
„Soukromá televize může zdražit reklamu nebo zavést placené kanály, Česká televize takové možnosti ze zákona nemá anebo jen velmi omezené. Třeba veškeré výnosy z reklam na ČT2 musí odvést do Státního fondu kultury,“ vysvětluje Rožánek.
KVÍZ: Vyznáte se, kdo a za co musí platit televizní poplatky? |
Placení poplatku navázané na domácnosti platící elektřinu se podle expertů tolik neosvědčilo.
„V některých zemích mají systém napojený na operátory mobilních nebo kabelových služeb. To je možná cesta. Velmi těžko se bude dnes zjišťovat, kdo má jaké zařízení schopné přijímat televizní obsahy. Proto mi přijde rozumné se zaměřit na tu cestu signálu,“ říká Martin Štoll, teoretik médií a filmu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Zvýšení jednou za tři roky?
Podle Štolla je současný stav u poplatků za televizi neudržitelný. Mimo jiné i proto, že se změnila samotná služba, tedy ČT, i preference diváka.
„Analogové vysílání už nemáme, ČT má 6, respektive 7 programů, všechno je digitální a k tomu spoustu obsahů na webu, interaktivní služby, sociální sítě a podobně. Takže vlastnictví televizoru už dávno není měřítko,“ míní Štoll.
Mediální teoretik připomíná také fakt, že při poplatku pro ČT 135 korun měsíčně vychází platba za den na 4,50 korun. U Českého rozhlasu je to 1,50 korun denně za 25 programů.
„Už teď víme, že lidé jsou ochotni platit minimálně 200 korun měsíčně za jakoukoliv komerční streamovací službu a považují to za běžný výdaj. A žádná z nich nenabízí originální český obsah v měřítku jako ČT nebo ČRo,“ uzavírá Štoll.
PRO A PROTI: Mají být zrušeny koncesionářské poplatky? |
O změnách ve financování veřejnoprávních médií ale musí rozhodnout politici. Pracovní skupina ministerstva kultury nyní také jedná o automatickém zvýšení koncesionářských poplatků.
„Třeba jednou za tři roky by se ten poplatek zvýšil v návaznosti na inflaci, anebo kdyby se zvýšila například více než o 10 procent, tak by to navýšení bylo dříve. Hledáme nějaký mechanismus, aby na více peněz televize nebo rádio nemusely čekat dalších 15 nebo 18 let. V tom ale zatím shoda není,“ přiblížil Lacina.
