Lektorka obchodní etikety Keiko Kawanová začala kurzy úsměvů pořádat v roce 2017. Jejím cílem bylo pomoci klientům získat lepší možnosti na pracovním trhu a v milostném životě. Její dovednosti využívaly pečovatelské domy i velké korporace typu japonské pobočky technologické firmy IBM.
Nyní k ní chodí nová a poněkud překvapivá sorta zájemců. Běžní Japonci, kteří se během covidové pandemie odnaučili to, jakým způsobem zapojit obličejové svaly, aby se jim na tváři rozlil úsměv.
Na rozdíl od mnoha západních zemí nebylo používání roušek během pandemie v Japonsku nikdy úředně nařízeno, lidé ale jejich používání považovali za „zdravý rozum“. Nevyslovený společenský nátlak byl takový, že spousta Japonců neodložila roušky ani ve chvíli, kdy vláda začala opatření zmírňovat.
„Vzhledem k tomu, že se nošení masek stalo normou, měli lidé stále méně příležitostí se usmívat a stále více lidí z toho má komplex,“ myslí si Kawanová.
K podobnému závěru docházíi jedna z účastnic kurzu, čtyřiasedmdesátiletá Kjoko Mijamotová. „Myslím si, že kolem sundavání roušek panuje určitý strach a ostych. Lidé navíc nosí masky tak dlouho, že už možná i zapomněli, jak vypadají obličeje jejich přátel. A někdy, když někoho vidíte a on si po nějaké době roušku sundá, je spodní polovina taková nečekaná.“
V Japonsku prodávají roušky s perlami i diamanty za miliony. Zájemci jsou |
V Japonsku se kolem roušek vyvinula celá specifická kultura krásy. Některé ženy měly za to, že se zakrytou částí obličeje jsou mnohem atraktivnější, a obávaly se, že pokud roušku sundají, nastane „zklamání z tváře“. U žen se tak vyvinula úzkost, že bez roušek se stanou terčem posměchu mužů, kteří by je jinak obdivovali. Tento fenomén se nazývá „závislost na roušce“.
Lekce trvají 45 minut. Začínají uvolněním obličejových i krčních svalů. Účastníci používají ruční zrcátka, ve kterých kontrolují, zda mají co nejvstřícnější a nejpřirozenější výraz.
With face masks coming off in Japan after three years, Keiko Kawano is helping people relearn how to smile.
Running a course at an elderly center in Tokyo, Kawano has seen a 4.5x jump in requests for smiling lessons since Japan's government downgraded Covid. (via Asahi Shimbun) https://t.co/gIFy6jHyV6
Kawanová zaznamenala až trojnásobný nárůst zájmu o její lekce poté, co vláda doporučení nošení roušek uvolnila. Pomohlo jí, že se často objevovala v médiích a na sociálních platformách.
Lektorka naučila umění usmívání se více než 4000 lidí. Někteří se stali certifikovanými „specialisty na úsměv“. Ona sama dohlíží na dvacet trenérů, kteří pořádají její kurzy napříč Japonskem.
Kurzy jsou populární primárně u žen, které tvoří většinu klientů. V japonské konzervativní a přísně hierarchické kultuře se očekává, že ženy budou zakrývat svá ústa, když se smějí. A obecně v Japonsku má důležitější roli uklánění se než usmívání, uvádí list The New York Times.
Podle vědců nejsou žádné studie, které by dokumentovaly účinek dlouhodobého nošení roušek na obličejové svaly. Expertka na mimiku z Telavivské univerzity v Izraeli Yael Haneinová ale uznává, že s nimi lze různě pracovat. „Obličejové svaly lze trénovat jako jiné svaly, i když takový trénink může být náročný kvůli velké variabilitě mezi jednotlivci,“ říká.
Japonská sociální úzkost
Pandemie prohloubila úzkosti a strach ze sociálního kontaktu, který je v japonské společnosti velmi široce rozšířený. Už před propuknutím pandemie covidu se Japonsko potýkalo s fenoménem takzvaného hikikomori, který označuje neochotu mladých Japonců odejít ze svého domu do společnosti.
Japonsko nasazuje ministra osamělosti. Má zarazit rostoucí počty sebevražd |
Odhaduje se, že takto izolovaných Japonců je asi 1,5 milionu. Pandemie může za asi dvacetiprocentní nárůst.
