Jeho jediným proviněním přitom bylo to, že chtěl žít ve svobodné zemi, volně cestovat a nebýt trestán za své názory. Celý příběh se stal jen pár týdnů před sametovou revolucí. Steffen Schliegel se spolu s dvěma kamarády Rene Röderem a Heiko Schmotzem vydali na cestu za svobodou 22. září 1989. Odjeli do Československa a v půl čtvrté odpoledne se u obce Nový Žďár na Chebsku pokusili překonat hranice do Spolkové republiky Německo.
„Jako důvod Schliegel později uvedl, že se chtěl do SRN dostat z politických důvodů. Například mu vadilo, že v jeho vlasti nelze svobodně cestovat, že není možné svobodně vyjádřit svůj názor. Uvedl i hospodářské důvody, poukázal na nedostatek bytů. V NDR neměli podrobné informace o ochraně státních hranic ČSSR, proto se rozhodli, že se to zkusí na Západ přes Československo,“ uvedl advokát Lubomír Müller, který Schliegela před českými soudy zastupuje.
Dostal kulku do nohy i když se vzdával
Až k hranicím se muži dostali bez problémů. Když se ale pokusili překonat první plot, začali po nich pohraničníci střílet. Pod palbou se jim podařilo přelézt rovněž druhý plot. Nad nimi se poté objevil vrtulník a snažil se je natlačit do hlubokých děr, které byly vyhloubeny za druhým plotem. Příslušníci Pohraniční stráže proti nim vypustili psy a pokračovali ve střelbě. Jedna ze střel trefila tašku, kterou měl Schliegel u sebe.
Viděl, jak voják zastavil jednoho z jeho přátel, Heiko Schmotze, který byl před ním. „Držel mu samopal u zátylku a stiskl spoušť. Jen to ale cvaklo. Pak jej praštil pažbou pušky do vazu. V tu chvíli už jsem byl na zemi i já, dohnal mne jiný pohraničník. Z bezprostřední blízkosti mě střelil do levého lýtka i když jsem se s rukama nad hlavou vzdal,“ přečetl z výpovědi advokát Müller a dodal, že ozbrojený strážce hranic střílel bez důvodu a záměrně.
Zraněné muže si převzala StaSI
„Příslušníci Pohraniční stráže stále křičeli, ale on ničemu nerozuměl, navíc se stále střílelo. Kolem štěkali psi, které na ně poštvali, a byl tam hluk z vrtulníku. Postřelen byl i jeho kamarád Rene Röder. Potom byli všichni tři k sobě připoutáni. První pomoc jim pohraničníci neposkytli, přestože Schliegel silně krvácel. Ležel na zemi a snažil se sám na zranění tlačit, aby krev zastavil,“ pokračoval advokát Müller.
Podle Schliegela trvalo velmi dlouho, než se zranění muži dostali do nemocnice k ošetření. Když se po ošetření probral, ležel sám na pokoji a byl střežen ozbrojencem. Po třech dnech jej spolu s postřeleným kamarádem převezla sanitka na hranice, kde oba muže převzali příslušnici Ministerstva státní bezpečnosti NDR, nechvalně známé StaSI.
Následky incidentu pociťuje dodnes
„Naložili je do auta a odvezli je do Hohenschönhausenu, kde byl Schliegel na ošetřovně a v tamním vězení ve vyšetřovací vazbě. Několikrát byl vyslýchán, a to i v noci. Kvůli zranění ztratil hodně krve, obával se, že přijde o život. Dodnes trpí různými strachy, někdy má noční můry. Má bolesti ve starém zranění. Za velkou chybu považuje to, že zranění nebyli dlouho ošetřeni a nedostalo se jim první pomoc,“ dodal Lubomír Müller.
Podle jeho slov byl tehdy nastaven systém ochrany státních hranic v přímém rozporu s ustanovením Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, kde se praví, že každý může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní.
„Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu zjistil, že za protiprávní stav při ochraně státních hranic nesou odpovědnost tehdejší vedoucí představitelé Komunistické strany Československa, konkrétně členové předsednictva jejího ústředního výboru a federální ministři vnitra,“ doplnil Müller.
